Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1460/15 #1Usnesení ÚS ze dne 30.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Olomouc
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.1460.15.1
Datum podání18.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 121, § 228

40/1964 Sb., § 420


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1460/15 ze dne 30. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti KV PLUS s.r.o., sídlem Husinecká 903/10, 130 00 Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, se sídlem Na Dolech 4872/15, 586 01 Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2014 č. j. 5 T 200/2014-521, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 1. 2015 č. j. 55 To 333/2014-558, za účasti Okresního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2015, stěžovatelka napadla rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 10. 2014, č. j. 5 T 200/2014-521 (dále jen "rozsudek") a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 1. 2015 č. j. 55 To 333/2014-558, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku. Stěžovatelka s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, kdy se domnívá, že jí v daném trestním řízení příslušelo postavení poškozené a rozsudek by měl obsahovat, avšak neobsahuje, výrok, jímž by jí měla být přiznána náhrada škody.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Za situace, kdy stěžovatelka svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti absenci výroku o náhradě škody v rozhodnutí vydaném v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3621/12 ze dne 5. 2. 2014 či II. ÚS 1077/14 ze dne 8. 7. 2014, dostupná na: http://nalus.usoud.cz).

Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadená rozhodnutí nezbavují stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2015

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru