Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 152/96Usnesení ÚS ze dne 20.08.1996

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1996:2.US.152.96
Datum podání05.06.1996

přidejte vlastní popisek

II.ÚS 152/96 ze dne 20. 8. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II.ÚS 152/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20.8.1996 soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. V.B., takto:

Ústavnísoudnávrhodmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b), c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a rovněž jedná se o návrh zjevně neopodstatněný.

Dne 5.6.1996 obdržel Ústavní soud české republiky návrh, který směřoval proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9.11.1995, sp.zn. 2 T 37/94, které nabylo právní moci dnem 21.11.1995.

Napadené usnesení Městského soudu v Brně stanovilo výši odměny obhájci (v tomto řízení stěžovatele), aniž přiznalo právnímu zástupci právo na náhradu DPH ve výši 5% z částky s odůvodněním, že úhradu DPH nelze přiznat v rámci nároku advokáta na odměnu za obhajobu.

1

II.ÚS 152/96

Tímto rozhodnutím se navrhovatel cítí zkrácen na svém právu získat za poskytnutou právní pomoc odměnu ve výši stanovené příslušnými právními předpisy.

V další části v podání stěžovatel uvádí, že popsaný problém, tj. praxe obecných soudů v celé ČR, které shodně nepřiznávají advokátům - plátcům daně DPH ve výši odměny i částku připadající na daň z přidané hodnoty, jsou advokáti - plátci DPH, zkracováni ve svých právech. Soudy advokátům nepřiznávají náhradu za DPH uplatňovanou ve vyúčtování odměny za obhajobu většinou bez bližšího zdůvodnění nebo s odůvodněním, že odměnu za poskytování právní pomoci advokátům nelze v žádném případě považovat "za cenu", podle zákona č.526/1990 Sb., o cenách.

Důsledkem nesprávné interpretace zákonů je pak podle stěžovatele porušování č1.28 Listiny základních práv a svobod, aplikované ve vztahu k výkonu advokacie per analogiam, tedy jako porušení práva advokáta na spravedlivou odměnu za práci, a rovněž tak porušením mezinárodních smluv garantujících právo na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty.

Dále navrhoval, aby v řízení vystupovala jako vedlejší účastník ČAK vzhledem k tomu, že uvedený problém se týká značného počtu jejích členů.

Soudce zpravodaj vzal v úvahu, že v době rozhodování o ústavní stížnosti byla již v platnosti nová vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177 ze dne 4.6.1996, která nahradila dříve platnou vyhlášku č.270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci. Tato novelizovaná vyhláška v § 2 odst. 1 stanoví, že advokát má vedle nároků na odměnu též nárok na náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas za podmínek a ve výši stanovené touto vyhláškou. V odst. 2 téhož paragrafu se uvádí, že jiné náklady advokáta, zejména náklady na běžné administrativní práce, jsou zahrnuty v odměně advokáta. Ani v jiných ustanoveních téže vyhlášky, které řeší výši odměny, není

2

II. ÚS 152/96

zmiňována možnost náhrady za poskytnutou DPH započítat do odměny advokáta.

Touto problematikou se zabývalo občanskoprávní kolegium Nejvyššího soudu České republiky, které ve svém stanovisku, Cpjn 81/94 (Sb.s.r.95,6,215), uvádí, že za náklady řízení ve smyslu ust. § 137 o.s.ř. nelze považovat náklady advokáta, zastupujícího účastníka v občanskoprávním řízení, které uvedený zástupce vynaložil na úhradu daně z přidané hodnoty.

Totéž platí i při ustanovení zástupce účastníka řízení podle § 30 o.s.ř., je-li tímto zástupcem advokát, jenž je plátcem daně z přidané hodnoty podle § 5 zák.č.588/1992 Sb.

Obdobné rozhodnutí bylo zaujato při výkladu § 152 odst. 3 tr.ř. (pod č.69/1994 Sb.), které uvádí, že obhájce, který byl obviněnému v trestním řízení soudním ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů. Pokud je obviněnému ustanoven obhájce, kdy ho mít musí, jde tu o pověření obhajobou obviněného (obžalovaného) v případech zákonem kogentně stanovených, přičemž ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít.

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že také ustanovenému obhájci, který je plátcem daně z přidané hodnoty, nelze přiznat podle ust. § 152 odst.3 tr.ř. v rámci nároku na odměnu za obhajobu ani v rámci hotových výloh částku příslušející na zaplacení daně z DPH.

Soudce zpravodaj se s tímto závěrem občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ztotožňuje a považuje proto v této části ústavní stížnosti návrh za zjevně neopodstatněný.

Podle § 72 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva

3

II.ÚS 152/96

Podanou stížnost nelze podřadit pod ust. § 75 odst.2 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., neboť citovaný judikát Nejvyššího soudu by měl být znám i odborné veřejnosti.

S ohledem na výše uvedené,soudci zpravodaji nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. b), c) zák.č. 182/1993 Sb., odmítnout .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 20.8.1996JUDr.Antonín Procházka soudce zpravodaj

4

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru