Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 151/97Nález ÚS ze dne 09.09.1998Rozhodnutí o prodloužení vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuzastaveno
vyhověno
procesní - odložení vykonatelnosti
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkdůkaz/nezákonný
vazba/prodloužení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 100/12 SbNU 53
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.151.97
Datum podání03.05.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 68


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 151/97 ze dne 9. 9. 1998

N 100/12 SbNU 53

Rozhodnutí o prodloužení vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě v právní věci ústavní stížnosti

pana N. V. D., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc., za účasti

Městského soudu v Praze, zastoupeného předsedou senátu 44 To, jako

účastníka řízení, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského

soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne 4. 4. 1997, ve spojení

s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne

21. 2.1997, o prodloužení vazby a o návrhu na odložení

vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, takto:

I) Usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne

4. 4. 1997, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro

Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 2. 1997, se zrušují.

II) Řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Městského

soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne 4. 4. 1997,

a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze

dne 21. 2. 1997, se zastavuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 90 Ústavy ČR,

čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina") domáhal svým návrhem ze dne 3. 5.1997 zrušení

shora uvedených rozhodnutí. Na odůvodnění uvedl, že rozhodnutím

Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 4.1997,

ve spojení se zamítavým usnesením Městského soudu v Praze ze dne

4. 4.1997, sp. zn. 44 To 378/97, byla podle § 71 odst. 2 tr. řádu

prodloužena jeho vazba do 24. 4.1997, a to proto, že

u stěžovatele, který je stíhán pro trestný čin podle § 148a

odst. 1. 2 tr. zákona a je ve vazbě od 24. 8.1996, údajně trvají

důvody vazby podle § 67 písm. a), b) tr. řádu. Soud tak učinil,

aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, zakládající obavu ze zmaření

či ztížení dosažení účelu trestního řízení. Stěžovatel dále

poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které dovozuje, že při

rozhodování o prodloužení vazby je kromě existence zákonného

vazebního důvodu nutno prokázat vážné důvody, v důsledku kterých

v uplynulé lhůtě nebylo možné řízení dokončit. Stěžovatel rovněž

tvrdí, že řízení vedené v této vazební věci probíhá se značnými

průtahy a neodstranitelnými procesními vadami zaviněnými

vyšetřovatelem a dalšími orgány činnými v trestním řízení. Dále

stěžovatel poukázal na to, že byl vzat do vazby usnesením

Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 8.1996, čj. 6 Nt 347/96,

který se tak podle § 26 odst. 2 tr. řádu stal příslušným

k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení. V rozporu

s tímto však byl návrh státního zástupce na prodloužení vazby

předložen k místně nepříslušnému soudu - Obvodnímu soudu pro

Prahu 7, který o něm také rozhodl. Tím, že o prodloužení vazby

rozhodoval jiný nežli zákonný soud, došlo k porušení jeho

základního práva na zákonného soudce.

Stížnost byla doplněna podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne

30.12.1997, ve kterém stěžovatel poukázal na nález Ústavního

soudu, sp. zn. II. ÚS 347/96, kterým byla jako protiústavní

zrušena usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 6 Nt 347, ze

dne 25. 8.1996, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne

18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, jimiž byl stěžovatel vzat do

vazby. Z této skutečnosti dovozuje, že pokud bylo zrušeno samotné

rozhodnutí o vzetí do vazby a vazba je od samého počátku (ex tunc)

nezákonná, musí být nezákonná i rozhodnutí o prodloužení vazby

stěžovatele. Stěžovatel rovněž vzal zpět návrh na odložení

vykonatelnosti stížností napadených usnesení, neboť byl již

v mezidobí propuštěn na svobodu.

Konečně stěžovatel doplnil ústavní stížnost podáním,

doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 9.1998, v němž poukázal na další,

v mezidobí vydané, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci, vedené pod

sp. zn. III. ÚS 240/97, jímž došlo ke zrušení rozhodnutí

o prodloužení vazby ze dne 18. 4.1997 pod čj. Nt 131/97.

Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že

rozhodnutí je odůvodněno konkrétními skutečnostmi, zakládajícími

obavu z následků předpokládaných v ustanovení § 67 písm. a), b)

tr. řádu, neboť se jedná o cizího státního příslušníka a je dána

obava, že by vycestoval do své vlasti, navíc je ve věci stíháno

více obviněných, jejichž výpovědi jsou v rozporu. Pokud jde

o namítané průtahy, soud poukázal na rozsah projednávané věci co

do počtu pachatelů i do počtu skutků.

Obvodní státní zastupitelství se dle § 28 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb. přípisem ze dne 5. 8. 1998 vzdalo svého práva být

vedlejším účastníkem řízení.

Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp.

zn. Nt 42/97, Ústavní soud zjistil, že obecné soudy odůvodnily svá

rozhodnutí o prodloužení vazby tím, že stěžovatel byl spolu

s dalšími spoluobviněnými stíhán pro závažnou trestnou činnost,

když jejich jednání je kvalifikováno jako porušování předpisů

o nálepkách k označení zboží dle § 148a odst. 1 tr. zákona. Dále

se v odůvodnění konstatuje, že ani u jednoho z obviněných

nepominuly důvody koluzní vazby a že jejich výpovědi jsou

rozporné, s tím, že jejich obhajoba, spočívající v tvrzení, že

nikdo nikoho nezná, že nikdo s nikým neobchodoval a vzájemně byli

v náhodném styku, se soudu jeví jako nevěrohodná; a právě z tohoto

pohledu by mohli, dle názoru obecných soudů, tím spíše na svobodě

působit na dosud nevyslechnuté spoluobviněné a svědky a mařit tak

objasňování. Dále se v odůvodnění uvádí, že obvinění jsou

vietnamské státní příslušnosti, nejsou dostatečně vázáni k České

republice a proto hrozí důvodná obava, že by se po propuštění na

svobodu mohli skrývat, případně odcestovat do vlasti, aby se

trestnímu stíhání vyhnuli. Konečně soudy uvedly, že ve vyšetřované

věci se jedná o rozsáhlou trestnou činnost, tj. dodávání

neokolkovaných cigaret, jejíž prokazování je velmi obtížné, a to

i pro způsob jejího spáchání, který nepostrádá prvky organizace.

O individuálním přístupu k obviněným a tedy i o zvažování

konkrétních důvodů pro rozhodnutí o vazbě svědčí i to, že ne

všichni spoluobvinění jsou vyšetřováni ve vazbě.

V souvislosti s předmětnou ústavní stížností Ústavní soud

připomíná, že dne 10.12.1997 Ústavní soud rozhodl nálezem, sp. zn.

II. ÚS 347/96, o ústavní stížnosti stěžovatele, směřující do

rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44

To 1371/96, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6,

sp. zn. 6 Nt 347/96, ze dne 25. 8. 1996, kterými byl vzat do

vazby, a to tak, že tato napadená rozhodnutí byla jako

protiústavní zrušena. V odůvodnění svého nálezu Ústavní soud

konstatoval, že trestní stíhání stěžovatele nebylo vedeno řádným

procesním postupem, neboť samotné trestní stíhání obviněného (nyní

stěžovatele) se opíralo o nezákonné opatření důkazů, když vykonaná

domovní prohlídka, kterou byly důkazy proti stěžovateli opatřeny,

byla uskutečněna protiústavním postupem - jak bylo zjištěno

a konstatováno jiným rozhodnutím Ústavního soudu pod sp. zn. III.

ÚS 287/96. Takovýto protiústavní postup měl vést proto Obvodní

soud pro Prahu 6 k tomu, aby stěžovatele do vazby nebral,

a následně k tomu, aby jej Městský soud v Praze z vazby propustil.

Ústavní soud poukázal i na to, že v dané fázi trestního řízení

bylo toto rozhodnutí o uvalení vazby založeno převážně na dohadech

a hypotetických soudech, což ostatně plyne i z odůvodnění

napadených rozhodnutí. Postupem obecných soudů tak došlo

k porušení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 a čl. 37 odst. 4 Listiny.

Výše uvedený nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 347/96,

kterým bylo zrušeno jako protiústavní rozhodnutí o vzetí do vazby,

je nutno považovat za určující i v této projednávané věci.

Zjištěním protiústavnosti uvedeného rozhodnutí spolu s rozhodnutím

o protiústavnosti samotného trestního stíhání ve věci, vedené

u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 287/96, a jejich kasací tak

byla procesně vytvořena možnost přijetí rozhodnutí o propuštění

stěžovatele z vazby s účinky ex tunc. Existence následujícího

časově navazujícího rozhodnutí o prodloužení vazby proto neobstojí

a Ústavnímu soudu nezbylo než obě napadená usnesení Obvodního

soudu pro Prahu 7, sp. zn. Nt 42/97, ze dne 21. 2.1997,

a Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 378/97, ze dne

4. 4.1997, dle ustanovení § 82 odst. 1, 3 písm. a) zák.

č. 182/1993 Sb. zrušit, neboť jimi došlo k porušení čl. 8

odst. 2, 3 a 5 Listiny právě způsobem popsaným v rozhodnutí

Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 347/96.

Pro úplnost stran námitek týkajících se průtahů v postupu

trestních orgánů v přípravném řízení Ústavní soud uvádí, že

s ohledem na takové objektivní skutečnosti jako je rozsáhlost

věci, větší počet cizinců, nesdílí názor stěžovatele, že by tyto

dosahovaly ústavněprávní roviny. Stejně tak má Ústavní soud za to,

že nelze přisvědčit stěžovateli stran porušení práva na zákonného

soudce, neboť stěžovatel přehlíží § 26 odst. 2 tr. řádu, v němž se

uvádí, že "soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle

odst. 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé

přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodů

příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto

soudu". Protože Obvodnímu soudu pro Prahu 6 byl 25. 8.1996 předán

návrh městského státního zástupce na vzetí stěžovatele do vazby

dle § 68 tr. řádu, v jehož odůvodnění je výslovně uvedeno, že

dozor nad přípravným řízením je vykonáván Obvodním státním

zastupitelstvím pro Prahu 7, jde i v tomto směru o lichou námitku.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal zpět svůj návrh na

odložení vykonatelnosti napadených usnesení, neboť byl v mezidobí

propuštěn z vazby na svobodu, Ústavní soud dle ustanovení § 77

zák. č. 182/1993 Sb. v této části řízení o ústavní stížnosti

zastavil.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. 9.1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru