Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 159/06Nález ÚS ze dne 29.06.2006K prokázání povinného právního zastoupení v dovolacím řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
lhůta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 128/41 SbNU 587
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.159.06
Datum vyhlášení08.08.2006
Datum podání21.03.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 57 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 159/06 ze dne 29. 6. 2006

N 128/41 SbNU 587

K prokázání povinného právního zastoupení v dovolacím řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 29. června 2006 sp. zn. II. ÚS 159/06 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. Č. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2006 č. j. 25 Cdo 2952/2005-145, jímž bylo ve stěžovatelově věci zastaveno dovolací řízení z důvodu absence povinného právního zastoupení.

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. ledna 2006 č. j. 25 Cdo 2952/2005-145 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení. Napadeným usnesením Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení, protože nedošlo k odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení podle § 241 odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), spočívající v absenci povinného právního zastoupení. K okolnostem dané věci Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že usnesením ze dne 3. listopadu 2005 č. j. 30 C 174/2002-142 doručeným žalobci c) (stěžovateli) dne 10. listopadu 2005 Obvodní soud pro Prahu 1 dovolatele vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, jinak soud dovolací řízení zastaví. Vydání usnesení předcházela výzva téhož soudu ze dne 17. října 2005, aby dovolatel ve smyslu ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. sdělil soudu ve stanovené lhůtě, zda má právnické vzdělání. Dovolatel na tyto výzvy nereagoval a nedostatek podmínky řízení ve stanovené lhůtě neodstranil. Přestože byl žalobce o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení poučen, právního zástupce si ve lhůtě, která skončila dne 25. listopadu 2005, dosud nezvolil a nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by sám měl právnické vzdělání.

II.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení práva na přístup k soudu, zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). K okolnostem ohledně zajištění povinného zastoupení uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 1 jej vyzval dopisem ze dne 3. listopadu (stěžovateli doručen dne 10. listopadu 2006), aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení zvolil zástupce z řad advokátů s tím, že pokud tak neučiní, bude řízení zastaveno. Dne 22. listopadu 2005 si stěžovatel zvolil zástupce z řad advokátů a dne 25. listopadu 2005 podal stěžovatel k poštovní přepravě podání, ve kterém tuto skutečnost soudu oznámil. Vzhledem k tomu, že byl v té době na léčení v lázních, sdělil zároveň soudu, že kopii plné moci zašle soudu do 10 pracovních dní, což také následně dne 2. prosince 2005 učinil. Nejvyšší soud napadeným usnesením řízení zastavil s konstatováním, že stěžovatel na výzvu nereagoval a zástupce si ve lhůtě nezvolil. Stěžovatel v tomto spatřuje pochybení Nejvyššího soudu, neboť ve lhůtě určené soudem si zástupce z řad advokátů zvolil a tuto skutečnost soudu prvního také stupně oznámil. Jako přílohu zaslal stěžovatel Ústavnímu soudu kopie podacích lístků.

III.

K řádnému posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 1 příslušný spis (sp. zn. 30 C 174/2002) a vyjádření Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že z výkladu § 241 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že udělení plné moci je třeba soudu vždy prokázat, ať již předložením listiny obsahující prohlášení účastníka, jímž pověřuje advokáta svým zastupováním v dovolacím řízení, či prohlášením účastníka učiněným ústně do protokolu. Za situace, kdy zákon v dovolacím řízení stanovuje povinné právní zastoupení advokátem, se tedy soud nemůže spokojit s pouhým tvrzením účastníků řízení, že byl v rozhodné době tímto advokátem zastoupen, aniž by plnou moc soudu předložil. Pokud tedy stěžovatel uvádí, že podmínky pro zastavení řízení nebyly splněny, neboť si dne 22. listopadu 2005, tedy v zachované lhůtě, zvolil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů a tuto skutečnost oznámil soudu dne 25. listopadu 2005 (podáním k poštovní přepravě), aniž by soudu předložil takto udělenou plnou moc, nelze s jeho závěry souhlasit. U obsahu spisu nebylo v době rozhodování dovolacího soudu zjištěno, že by stěžovatel v soudem stanovené lhůtě nedostatek povinného zastoupení odstranil a neučinil tak ani dodatečně, až do rozhodnutí dovolacího soudu. Nejvyšší soud vyjádřil závěrem souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Z vyžádaného spisu a ze stěžovatelem zaslaných kopií doručenek zjistil Ústavní soud následující:

Dopisem ze dne 17. října 2005 vyzval Obvodní soud pro Prahu 1 stěžovatele, aby ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. sdělil soudu ve stanovené lhůtě 10 dnů, zda má právnické vzdělání. Na tuto výzvu stěžovatel nereagoval.

Dopisem ze dne 3. listopadu 2005 č. j. 30 C 174/2002-142, doručeným stěžovateli dne 10. listopadu 2005, Obvodní soud pro Prahu 1 stěžovatele vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolil zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů, jinak soud dovolací řízení zastaví. Z doručenky (č. l. 142 uvedeného spisu) se podává, že stěžovatel převzal zásilku dne 10. listopadu 2006.

V dopisu datovaném dnem 22. listopadu 2005, který byl Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručen dne 28. listopadu 2005, stěžovatel oznamoval, že si jako dovolatel zvolil zástupce z řad advokátů, JUDr. J. H., s tím, že kopii plné moci zašle soudu do 10 pracovních dnů. Z kopie podacího lístku přitom vyplývá, že stěžovatel podal tuto zásilku k poštovní přepravě dne 25. listopadu 2005.

Plnou moc zaslal stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zásilkou, kterou podal k poštovní přepravě dne 2. prosince 2005, a která byla soudu doručena dne 5. prosince 2005.

Na základě takto zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud stejně jako v mnoha předchozích rozhodnutích konstatuje, že jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její "prozařování" celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod. V posuzované věci to znamená povinnost soudů interpretovat procesní ustanovení a principy v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod.

Stěžovatel v dané věci namítal, byť nepříliš přesně, porušení čl. 36 odst. 2 Listiny (správně by mělo být porušení čl. 36 odst. 1 Listiny), jakož i porušení čl. 6 Úmluvy, které zaručují právo na spravedlivý proces. Oba zmiňované články především zdůrazňují, že soudy mají při svém rozhodování postupovat v souladu s pravidly obsaženými v procesních předpisech. Pokud tomu tak není, zatíží řízení většinou takovou vadou, která znamená porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

V daném případě Obvodnísoud pro Prahu 1 vyzval stěžovatele, aby odstranil vadu dovolání spočívající v absenci povinného právního zastoupení, k čemuž mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení. Stěžovateli bylo toto usnesení doručeno dne 10. listopadu 2005, takže posledním dnem lhůty se stal pátek 25. listopadu 2005. Tento den také stěžovatel podal k poštovní přepravě dopis, v němž Obvodnímu soudu pro Prahu 1 oznámil, že si pro dovolací řízení zvolil právního zástupce a současně ho informoval o tom, že plnou moc dodá do 10 dnů. Jak se podává ze spisu (č. l. 143) byl spis s dovoláním vypraven k Nejvyššímu soudu dne 25. listopadu 2005. Jedině tak si lze také vysvětlit skutečnost, že dopis stěžovatele, který Obvodní soud pro Prahu 1 obdržel v pondělí 28. listopadu 2005 (č. l. 147) nebyl připojen k odesílanému spisu. Navíc z řazení listů ve spisu vyplývá, že uvedený dopis stěžovatele spolu s plnou mocí nebyl vůbec odeslán Nejvyššímu soudu a do spisu byl zařazen až po rozhodnutí o zastavení řízení.

Vzhledem k tomu, že 15 denní lhůta k odstranění vad je lhůtousoudcovskou a zároveň i procesní, platí pro její běh § 57 odst. 3 o. s. ř., podle něhož je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Z uvedeného plyne, že stěžovatel, pokud oznámení o zvolení si zástupce podal poslední den lhůty k poštovní přepravě, postupoval v souladu s uvedeným ustanovením. I když k dopisu nepřiložil plnou moc udělenou svému právnímu zástupci, ale pouze oznámil, konkrétně kterého advokáta si zvolil s tím, že plnou moc dodá soudu do 10 dnů (což i následně učinil), nelze takový postup vykládat tak, že stěžovatel neodstranil nedostatek podmínky řízení. Jestliže tedy Nejvyšší soud svým usnesením řízení pro neodstranění podmínky řízení zastavil, porušil citované ustanovení o. s. ř. a současně porušil i právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy.

Ústavnísoud na okraj podotýká, že ačkoliv ruší usnesení Nejvyššího soudu, pochybení nastalo zejména u Obvodního soudu pro Prahu 1, který především svým na jedné straně unáhleným odesláním spisu a na straně druhé laxním přístupem k doručeným přípisům ze strany stěžovatele způsobil zastavení řízení. Nejvyšší soud po obdržení spisu pak již pouze postupoval na základě informací, které měl v době rozhodování k dispozici.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru