Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1529/11 #1Usnesení ÚS ze dne 14.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.1529.11.1
Datum podání25.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1529/11 ze dne 14. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatelky Mgr. J. V., advokátem nezastoupené, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 1 Cao 179/2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2011 brojí stěžovatelka proti v záhlaví označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a navrhuje, aby bylo nálezem zrušeno pro rozpor se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Stejně jako v jiných případech Ústavní soud předtím, než mohl přistoupit k vlastnímu meritornímu projednání věci, nejprve zkoumal, zda podaný návrh vyhovuje z hlediska formálních požadavků kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou splněny podmínky řízení. Výrok rozhodnutí je odrazem negativního závěru.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR leda tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného vyplývá, že musí jít o individuální akt veřejné moci, který je výsledkem řízení, jehož stěžovatel, který o sobě tvrdí, že je dotčen ve svých základních právech, byl nebo podle zákona měl být účastníkem.

Z obsahu podání a přiložených listin vyplývá, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení před Vrchním soudem v Praze, jehož výsledkem bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 1 Cao 179/2001. Stěžovatelka tedy není oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti proti uvedenému rozhodnutí.

Soudce zpravodaj vzal dále do úvahy, zda podání nelze s ohledem na jeho obsah posuzovat jako ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 12. 2009, č. 515 505 030. I kdyby bylo pominuto, že Ústavní soud je zásadně vázán petitem návrhu - a ten směřuje výlučně pouze proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 1 Cao 179/2001 - nebylo by možno ústavní stížnost věcně projednat, neboť je zřejmé, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (konkrétně soudní přezkum správního rozhodnutí o jehož možnosti byla řádně poučena), a tudíž by bylo i v tomto případě nutno podání posoudit jako nepřípustné podle ustanovení § 75 odst.1 zákona o Ústavním soudu.

Stěžovatelka nebyla v řízení zastoupena advokátem, jak jí to ukládá ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění této vady, neboť taková výzva by byla pouhou formalitou, která by nemohla vést k odstranění základního nedostatku podání, totiž že stěžovatelka není oprávněnou osobou k podání ústavní stížnosti směřující proti napadenému rozhodnutí, jak je uvedeno shora.

Nad rámec uvedeného k obsahu ústavní stížnosti, týkající se povinného zastoupení advokátem, soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud svojí ustálenou judikaturou nepřipouští přiměřené použití § 30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), neboť neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§ 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že návrh nesplňoval ani základní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu pro přezkum jeho obsahu; byl podán osobou zjevně k tomu neoprávněnou, a soudci zpravodaji proto nezbylo, než jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru