Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1575/20 #1Nález ÚS ze dne 18.08.2020Nesprávné poučení odvolacího soudu o (ne)přípustnosti dovolání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuvyhověno
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/př... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
opravný prostředek - mimořádný
poučení
Dovolání
spotřebitel
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.1575.20.1
Datum vyhlášení08.09.2020
Datum podání04.06.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 238 odst.1 písm.c, § 237


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Jednal-li účastník řízení před obecnými soudy v důvěře ve správnost poučení o nepřípustnosti opravného prostředku a nevyčerpal-li proto mimořádný opravný prostředek (dovolání), jehož přípustnost závisela na splnění některé z podmínek § 237 o. s. ř., přičemž takové dovolání nebylo nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť šlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, nemůže mu být tato skutečnost na překážku při podání ústavní stížnosti a při posouzení její přípustnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; jinak by došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 1. 9. 2020 zrušil II. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Petry Píclové rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 18 Co 300/2019-87, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost.

Narativní část

Stěžovatelka se jako žalobce před obecnými soudy domáhala úhrady částky 600 euro s příslušenstvím jako paušalizované náhrady škody za zrušení letu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Obvodní soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl s odůvodněním, že předmětné lety byly zrušeny z důvodu stávky pilotů, přičemž dle judikatury Soudního dvora Evropské unie je takováto stávka mimořádnou událostí. K odvolání stěžovatelky městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. V závěru svého rozhodnutí stěžovatelku poučil o nepřípustnosti dovolání, neboť nešlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jelikož předmětem sporu bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

V posuzované věci stěžovatelka v souladu s poučením odvolacího soudu nepodala dovolání. Ústavní soud v rámci zkoumání splnění procesních předpokladů řízení upozornil na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde (mimo jiné) o vztahy ze spotřebitelských smluv. Pojem „vztahy ze spotřebitelských smluv“ považuje Ústavní soud za natolik široký, že umožňuje zahrnout nejen právní vztahy založené přímo spotřebitelskou smlouvou, ale také právní vztahy založené na základě právního předpisu, jestliže se jejich vznik odvíjí od spotřebitelské smlouvy, a to i když bude uplatněný nárok dán vůči osobě, která nebyla smluvní stranou této spotřebitelské smlouvy.

Předmětem zamítavého výroku bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Nebylo pochyb, že stěžovatelka měla při uplatňování nároků vůči žalované postavení spotřebitele. Nevyčerpala-li před podáním ústavní stížnosti dovolání, jehož přípustnost závisela na splnění některé z podmínek § 237 o. s. ř., přičemž takové dovolání nebylo nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť šlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, měla by být taková ústavní stížnost odmítnuta podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná. Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání ze strany městského soudu však mělo za následek přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, byť materiálně byla omezena na přezkum důsledků chybného poučení. V důsledku tohoto nesprávného poučení městského soudu stěžovatelka nevyužila mimořádný opravný prostředek, kterým se mohla domoci ochrany proti tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv. Napadeným rozsudkem městského soudu proto bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud proto toto rozhodnutí zrušil. V rozsahu, v němž ústavní stížnost směřovala proti rozsudku obvodního soudu, byla ústavní stížnost shledána nepřípustnou.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Milada Tomková. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 1575/20 ze dne 18. 8. 2020

Nesprávné poučení odvolacího soudu o (ne)přípustnosti dovolání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Petry Píclové, zastoupené Mgr. Petrem Novákem, advokátem, sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019 č. j. 18 Co 300/2019-87 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. ledna 2019 č. j. 27 C 63/2017-57 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. dubna 2020 č. j. 27 C 63/2017-92, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a společnosti Deutsche Lufthansa Aktiengesellschaft, sídlem Gablenz-Strasse 2-6, Kolín nad Rýnem, Německo, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, takto:

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 18 Co 300/2019-87 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 18 Co 300/2019-87 se ruší.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatelka se žalobou domáhala po žalované společnosti Deutsche Lufthansa Aktiengesellschaft zaplacení 600 Eur s příslušenstvím jako kompenzaci za zrušený let podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení").

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že stěžovatelka měla u žalované rezervovaný letecký spoj, který byl zrušen a nahrazen jiným spojem, v důsledku čehož stěžovatelka dorazila do cílové destinace se zpožděním. Sporu nebylo ani ohledně toho, že důvodem zpoždění byla stávka pilotů žalované. Žalovaná v této stávce spatřovala mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (vylučující povinnost nahradit škodu), stěžovatelka nikoli. Obvodní soud pro Prahu 6 se ztotožnil s žalovanou a ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zároveň městský soud stěžovatelku poučil, že dovolání není přípustné.

4. Stěžovatelka namítá, že nelze jakoukoli stávku automaticky považovat za mimořádnou okolnost, neboť je údajně potřeba rozlišovat mezi stávkou personálu letiště a stávku zaměstnanců leteckého dopravce. Pouze v prvním případě totiž údajně letecký dopravce nemá možnost takovou situaci ovlivnit. Dále stěžovatelka namítá, že předmětná otázka dosud nebyla vyjasněna judikaturou Soudního dvora Evropské unie, pročež byl městský soud povinen podat předběžnou otázku.

II.

Průběh řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastnici řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

6. Městský soud v Praze rozebral důvody, pro které shledal žalobu stěžovatelky nedůvodnou. Uvedl dále, že si je vědom nálezů Ústavního soudu (vydaných po napadeném rozhodnutí), dle kterých ve skutkově a právně obdobných věcech měli být účastníci poučeni, že dovolání přípustné je, pročež očekává, že se Ústavní soud bude zabývat právě touto otázkou, a to navzdory tomu, že ji stěžovatelka v ústavní stížnosti vůbec nevznesla.

7. Obvodní soud pro Prahu 6 se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

8. Společnost Deutsche Lufthansa Aktiengesellschaft uvedla, že závěry napadených rozsudků jsou v souladu s ustálenou výkladovou praxí Soudního dvora Evropské unie i národních soudů, přičemž ani nebyl důvod pokládat Soudnímu dvoru předběžnou otázku. Ústavní stížnost nadto vedlejší účastnice shledává nepřípustnou s ohledem na bagatelní výši předmětu sporu.

9. Ústavní soud rozhodl podle § 44 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci.

III.

Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti

10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je - v rozsahu, jímž je napadán rozsudek Městského soudu v Praze - přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

11. Ve vztahu k přípustnosti ústavní stížnosti se Ústavní soud zabýval tím, že stěžovatelka v souladu s poučením odvolacího soudu nepodala dovolání. Dle městského soudu totiž nešlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, a jelikož předmětem sporu bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, považoval dovolání za nepřípustné.

12. Ústavní soud ovšem v nálezech sp. zn. IV. ÚS 2672/19 ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 291/20 ze dne 31. 3. 2020 či sp. zn. IV. ÚS 2397/19 ze dne 31. 3. 2020 dovodil, že dovolání přípustné (minimálně do okamžiku, než Nejvyšší soud předloží opačnou argumentaci) v těchto případech je. Dle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, ledaže jde (mimo jiné) o vztahy ze spotřebitelských smluv. Jak přitom Ústavní soud v citovaných nálezech uvedl, považuje pojem "vztahy ze spotřebitelských smluv" za natolik široký, že umožňuje zahrnout nejen právní vztahy založené přímo spotřebitelskou smlouvou, ale také právní vztahy založené na základě právního předpisu, jestliže se jejich vznik odvíjí od spotřebitelské smlouvy, a to i když bude uplatněný nárok dán vůči osobě, která nebyla smluvní stranou této spotřebitelské smlouvy.

13. V případě stěžovatelky byl žalobou uplatněn nárok na náhradu za zrušení letu, který má svůj základ v přímo použitelném předpisu Evropské unie, podmínkou jeho vzniku však je smluvní vztah typicky mezi cestujícím a provozujícím leteckým dopravcem, jehož obsahem je závazek provést let specifikovaný prostřednictvím rezervace letenky, nebo mezi cestujícím a jiným subjektem, jenž se zavázal zprostředkovat provedení tohoto letu u provozujícího leteckého dopravce. Existenci smlouvy výslovně předpokládá i čl. 3 odst. 5 nařízení č. 261/2004, podle něhož jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím. Z napadených rozsudků se podává, že takováto smlouva byla v případě stěžovatelky uzavřena. Ústavní soud zároveň nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka měla při uplatňování nároků vůči žalované postavení spotřebitele. Je tak opodstatněn závěr, že u uplatněného nároku o vztahy ze spotřebitelské smlouvy šlo.

14. Nepodáním dovolání tedy došlo k nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Poučení o nepřípustnosti dovolání ze strany městského soudu má nicméně, jak je uvedeno ve výše citovaných nálezech, za následek přípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, byť materiálně je omezena na přezkum důsledků chybného poučení.

15. Ústavní stížnost je naopak nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku obvodního soudu. Skutečnost, že stěžovatelka nepodala dovolání, má za následek, že zatím nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Bude-li ústavní stížnost vůči rozsudku městského soudu shledána důvodnou, otevře se tím stěžovatelce cesta k podání dovolání. V případě zamítnutí dovolání, respektive jeho odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost či pro nepřípustnost z důvodu nesplnění podmínek podle § 237 občanského soudního řádu, pak bude moci podat novou ústavní stížnost, jež může směřovat i vůči rozsudkům městského soudu a obvodního soudu.

16. Vzhledem k argumentaci vedlejší účastnice je možné dodat, že výše předmětu sporu jako taková není relevantní okolností z hlediska posouzení přípustnosti ústavní stížnosti (ledaže by její výše byla významná stran přípustnosti jiného opravného prostředku, který by bylo nutné před podáním ústavním stížnosti vyčerpat), nýbrž toliko z hlediska její důvodnosti.

IV.

Vlastní posouzení

17. Ústavní stížnost je - v části, kterou je napadán rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 300/2019-87 ze dne 20. 11. 2019 - důvodná.

18. Přípustnost dovolání, jak je rozebráno výše, nebyla vyloučena dle § 238 občanského soudního řádu, nýbrž závisela na posouzení podmínek dle § 237 občanského soudního řádu, jehož výsledek závisí na uvážení dovolacího soudu (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Nesprávné poučení tak mělo za následek, že stěžovatelka nevyužila dovolání jako mimořádný opravný prostředek, kterým se mohla domoci ochrany proti tvrzenému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Napadeným rozsudkem městského soudu proto bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

19. Jde-li o vedlejší účastnicí namítanou nízkou hodnotu sporu, lze přisvědčit, že Ústavní soud v některých případech označil částky svou výší obdobné té, o kterou šlo nyní, za bagatelní. Ve výše citovaných nálezech, v nichž byla řešena takřka shodná problematika, ovšem přistoupil ke kasaci napadeného rozhodnutí, ačkoli např. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2397/19 šlo o částku dokonce ještě nižší. Jinými slovy, Ústavní soud navzdory relativně nízké hodnotě předmětu sporu považoval zásah způsobený chybným poučením v těchto sporech za dostatečně závažný na to, aby přistoupil k plnému meritornímu přezkumu. Na tom setrvává i nyní.

V.

Závěr

20. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 300/2019-87 ze dne 20. 11. 2019 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, a toto rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. V části, kterou ústavní stížnost směřovala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 63/2017-57 ze dne 29. 1. 2019, ji Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. srpna 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru