Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1472/09 #1Usnesení ÚS ze dne 11.06.2009

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2009:2.US.1472.09.1
Datum podání05.06.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 236, § 201


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1472/09 ze dne 11. 6. 2009

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. I. P., zastoupené Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem, se sídlem třída Kpt. Jaroše 35, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2009 č. j. 2 Ko 25/2009-618, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou osobně Ústavnímu soudu dne 5. června 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí nalézacího soudu o schválení konečné zprávy (§ 44 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že citovaným rozhodnutím došlo k porušení jejího základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv (dále jen "Listina") a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2006 I. ÚS 738/06) také uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž případnou protiústavnost spočívající v porušení základních práv jednotlivce již nelze napravit jiným způsobem.

Napadené rozhodnutí není rozhodnutím konečným, u něhož by případné zásahy do základních práv stěžovatelky (vedle práva na fair proces, které tvrdila stěžovatelka, jde především o její vlastnické právo garantované čl. 11 Listiny) byly definitivní a neodčinitelné. Odmítnutím ústavní stížnosti ostatně nemůže být stěžovatelka poškozena, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti jí začne běžet teprve poté, co v její věci rozhodne soud, který bude rozhodovat o posledním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Rozhodné je, že v daný okamžik je podání ústavní stížnosti předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o věci samé definitivně rozhodne příslušný soud, mohl by zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru