Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1510/15 #1Usnesení ÚS ze dne 16.06.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Proboštov
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkpoučení
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.1510.15.1
Datum podání20.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150, § 238 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1510/15 ze dne 16. 6. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Obce Proboštov, sídlem Proboštov, Náměstí Svobody 700, zastoupené JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem v Teplicích, 28. října 851/26, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2015 ve věci č. j. 9 Co 408/2014-195, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podanou ústavní stížností žádá o zrušení shora označeného rozhodnutí odvolacího soudu, jímž měla být porušena její základní práva zakotvená v ustanoveních čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným usnesením změnil nákladový výrok rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2014 č. j. 19 C 36/2013-157, jímž byla stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16 456,- Kč tak, že stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 36 154,- Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka podává ústavní stížnost, neboť má za to, že ve smyslu závěrů konstantní judikatury Ústavního soudu jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení v částce 361 548,- Kč, pročež jí nebyla přiznána náhrada ve výši 325 394,- Kč.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatelka - implicite - odvozuje přípustnost ústavní stížnosti od skutečnosti, že odvolací soud v poučení napadeného usnesení vyloučil přípustnost dovolání.

Jelikož podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení výrazně přesahující částku 50 000,- Kč, vychází Ústavní soud v posuzované věci v návaznosti na závěry zaznamenané v bodu 7. odůvodnění usnesení ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 3373/13 z předpokladu, že se v daném případě neuplatní důvod nepřípustnosti dovolání uvedený v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu; v dané věci je navíc zřejmé, že předmětem nákladového výroku je vskutku částka zjevně přesahující zákonnou hranici pro přípustnost dovolání; stěžovatelce přiznaná výše náhrady nákladů totiž představuje pouhý zlomek odvolacím soudem akceptované výše stěžovatelčiných nákladů řízení, přičemž k přiznané výši náhrady dospěl krajský soud (až) na základě aplikace ustanovení § 150 občanského soudního řádu (srov. str. 6 a 7 napadeného usnesení).

Navzdory poučení odvolacího soudu proto je namístě závěr, že by dovolání proti napadenému usnesení krajského soudu mělo být přípustné.

Řídí-li se přitom dovolatel nesprávným poučením, je dovolání dle ustanovení § 240 odst. 3 přípustné ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud tedy odmítá stěžovatelčinu ústavní stížnost v otevřené lhůtě pro podání dovolání, pročež odmítnutí ústavní stížnosti nemůže představovat denegationis iustitiae.

Jelikož ovšem o přípustnosti dovolání může rozhodovat jen a pouze Nejvyšší soud (přičemž Ústavní soud může do takového rozhodnutí ingerovat toliko za předpokladu porušení některého ústavně chráněného práva), Ústavní soud na tomto místě dodává, že pokud by případné stěžovatelčino dovolání bylo (přes výše uvedené) Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, bude mít stěžovatelka možnost i v takovém případě podat opětovně ústavní stížnost, ve které bude moci rovněž napadat nyní napadené usnesení krajského soudu, neboť v této části bude namístě mít ústavní stížnost za přípustnou.

Odmítnutím posuzované ústavní stížnosti tak Ústavní soud stěžovatelku nikterak nepoškozuje; veden zásadou subsidiarity, jež řízení před Ústavním soudem zpravidla ovládá, však musí náležitě reflektovat skutečnost, že má-li se ke stěžovatelkou nastolené právní otázce přinejmenším kvazimeritorně vyjádřit, musí mít takovou možnost nejprve dovolací soud (srov. dikci ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost nepřípustnou, pročež ji musel podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout; o nepřípustnosti podání rozhoduje bez jednání soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2015

Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru