Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 147/94Nález ÚS ze dne 10.11.1994Právo kandidáta být volen coby jednotlivec při odmítnutí kandidátní listiny

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných
Věcný rejstříkvolby/kandidátní listina
volby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 53/2 SbNU 119
EcliECLI:CZ:US:1994:2.US.147.94
Datum podání19.10.1994
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 21, čl. 1, čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

152/1994 Sb., § 28

99/1963 Sb., § 200l, § 200k


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 147/94 ze dne 10. 11. 1994

N 53/2 SbNU 119

Právo kandidáta být volen coby jednotlivec při odmítnutí kandidátní listiny

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě v právní věci o ústavní

stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10.

1994 čj. 21C 24/94-5 ve spojení s rozhodnutím Okresní volební

komise v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 1994 čj. 1/94 a rozhodnutím

Místní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 1994, za

účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Okresní

volební komise v Mladé Boleslavi jako vedlejšího účastníka řízení,

takto:

Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10.

října 1994 čj. 21C 24/94-5 ve spojení s rozhodnutím Okresní

volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 1994 čj. 1/94

a rozhodnutím Místní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 30.

9. 1994 se zamítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé jakožto kandidáti odmítnuté kandidátní listiny

pro volby ve dnech 18. a 19. 11. 1994 do Městského zastupitelstva

v Mladé Boleslavi ve své ústavní stížnosti namítali nedostatky

v postupu všech orgánů, které se podílely na vydání odmítavých

rozhodnutí s tím, že tyto nedostatky vedly k porušení jejich

ústavou zaručeného práva, upraveného v čl. 21 Listiny základních

práv a svobod (dále jen Listina), tj. práva mít za rovných

podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím a dále práva

upraveného v čl. 22 Listiny. Konkrétně rozhodnutí místní volební

komise vytýkali, že požadovala za nezbytné, aby podmínky nabytí

pasivního volebního práva byly beze zbytku splněny již v den

předložení kandidátních listin, ačkoliv ustanovení o aktivním

volebním právu je v zákoně konstruováno tak, že podmínky jeho

nabytí musí být splněny až ke dni voleb. Důvodem pro vydání

rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny byl přitom formální

nedostatek v uvedení povinných dat, která neodpovídala stavu

současnému, ale stavu předpokládanému ke dni voleb. Dále nebylo

vzato v úvahu, že tento stav vznikl dvaapůl roku trvajícím

dědickým řízením, jehož výsledku je z hlediska vyznačení trvalého

pobytu dle zák. č. 135/1982 Sb. třeba. Navíc místní volební komise

k možné úpravě kandidátní listiny tak, aby odpovídala stavu ke dni

voleb a respektovala současný stav, své stanovisko neposkytla.

Další pochybení spatřovali ve skutečnosti, že důvodem pro

odmítnutí kandidátní listiny se stala i nesrovnalost v uvedení

křestních jmen jednoho z kandidátů, aniž by tento nedostatek byl

vůbec vytknut. Tytéž nesprávnosti pak navrhovatelé vytýkali

i rozhodnutí okresní volební komise, zatímco pokud jde o Krajský

soud v Praze, namítali, že tento si nevyžádal důkazní materiály,

ačkoliv mohl, s tím, že navrhovatel je neměl k dispozici

z časových důvodů. Navíc rozhodnutí Krajského soudu v Praze dále

navrhovatelé vytýkali, že se pouští do spekulativních úvah

o nesplnitelnosti podmínky trvalého bydliště kandidáta, ačkoliv se

sám k naplnění této otázky, tj. vyslovení jasného stanoviska, zda

tato podmínka musí být splněna v den předložení volební listiny

nebo zda postačí, bude-li splněna do dne konání voleb, vyhýbá.

Dále v odůvodnění svého návrhu rekapitulovali navrhovatelé věc

z hlediska skutkového tak, že místní sdružení ODS podalo 13. 9.

1994 kandidátní listinu pro volby do Městského zastupitelstva

v Mladé Boleslavi. Místní volební komise konstatovala nedostatky

této kandidátní listiny a předložila ji ODS zpět k odstranění

nedostatků dopisem ze dne 23. 9. 1994. Zmocněnec ODS opravil

nesprávné údaje přípisem z 28. 9. 1994, přičemž ponechal

u kandidáta ing. V. K. V., CSc. údaj o předpokládaném trvalém

bydlišti ve dnech konání voleb. Dále navrhovatelé poukázali na

skutečnost, že zmocněnec ODS navrhl odvolání nebo vyškrtnutí

tohoto kandidáta sporného jak z hlediska trvalého pobytu, tak

jména z kandidátní listiny. Odvolání kandidáta však nebylo místní

volební komisí provedeno s poukazem na prošlou lhůtu k opravě

kandidátních listin, neboť zasedání místní volební komise se

konalo 49. den před konáním voleb.

Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého

rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a za použití § 63

zák. č. 182/1993 Sb. a § 41 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že

z obsahu návrhu, zejména z údajů pod bodem III lze dovodit, že

ústavní stížnost směřuje proti všem rozhodnutím, tedy i rozhodnutí

krajského soudu, jež mělo být správně v petitu jako konečné

rozhodnutí uvedeno (srov. § 72 zejm. odstavec 2 zák. č. 182/1993

Sb.). Stejně tak nejsa vázán důvody stížnosti, Ústavní soud

především zkoumal, zda navrhovatelé, jakožto fyzické osoby, jsou

oprávněné domáhat se ochrany u Ústavního soudu.

Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. je

ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že

pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením

nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně

zaručené základní právo nebo svoboda.

Dle ustanovení § 28 odst. 3 věta prvá zák. č. 152/1994 Sb.

proti rozhodnutí místní volební komise o odmítnutí kandidátní

listiny podle odst. 1 nebo o škrtnutí kandidáta na kandidátní

listině podle odst. 2 může volební strana, u rozhodnutí o škrtnutí

kandidáta rovněž tento kandidát, podat do 24 hodin po doručení

rozhodnutí odvolání k okresní volební komisi, v územně členěných

statutárních městech a v hlavním městě Praze k městské volební

komisi.

Dle ustanovení § 200 k odst. 1 písm. a) o.s.ř., jestliže

volební komise, příslušná podle zvláštního zákona vydat konečné

rozhodnutí, rozhodla o odmítnutí kandidátní listiny pro volby do

zastupitelstva v obci, může se volební strana obrátit na soud

s návrhem na vydání rozhodnutí o zaregistrování této kandidátní

listiny.

Dle ustanovení § 200 k odst. 1 písm. b) o.s.ř., jestliže

volební komise, příslušná podle zvláštního zákona vydat konečné

rozhodnutí, rozhodla o škrtnutí na kandidátní listině pro volby do

zastupitelstva v obci, může se volební strana jakož i kandidát

obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o ponechání

kandidáta na kandidátní listině.

Dle čl. 1 věty prvé Listiny lidé jsou svobodní a rovní

v důstojnosti i v právech.

Dle čl. 21 odst. 1 Listiny občané mají právo podílet se na

správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.

Dle čl. 21 odst. 4 Listiny občané mají za rovných podmínek

přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Dle čl. 22 Listiny zákonná úprava všech politických práv

a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat

svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

Dle čl. 36 odst. 1 Listiny každý se může domáhat stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve

stanovených případech i jiného orgánu.

V projednávané věci proběhlo řízení o odmítnutí kandidátní

listiny dle zák. č. 152/1994 Sb. a dle § 200 k; § 200 l o.s.ř.

Účastníkem těchto řízení byla pouze volební strana, jak vyplývá

z ustanovení § 28 odst. 3 zák. č. 152/1994 Sb. a z ustanovení §

200 k odst. 1 písm. a) o.s.ř. a nikoliv jednotliví kandidáti jako

fyzické osoby. Ústavnímu soudu se však nabízela otázka

i z pohledu, zda stěžovatelé právě jako fyzické osoby nejsou

účastníky řízení proto, že šlo o jiný zásah orgánů veřejné moci

dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. O tento případ ale nejde právě

proto, že řízení o těchto otázkách je upraveno zvláštním předpisem

(zák. č. 152/1994 Sb.), kdy fyzická osoba je účastníkem řízení,

jen když byla z kandidátní listiny vyškrtnuta, navíc o jiný zásah

orgánu veřejné moci dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. nejde proto, že

je tu "ono" rozhodnutí, kterému předcházelo řízení, jehož však

nebyli navrhovatelé účastníky. Z těchto důvodů má Ústavní soud za

to, že jde o návrh podaný osobami neoprávněnými, a proto byl návrh

zamítnut.

Konečně bylo třeba vzhledem k úpravě obsažené v § 78 odst.

2 zák. č. 182/1993 Sb., aby Ústavní soud posoudil, zda právní

úprava, obsažená v § 28 zák. č. 152/1994 Sb. a § 200 k a 200

l o.s.ř., která vylučuje, aby se jednotlivec v případě odmítnutí

kandidátní listiny domáhal soudní cestou práva být volen (čl. 21

a čl. 36 Listiny) a která ale přiznává toto právo vyškrtnutým

kandidátům z kandidátní listiny, není v rozporu s čl. 1 Listiny,

dle kterého jsou si lidé v právech rovni a dospěl k závěru, že

nikoliv, neboť je věcí svobodného rozhodnutí každého jednotlivce,

zda bude kandidovat za politickou stranu, čímž sebe dobrovolně

podřídí nejen vnitrostranickému režimu i s tím, že třebas vůbec

nebude kandidován, ale též právnímu režimu, který upravuje

postavení a práva politických stran ve volbách. Navíc sama soudní

ochrana, upravená v čl. 36 Listiny předpokládá slovy "stanoveným

postupem", že je k jejímu uplatnění třeba zákonného podkladu.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. 11. 1994

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru