Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 155/94Usnesení ÚS ze dne 27.03.1995

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1995:2.US.155.94
Datum podání27.10.1994

přidejte vlastní popisek

II.ÚS 155/94 ze dne 27. 3. 1995

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Sp. zn. II. ÚS 155/94

1

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 27. 3. 1995 ve věci ústavní stížnosti J.V., zastoupeného advokátem JUDr. O.H., takto:

Ústavnísoudnávrhodmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť podaná stížnost je zjevně neopodstatněná.

Navrhovatel podal cestou svého právního zástupce dne 27. 10. 1994 ústavní stížnost proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 8. 1994 čj. 2T 133/94. Vyhotovení citovaného trestního příkazu vykazovalo podle názoru stěžovatele takové administrativní vady (ve výrokové části trestního příkazu označující výši textu - je text téměř nečitelný), že navrhovateli bylo touto skutečností znemožněno podat proti trestnímu příkazu odpor. Tím podle stěžovatele bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V další části stížnosti zároveň stěžovatel napadá postup léčebného ústavu a Okresního soudu v Olomouci, jimž byl navrhovatel zkrácen na svých základních právech a svobodách uvedených v Listině v čl. 36 odst. 2, čl. 38 odst. 2, č1. 39 a čl. 40 odst. 4.

1

2

Navrhovatel byl upozorněn na vady podání a k jejich odstranění mu bylo určena 15 denní lhůta ode dne doručení výzvy, tj. od 11. 1. 1995.

Soudce zpravodaj zjistil ze sdělení a listinných důkazů Okresního soudu v Olomouci, že napadeným trestním příkazem byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. d) trestního zákona. Trestní příkaz byl doručen obžalovanému i státnímu zástupci a nabyl právní moci dne 26. 8. 1994.

Pro tentýž trestní čin byl navrhovatel pravomocně odsouzen již rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 3. 1989, sp. zn. 11T - 11/89. Tímto rozsudkem byla stěžovateli mimo jiné uložena též povinnost podrobit se ambulantní ochranné léčbě se sexuologickým zaměřením.

Ze zprávy MUDr. J.M., ordináře pro sexuologii FN, vyplynulo, že poslední návštěva stěžovatele v léčebně proběhla dne 10. 5. 1993 a další návštěva stanovena na den 7. 6. 1993, tedy před datem nástupu výkonu trestu stěžovatele, se již zaviněním J.V. nerealizovala.

Stěžovatel pak podal, aniž o této skutečnosti uvědomil Ústavní soud ČR, dne 9. 11. 1994 u Okresního soudu v Olomouci žádost o opravu vyhotovení trestního příkazu a zároveň požádal o zrušení trestního příkazu a nařízení hlavního líčení.

Této žádosti soud nevyhověl, neboť jak uvedl , výrok o trestu nelze označit za nečitelný a samotné poučení o opravném prostředku je bez sebemenších závad.

Při výslechu navrhovatele dne 5. 12. 1994, v souvislosti s jeho žádostí ze dne 25. 11. 1994, vzal stěžovatel na vědomí vysvětlení soudu že napadený trestní příkaz nelze zrušit způsobem, který požaduje, ale po dotazu soudu nedovedl sám

2

3

vysvětlit,co se svojí stížností domáhá a kam směřuje jeho žádost.

Dne 21.12. 1994 podal stěžovatel u Okresního soudu v Olomouci návrh na povolení obnovy řízení. Návrh byl s ohledem na ust. § 283 písm. d) trestního řádu - zamítnut.

Podle sdělení právního zástupce stěžovatele ze dne 20. 1. 1995 byl dne 16. 11. 1994 podán podnět ke stížnosti pro porušení zákona téže věci, přičemž řízení o tomto mimořádném opravném prostředku dosud neskončilo.

Soudce zpravodaj neshledal při hodnocení přiložených listinných důkazů a sdělení Okresního soudu v Olomouci důvod k projednání stížnosti v senátu, neboť jak seshora uvedeného vyplývá orgány činné v trestním řízení nepostupovaly tak, aby stěžovatele poškodily na jeho základních právech a svobodách.

S ohledem na tyto skutečnosti soudci zpravodaji nezbylo , než návrh s ohledem na ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb.

odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.

V Brně dne 27. 3. 1995JUDr. Antonín Procházka

3

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru