Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 159/97Nález ÚS ze dne 05.11.1997K námitce započtení jako obraně proti návrhu, nikoliv vzájemnému návrhu způsobilému k samostatnému projednání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Smlouva
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 135/9 SbNU 219
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.159.97
Datum podání09.05.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

109/1964 Sb., § 202 odst.2

40/1964 Sb., § 580

513/1991 Sb., § 763

99/1963 Sb., § 97, § 98


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 159/97 ze dne 5. 11. 1997

N 135/9 SbNU 219

K námitce započtení jako obraně proti návrhu, nikoliv vzájemnému návrhu způsobilému k samostatnému projednání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudců ve

věci ústavní stížnosti L. K. proti rozsudku Krajského soudu

v Praze ze dne 27.2. 1997, č.j. 29 Co 10/97-60, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27.2.1997, č.j. 29 Co

10/97-60 a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 4.6.

1996, č.j. 3 C 78/94-45, se zrušují.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností brojí navrhovatel proti

výše zmíněným rozsudkům, protože se domnívá, že jimi byla porušena

jeho základní práva a svobody zaručené čl.11 a čl.31 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení těchto základních práv vyvozuje stěžovatel z toho, že

mu byly na základě hospodářské smlouvy z r.1991 od bývalého

státního podniku RD R. dodány montované domky, které měly sloužit

jeho podnikatelské činnosti. Po dodání a montáži domků se

zjistilo, že domky jsou ze zdravotních důvodů neobyvatelné, neboť

vyzařovaly formaldehyd. Tato závažná zdravotní závadnost byla

prověřena Institutem hygieny a epidemiologie. Stěžovatel proto

v záruční lhůtě reklamoval odstranění vady, do dnešního dne však

dodavatel na reklamaci nereagoval. Po postavení domků nebylo

stavebním orgánem vydáno požadované kolaudační rozhodnutí

o uvedení domků do provozu, neboť bylo zjištěno, že pro výše

uvedenou vadu nejsou schopny užívání. Pro nečinnost dodavatele

stěžovatel odmítl proplatit faktury za dodání a montáž domků

( spojené soudem v jedno řízení), ve snaze donutit jej

k odstranění vad. Namísto odstranění vad přikročil dodavatel

k žalobě na zaplacení faktur ve výši 4 078 066 Kč. Protože byla

vůči stěžovateli podána žaloba na zaplacení kupní ceny za výrobek,

který nebyl způsobilý k užívání a neodpovídal obsahu smlouvy,

vznesl stěžovatel protinávrh na kompenzační započtení jeho nároku

ve výši žalované částky. Soud I.stupně tento protinávrh

stěžovatele vyloučil k samostatnému projednání, aniž by připustil

stěžovatelem nabízené důkazy včetně zpracovaných znaleckých

posudků. V odmítnutí kompenzace a provedení důkazů s ní spojených

spatřuje stěžovatel vadný postup soudu, kterým mu byla odňata

možnost se jakýmkoli způsobem bránit proti uvedené žalobě.

V další části své stížnosti stěžovatel rozebírá ustanovení §

133 h.z., § 50 vyhl.č. 104/1973 Sb. a § 290 a násl.h.z., ze

kterých dovozuje řádné provedení reklamačního řízení

a v návaznosti na § 202 h.z. právo odběratele nezaplatit fakturu

v rozsahu vadného plnění, pokud dodavatel neuzná provedenou

reklamaci.

Upozorňuje také na právo uplatnění náhrady škody podle § 131b

h.z., kterou u dodavatele v otevřené lhůtě uplatnil a která mu

oběma soudy rovněž nebyla přiznána.

Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. června

1996, č.j. 3 C 78/94-45, se zjišťuje, že soud spojil obě

věci-návrhy žalobce na zaplacení faktur ke společnému projednání.

Rozsudek obsahuje také vyjádření stěžovatele, který vznáší

protinávrh, kterým uplatňuje proti žalobci své nároky, a to částku

1 742 473,50 Kč jako ztrátu na úrocích z úvěru poskytnutého na

výstavbu po dobu do kolaudace. Montované domky typu Okal měly

sloužit k podnikatelskému záměru penzionu. Stěžovatel zjistil únik

formaldehydu ze zabudovaného materiálu a vadu u s.p. RD R.

reklamoval. Proto také neuhradil kupní cenu. Stěžovatel u soudu

I.stupně uplatnil ztrátu zisku za období leden 1992 až prosinec

1992, podle jeho úvahy ve výši 2 533 000 Kč a další ztrátu zisku

za leden 1993 až září 1993 ve výši 1 899 000 Kč. Dále musel

zhotovit klimatizaci na odvětrávání formaldehydu za částku 421

570 Kč.

Okresní soud však vyloučil protinávrhy žalovaného

k samostatnému projednání s odůvodněním, že nebyly splněny zákonné

podmínky pro projednání protinávrhu stěžovatele. Dále se zabýval

otázkou uplatněného nároku žalobce proti žalovanému. Z výpovědi

stěžovatele před tímto soudem vyplývá, že hygienikem byla stavba

povolena k užívání až v září 1993.

Předchůdce žalobce v dopisu ze dne 13.2. 1992 uvědomil

žalovaného-stěžovatele m.j. také o tom, že pokud jde o výskyt

formaldehydu, jsou objekty dodané žalobcem hygienicky nezávadné

a výskyt formaldehydu je minimální natolik, že nemůže bránit

v užívání objektů.

Po zhodnocení důkazů a jejich právním posouzení podle v té

době platných předpisů, t.j. hospodářského zákoníku ve znění z r.

1983, soud žalobnímu návrhu na zaplacení faktur v plném rozsahu

vyhověl.

V hodnocení námitek žalovaného co do vad dodaných věcí soud

dovodil, že se jednalo o vady zřejmé, které měly být reklamovány

v zápisu o předání a převzetí stavby. Pokud se týká protinávrhu

stěžovatele, soud uvádí, že tyto nároky nebyly zcela jednoznačným

a určitým způsobem specifikovány, ani řádně doloženy

a zpoplatněny.

Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatele, že soud I. stupně

nepřipustil jeho protinávrh do výše žalované částky, uvedl ve svém

rozsudku ze dne 27. února 1997, č.j. 29 Co 10/97-60, že stěžovatel

nepřipojil k odvolacímu podání žádný listinný důkaz ani návrh na

provedení důkazů o svých tvrzeních, aniž by předložil účty,

prokazující náklady spojené s vybudováním zařízení pro odstranění

formaldehydu. Teprve v závěru odvolacího řízení předložil

stěžovatel znalecké posudky prof. ing. M. J., DrSc. o poklesu

užitné hodnoty budov a o ušlém zisku z pronájmu staveb

v souvislosti s výskytem formaldehydu. Navrhl také provedení

výslechu ing. V. M. ke škodlivosti formaldehydu na lidské zdraví.

Tento svědek nebyl odvolacím soudem připuštěn proto, že nebezpečí

formaldehydu pro lidské zdraví je soudu známo. Odvolací soud

rovněž konstatoval, že žalovaný-stěžovatel předložil soudu

výsledky měření množství formaldehydu na stavbách, zhotovených RD

R., které hygienici provedli ve dnech 7.11. 1991, 7.8. 1992 a poté

po instalaci vzduchotechnického větrání dne 27.7. 1993.

Protože stěžovatel neprokázal ani výši škody a ani neoznačil

důkazy pro svá tvrzení uvedená v jeho protinávrhu, odvolací soud

potvrdil výroky soudu I. stupně jako věcně správné. Přitom

odvolací soud nepřihlížel k vadám řízení před soudem I. stupně

a ani k těm, které vytýkalo odvolání, neboť nezpůsobily nesprávné

rozhodnutí ve věci ( § 212 odst.3 o.s.ř.).

Na výzvu Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti

vyjádřil Okresní soud Praha-východ. Soudkyně trvá na svém

rozhodnutí a na právním zhodnocení skutečností. Soud je toho

mínění, že nebyly splněny podmínky § 112 odst.1 o.s.ř. ke

společnému projednání návrhu i zápočtového protinávrhu. Jinak

odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který ve svém

odůvodnění se zabývá námitkami stěžovatele.

Krajský soud v Praze ve svém vyjádření k podané ústavní

stížnosti se zaměřil na specifikaci vad a dovodil, že stěžovatel

nepostupoval při jejich uplatnění podle tehdy platného ustanovení

§ 294 h.z., takže ztratil právo na bezplatné odstranění vady nebo

na přiměřenou slevu z ceny dodávky. Dále uvedl, že pro započtení

náhrady škody jako vzájemného návrhu, způsobilého k započtení

podle § 97 odst.1 a § 98 o.s.ř., chyběla ochota a schopnost

stěžovatele vyčíslit výši této škody a prokázat RD R., že jej

uvedly v omyl zamlčením nebezpečí vzniku nadměrného množství

formaldehydu nebo prokázání příčinné souvislosti mezi zanedbáním

povinnosti z právního předpisu a zaviněnou škodou. Jinak uvádí, že

zanikla práva stěžovatele z odpovědnosti za vady. Neshledal ani

podmínky pro spojení žaloby o zaplacení dlužné ceny staveb se

vzájemným návrhem stěžovatele.

Spolu s vyjádřením soudu I. stolice byl Ústavnímu soudu zaslán

vyžádaný spis tohoto soudu, sp. zn. 3 C 78/94.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti rozhoduje

podle čl. 87 odst.1písm.d) Ústavy o ústavní stížnosti proti

pravomocnému rozhodnutí orgánů veřejné moci, pokud stěžovatel

tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, právě tímto pravomocným

rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda

zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.10

Ústavy. Pokud se nejedná o návrh zjevně neopodstatněný, ale

o návrh podaný v otevřené lhůtě a osobou kompetentní, je povinen

Ústavní soud takový návrh projednat.

Protože vyžádaný spis soudu I. stolice, sp. zn. 3 C 78/94,

neobsahoval některé doklady nutné pro posouzení věci, vyžádal si

Ústavní soud od stěžovatele reklamační dopis z 28.4. 1992 a oba,

v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze zmíněné, znalecké

posudky.

Ze zaslaných dokladů se zjišťuje, že dle hospodářské smlouvy

č. 25809 a č. 25328, uzavřené mezi stěžovatelem a RD R. o dodávce

ubytovny a dvou domků systému RD, měly být takto smluvně zajištěné

objekty dodány stěžovateli do konce září 1991. K jejich předání

a převzetí došlo dne 20.9. 1991. Převzatá dodávka v době předání

a převzetí nevykazovala žádné vady. Dodané domky byly určeny

k obývání a k tomuto účelu sjednal stěžovatel se zájemci smlouvy

o jejich pronájmu. Nedlouho po vybudování domků stěžovatel zjistil

podle zápachu, že z domků vyzařuje formaldehyd. Na základě rozborů

Institutu hygieny a epidemiologie v Praze se jeho podezření

potvrdilo s tím, že delší pobyt v těchto domcích je zdraví velmi

škodlivý pro jeho karcinogenní účinky a vleklé záněty oční

sliznice.

Protože se jednalo o stavební dodávku, v řádné reklamační

lhůtě doporučeným dopisem ze dne 28.4. 1992 reklamoval stěžovatel

vadu dodávky u dodavatele s tím, že trval na odstranění zjištěných

vad nejpozději do 1 měsíce od doručení reklamačního přípisu.

Současně upozornil dodavatele, pro případ jeho nečinnosti, na

možnost uplatnění dalších postupů s tím, že nezaplatí faktury do

doby, dokud nebudou vady odstraněny.

Dodavatel v odpovědi ze dne 11.5. 1992 se zavázal, že zajistí

neprodleně měření volného formaldehydu v objektech a podle

výsledku měření (při překročení normy) uhradí stěžovateli veškeré

škody včetně koberců.

Měření se provádělo dne 7.11. 1991 a 7.8.1992 hygienickou

službou. Dle sdělení hygienika Okresního úřadu Praha-východ

naměřené hodnoty výrazně překročily nejvýše přípustné hodnoty,

takže se předpokládalo, že koncentrace formaldehydu před tímto

datem, t.j. od 1.10.1991 musela být ještě vyšší. Nebyl proto dán

souhlas ke kolaudaci objektů. Vyplývá to z vyjádření Okresního

úřadu Praha-východ, okresního hygienika ze dne 23.9.1992,č.j.

5019-21/92 Dr.Je.

Dodavatel sám z titulu odpovědnosti za vady k datu podání

ústavní stížnosti nezaujal k reklamovaným vadám žádné stanovisko,

t.j. zda přikročí k odstranění vady nebo zda se jedná o vady

neodstranitelné. V jeho dopise ze dne 11.5. 1992 není pro tato

eventuální plnění stanovena žádná lhůta. Namísto toho dne

28.3.1994 podal soudu návrh na vydání platebního rozkazu na

zaplacení faktur.

Odvolací soud správně dovodil, že podle ustanovení § 763

obch.zák. se všechna práva a povinnosti, vzniklé mezi účastníky

projednávané věci, jakož i lhůty na ně navazující, posuzují podle

hospodářského zákoníku.

Podle § 202 odst.2 h.z., žádá-li odběratel odstranění vad

a je-li nebezpečí z prodlení, musí mu dodavatel vyhovět, i když

neuznává, že za vady odpovídá.

Výše uvedeným ustanovením § 202 h.z. se oba soudy vůbec

nezabývaly.

Další závažnou namítanou právní skutečností je otázka

započtení vzájemných pohledávek. Soud I.stupně ji bez usnesení

vyloučil k samostatnému řízení. Stanovisko tohoto soudu odvolací

soud potvrdil a doplnil je zjištěním, že žalovaný stěžovatel

nepřipojil ke svému podání, doručenému soudu I. stupně dne 19.4.

1994, žádný listinný důkaz, ani návrh na provedení důkazu pro

tvrzení jeho protinávrhu a teprve v závěru odvolacího řízení

poukázal na znalecké posudky prof. Ing. M. J., DrSc.

Projev k započtení podle § 580 O.Z. lze učinit i v průběhu

soudního řízení jako obranu proti žalobě. Z protokolů o jednání je

zřejmé, že tak stěžovatel činil opakovaně a svou protipohledávku

omezil do výše žalované částky. Pokud soud tvrdí, že svá tvrzení

o protipohledávce nedoložil žádnými doklady, nelze mu přisvědčit.

Ve znaleckých posudcích prof.Ing. M. J., DrSc., člena České

komory odhadců majetku jmenovaného rozhodnutím Ministerstva

spravedlnosti ČR ze dne 21.1. 1993 pro obor ekonomika, odvětví

ceny a odhady, se zvláštní specializací pro oceňování nemovitostí,

jsou stěžovatelem tvrzené ztráty a náklady přesně stanoveny. Ve

znaleckém posudku ze dne 6.1. 1995, zapsaným pod poř.č. 34/95

znaleckého deníku, je stanoveno snížení užitné hodnoty v důsledku

vady výrobku o 625 896,-Kč. Ke znaleckému posudku jsou přiloženy

veškeré doklady týkající se realizace dodávky, vyjádření hygieniků

i kolaudační rozhodnutí.

Znalecký posudek téhož znalce ze dne 7.1. 1995, zapsaný ve

znaleckém deníku pod poř.č. 35/95 prokazuje finanční ztrátu

stěžovatele v důsledku ušlého zisku z pronájmu těchto objektů

částkou 6 473 800 Kč. Posudek je rovněž doplněn vyjádřením

hygieniků, kolaudačním rozhodnutím ze dne 8.9. 1993 a smlouvou

o pronájmu objektů.

Závažnost takto stanovených cen nelze podle názoru Ústavního

soudu opomíjet a oba posudky měly být soudem projednány.

Je tedy rovněž nutno přihlédnout k projevu vůle stěžovatele,

který se dožadoval kompenzačního započtení pouze do výše proti

němu uplatněné pohledávky. Ústavní soud se ztotožňuje s usnesením

Vrchního soudu v Praze ze dne 27.10. 1994, sp.zn. 5 Cmo 76/94,

publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.

50/1996, podle kterého, jestliže odpůrce protinávrhem uplatní

k započtení pohledávku, která je nižší než žalovaná částka, nejde

o vzájemný návrh, ale takový projev posoudí soud jako obranu proti

návrhu. Z povahy tohoto návrhu vyplývá, že musí být projednán

v rámci téhož řízení a nelze jej vyloučit k samostatnému

projednání. O vzájemný návrh by šlo jedině v tom případě, kdyby

stěžovatel požadoval, aby mu bylo přisouzeno více, než uplatnil

navrhovatel, a to jen v části, kterou by požadoval více. Tomu

odpovídá i ustanovení § 98 o.s.ř.

Oběma rozsudky došlo tak k porušení čl.90 Ústavy a čl. 36

odst.1 Listiny, neboť stěžovateli nebyla oběma soudy zákoným

způsobem poskytnuta ochrana jeho práv. Porušen byl i čl.11 odst.3

Listiny, kdy uskutečněním převodu vlastnictví došlo k možnosti

poškozování lidského zdraví a životního prostředí nad míru

stanovenou zákonem.

Proto byl nucen Ústavnísoud oba stížností napadené rozsudky

zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5.11. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru