Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 145/02Nález ÚS ze dne 17.07.2002Správní soudnictví - právo na projednání věci v přítomnosti účastníků řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
soud/jednání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 95/27 SbNU 99
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.145.02
Datum vyhlášení17.07.2002
Datum podání06.03.2002
Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250g


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 145/02 ze dne 17. 7. 2002

N 95/27 SbNU 99

Správní soudnictví - právo na projednání věci v přítomnosti účastníků řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti

stěžovatele I. Š., za účasti vedlejšího účastníka 1) M., spol.

s r. o., 2) Organizace č. 03-2903-1609, Odborového svazu KOVO ZO

M., spol. s r. o., 3) Okresního úřadu Svitavy, proti rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 30 Ca

150/2001, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2002,

sp. zn. 30 Ca 150/2001, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2002

se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 30 Ca 150/2001, neboť tvrdil,

že napadeným rozsudkem došlo k porušení čl. 96 Ústavy, čl. 11, čl.

36, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje

všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání

v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným rozsudkem ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 30 Ca

150/2001, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se

žalobci Ivan Šmíd (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel)

a dále M., spol. s r. o., (v řízení před Ústavním soudem vedlejší

účastník), a Organizace č. 03-2903-1609 Odborového svazu KOVO ZO

M., spol. s r. o., (v řízení před Ústavním soudem vedlejší

účastník), domáhali přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného

Okresního úřadu Svitavy (v řízení před Ústavním soudem vedlejší

účastník) ze dne 25. 5. 2001, č. j. RRR-267/2001-Bo, kterým bylo

rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu

v P. ze dne 15. 2. 2001, č. j. 1001-2/2000/K, ve věci práva

věcného břemene zřízeného za účelem vytvoření podmínek pro

nezbytný přístup k parcele č. 4545/72 s rozestavěnou stavbou

rodinného domu čp. 943, parcele č. 4545/73 a stavební parcele č.

2969 se stavbou rodinného domu čp. 944, to vše v k. ú. P. Věcné

břemeno spočívá v omezení vlastnického práva k pozemku parc. č.

6413 v k. ú. Polička tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí

o vyvlastnění. Své rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové

odůvodnil tím, že žalobní námitky nebyly opodstatněné, a proto

krajský soud podle ust. § 250j odst. 1 o. s. ř., žalobu zamítl.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud mimo jiné

uvedl, že k projednání žaloby nařídil v dostatečném časovém

předstihu na den 3. 1. 2002 jednání. Zástupce žalobců se jej

nezúčastnil, když se z účasti na něm předem omluvil faxovou

zprávou ze dne 3. 1. 2002. Za důvod své nepřítomnosti na jednání

uvedl poruchu vozidla. O odročení jednání nepožádal. Vzhledem

k tomu a s odkazem na ust. § 250g odst. 2 o. s. ř., krajský soud

rozhodl, že žalobu projedná v nepřítomnosti žalobců. Vycházel

přitom rovněž i z toho, jak uvádí v odůvodnění napadeného

rozhodnutí, že se v přezkumném řízení již dokazování neprovádí, že

při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující

skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí

(§ 250i odst. 1 o. s. ř.), a z nemožnosti uvádět další výhrady

s ohledem na dvouměsíční lhůtu pro podání žaloby. Z těchto ohledů

tak nebyla podle krajského soudu účast zástupce žalobců při

jednání soudu nezbytně nutná.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud

porušil stěžovatelova výše uvedená základní práva tím, že jednal

v jeho nepřítomnosti, jakož i v nepřítomnosti jeho právního

zástupce. K této námitce, jak popisuje stěžovatel v ústavní

stížnosti, obecný soud uvedl, že v souzené věci bylo jednáno

v souladu s ustanovením § 250g o. s. ř., podle něhož,

nedostaví-li se účastníci k jednání, může být věc projednána

v jejich nepřítomnosti. Právní zástupce stěžovatele, který se

z účasti na ústním jednání omluvil, neuvědomil svého klienta

a klient (účastník) nebyl soudem samostatně o nařízeném jednání

obeslán. V tomto směru poukazuje stěžovatel zejména na ust. §

250g odst. 1 o. s. ř., podle něhož, nedojde-li k vyřízení žaloby

způsobem uvedeným v § 250f, předvolá předseda senátu k jednání

účastníky. V souzené věci však soud tuto svou zákonnou povinnost

nesplnil, neboť účastníky nepředvolal a spokojil se pouze

s obesláním jeho právního zástupce. V této souvislosti stěžovatel

zdůrazňuje, že jednání konané dne 3. 1. 2002 bylo prvním a jediným

ústním soudním jednáním, které bylo v předmětné věci nařízeno,

a stěžovateli bylo postupem soudu znemožněno, aby se jej

zúčastnil. Následně došlo dne 8. 1. 2002 jen k vyhlášení rozsudku,

kdy již vlastní jednání ve věci nebylo možné. Stěžovatel rovněž

odkázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 310/97.

Dále stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud

a před ním správní úřad porušily vlastnické právo garantované čl.

11 Listiny, jelikož vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu,

pokud účelu vyvlastnění nelze dosáhnout jinak. Stěžovatel namítá,

že účelu - přístupu ke stavbě žadatele o vyvlastnění - lze

dosáhnout jinak, než přes pozemek stěžovatele, který slouží

k výrobě podniku M., spol. s r. o.

Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis,

sp. zn. 30 Ca 150/2001, vedený u Krajského soudu v Hradci Králové,

jakož i vyjádření tohoto soudu k projednávané věci.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření, které bylo

Ústavnímu soudu doručeno dne 24. 4. 2002, mimo jiné uvedl, že

stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátem JUDr. P. B. na základě

plné moci ze dne 8. 6. 2001. Jednání k projednání žaloby bylo

nařízeno na den 3. 1. 2002 ve 13,00 hod. Ve 12,02 hod. bylo

podatelně tamního soudu doručeno faxové sdělení (č. l. 57),

v němž je advokát JUDr. P. B. omlouván z tohoto jednání pro

údajnou poruchu svého vozidla. Faxové sdělení končí tím, že

"žádáme tímto zdvořile soud, aby omluvil neúčast JUDr. P. B.

právního zástupce žalobců, na shora specifikovaném soudním

jednání". Žádost o odročení jednání ve faxovém sdělení tedy nebyla

obsažena. Za této situace soud ve věci jednal, a to i s ohledem na

dosavadní průběh řízení. Skutečnost, že Krajský soud v Hradci

Králové stěžovatele neuvědomil o konání jednání, pokládá tento

soud za zcela samozřejmou, neboť stěžovatel byl v řízení zastoupen

advokátem s plnou mocí. V opačném případě, dovozuje krajský soud,

by zastupování nemělo ani smysl. Naopak má soud za to, že advokát

stěžovatele nedostatečně plnil své zákonné povinnosti stanovené mu

§ 16 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii. Je-li totiž podle soudu

advokát povinen řídit se podle citovaného ustanovení pokyny

klienta, pak již jen z tohoto důvodu jej měl o konání jednání

uvědomit sám, což vůbec neučinil. Nemohl tak ani zjistit, dovozuje

soud, jeho aktuální pohledy na věc, tedy okolnosti zvláště pro

vyvlastnění velmi důležité.

Po věcné stránce považuje krajský soud rozhodnutí orgánů

veřejné správy v projednávané věci za věcně správné a ani účast

žalobce či jeho právního zástupce na jednání by na věci podle

krajského soudu nemohla nic změnit, neboť je podle krajského soudu

věc skutkově zcela jasná. Přístup k předmětným rodinným domům

totiž není možno zajistit jinak, jak stěžovatel nesprávně uvádí.

Graficky by to podle soudu možné bylo, právně ale nikoliv. Krajský

soud v Hradci Králové chápe vyvlastnění jako výjimečný zásah do

vlastnických práv, nicméně je přesvědčen o tom, že v dané věci byl

naplněn jak účel vyvlastnění, tak i jeho podmínky. Vzhledem

k výše uvedeným skutečnostem je krajský soud přesvědčen o tom, že

k tvrzeným porušením Ústavy a Listiny nedošlo, a že věci byla

věnována patřičná pozornost. V ostatním odkázal krajský soud na

odůvodnění svého napadeného rozsudku.

Ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 5. 2002 pak

Krajský soud v Hradci Králové dal svůj souhlas k upuštění od

ústního jednání ve smyslu ust. § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Okresního úřadu ve

Svitavách k projednávané věci, jakož vyjádření M., spol. s r. o.,

a Odborové organizace OS KOVO M., spol. s r. o., k projednávané

věci.

Okresní úřad Svitavy, ve svém vyjádření, které Ústavnímu

soudu došlo dne 15. 5. 2002, mimo jiné uvedl, že neshledává

z hledisek potřeby zřízení věcného břemene žádný důvod, proč by

měl být rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen, resp.

proč by pak mělo dojít k zásahu do právní stability naříkaných

rozhodnutí stavebního úřadu a referátu RR, jak se toho stěžovatel

domáhá. Dále vedlejší účastník uvedl, že k námitkám procesní

povahy, uvedeným v bodě č. 2 stížnosti, není příslušný se

vyjadřovat. Pro úplnost vedlejší účastník dále připomenul, že ZO

OS KOVO M., spol. s r. o., Polička, neměla ve věci zřízení

předmětného věcného břemene postavení účastníka řízení. Tato

organizace se sice postavení účastníka řízení domáhala,

pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu Polička

ze dne 28. 3. 2001, č. j. 60-2/2001/K, jí však toto postavení

přiznáno nebylo.

M., spol. s r. o., a dále Odborová organizace OS KOVO M.,

spol. s r. o., ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne

27. 5. 2002 uvedly, že, jako žalobci, ve věci žaloby proti

Okresnímu úřadu Svitavy u Krajského soudu v Hradci Králové, byly

v přípravě řízení krajským soudem přímo písemně dotazovány.

K ústnímu projednání ale nebyly krajským soudem samostatně

předvolány, jejich právní zástupce je o stanoveném jednání

neuvědomil, sám se u soudu omluvil. Již několik desítek minut po

stanovené hodině jednání krajský soud právnímu zástupci odeslal

faxovou zprávu, že ve věci rozhodl. Tímto postupem byla vedlejším

účastníkům podle jejich názoru odňata jediná možnost svá práva

hájit před soudem. K jedinému ústnímu jednání u Krajského soudu

v Hradci Králové nebyli předvoláni, tím jim bylo znemožněno hájit

svoje práva a vyjádřit se: zřízením práva věcného břemene bylo

dotčeno právo užívání přilehlých nebytových prostor, kdy tato

práva jsou neslučitelná. Uplatněná námitka se prokázala jako

důvodná. Závazným pokynem Základní organizace OS KOVO M., spol.

s r. o., ze dne 11. 6. 2001 se podle těchto vedlejších účastníků

potvrdilo, že zřízení věcného břemene je v rozporu s ustanovením

§ 109 odst. 2 stavebního zákona. Vedlejší účastníci dále uvedli,

že jsou připraveni v ústním jednání přednést a dokladovat další

objasnění věci, a proto žádají ústní projednání věci.

Protože oba výše uvedení vedlejší účastníci svůj souhlas

s upuštěním od ústního jednání ve smyslu ust. § 44 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedali, byl Ústavní

soud nucen ústní jednání ve věci nařídit.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

Ve svém nálezu ze dne 9. 6. 1998, sp. zn. I. ÚS 310/97 (nález

byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. č.

11, nález č. 68, s. 151), Ústavní soud vyslovil právní názor, že

podle ust. § 250g odst. 1 o. s. ř. (ve znění před novelou

provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.), nedojde-li k vyřízení žaloby

způsobem uvedeným v § 250f (uvedené ustanovení bylo s účinností od

1. 5. 1997 zrušeno nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č.

269/1996 Sb.), předvolá předseda senátu k jednání účastníky.

V souzené věci však obecný soud tuto svou zákonnou povinnost

nesplnil, neboť stěžovatele nepředvolal a spokojil se pouze

s obesláním jeho právního zástupce, resp. s následným telefonickým

hovorem s tímto advokátem. V předmětné věci bylo nařízeno první

a jediné ústní soudní jednání a stěžovateli bylo postupem obecného

soudu znemožněno, aby se jej zúčastnil. Taková praxe není

v souladu ani s českým právem, ani se standardní judikaturou

Evropského soudu pro lidská práva.

Protože řízení v nyní projednávané věci bylo u Krajského

soudu v Hradci Králové zahájeno dne 15. 6. 2001, tedy za účinnosti

novely občanského soudního řádu, zák. č. 30/2000 Sb., bylo nutno

přihlédnout k novelizovanému ust. § 250g o. s. ř. Podle odstavce

1 cit. ustanovení, nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným

v § 250d odst. 3, § 250f nebo § 250i odst. 2, nařídí soud jednání;

k němu si může vyžádat potřebné podklady, popřípadě i další

písemná vyjádření účastníků. V odstavci 2 cit. ustanovení se dále

uvádí, že, nedostaví-li se účastníci k jednání, může být věc

projednána v jejich nepřítomnosti; řízení nesmí být z tohoto

důvodu přerušeno.

Přestože aplikované ustanovení, jak výše uvedeno, zaznamenalo

po novelizaci občanského soudního řádu, provedené zákonem č.

30/2000 Sb., jisté změny, je Ústavní soud toho názoru, že právní

názor obsažený ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu najde

i v této nové situaci své opodstatnění, a proto nevidí důvod se

ani v nyní projednávané věci od uvedeného právního názoru

odchýlit.

Dle ust. § 246c o. s. ř., ve znění zák. č. 30/2000 Sb., se

pro řešení otázek, které nejsou přímo upraveny v této části (roz.

části páté), užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto

zákona. Podle ust. § 115 odst. 1 (část třetí tohoto zákona)

nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci

samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž

přítomnosti je třeba. V případě, že ve správním soudnictví

v souladu s ust. § 250g o. s. ř., ve znění zák. č. 30/2000 Sb.,

nařídí soud jednání, je tedy povinen předvolat k tomuto jednání

účastníky.

Podle ust. čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na to, aby

věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvedené

základní právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se

jednání mohl zúčastnit. Účastník tedy musí být o jeho konání

soudem vyrozuměn. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba

doručit nejen jeho právnímu zástupci, ale i přímo tomuto

účastníkovi. K ústnímu jednání musí být účastník řízení soudem

samostatně obeslán.

Jestliže tedy ve správním soudnictví podle ust. § 250g o. s.

ř., ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 30/2000 Sb.,

nařídí soud jednání, je povinen k tomuto jednání předvolat

účastníky. Předvolání k ústnímu jednání je přitom nutno doručit

každému účastníkovi osobně, má-li být realizováno jeho právo, aby

věc byla projednána v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2

Listiny.

Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové, vedeného

pod sp. zn. 30 Ca 150/2001, Ústavní soud zjistil, že Krajský soud

v Hradci Králové vyzval účastníky řízení, a to nejen jejich

právního zástupce, ale i každého účastníka samostatně, aby ve

stanovené lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s tím, aby

v projednávané věci rozhodl rozsudkem bez nařízeného jednání

(č. l. 26 spisu). Na uvedenou výzvu reagoval stěžovatel sdělením

ze dne 2. 7. 2001, že nesouhlasí, aby v uvedené věci rozhodl soud

bez nařízeného jednání, přičemž svůj nesouhlas opřel o své právo

hájit svá práva u soudu. Také M., spol. s r. o., jakož i Odborová

organizace OS KOVO M., spol. s r. o., soudu na základě výzvy

sdělily, že nesouhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízeného

jednání. Rovněž právní zástupce žalobců JUDr. B. dopisem ze dne

13. 7. 2001 Krajskému soudu v Hradci Králové sdělil, že všichni

žalobci trvají na tom, aby v dané věci bylo rozhodnuto v rámci

nařízeného jednání, a nesouhlasí tedy s tím, aby soud rozhodl

rozsudkem bez jednání.

Ze spisového materiálu Ústavní soud dále zjistil, že

stěžovatel - ovšem rovněž ani vedlejší účastníci - M., spol. s r.

o., ani Odborová organizace OS KOVO M., spol. s r. o., k ústnímu

jednání konanému před krajským soudem dne 3. 1. 2002 nebyli vůbec

obesláni. Obeslán byl pouze jejich společný právní zástupce JUDr.

P. B. (č. l. 55).

Ze spisu obecného soudu dále Ústavní soud zjistil, že

Krajskému soudu v Hradci Králové došlo dne 3. 1. 2002 ve 12,02

hod. faxové podání, ve kterém se právní zástupce žalobců JUDr.

Pavel Blažek prostřednictvím své advokátní kanceláře z jednání

nařízeného na den 3. 1. 2002 omlouvá (č. l. 57). Další faxové

podání, které témuž soudu došlo téhož dne ve 13,07 hod., obsahuje

omluvu žalobců z jednání nařízeného na den 3. 1. 2002 ve 13,00

hod. V tomto druhém faxovém podání pracovnice advokátní kanceláře

G. B. soudu dále sděluje, že se telefonicky od klienta I. Š.

dozvěděla, že jemu, a ani ostatním žalobcům nebylo soudem doručeno

předvolání k předmětnému jednání. Žalobci tedy o termínu soudního

jednání nevěděli a nebyli připraveni se jednání zúčastnit.

Z předmětného spisu (z protokolu o jednání konaném dne 3. 1.

2002, jakož i ze samotného předvolání k jednání na den 8. 1.

2002), bylo zjištěno, že i předvolání k dalšímu jednání

nařízenému na den 8. 1. 2002, bylo pouze odfaxováno právnímu

zástupci žalobců s tím, že účast není nutná, neboť bude při

jednání vyhlášeno toliko rozhodnutí ve věci (č. l. 59 a č. l. 61).

Z protokolu o jednání konaném dne 8. 1. 2002 (č. l. 62)

Ústavní soud zjistil, že žalobce (v řízení před Ústavním soudem

stěžovatel) se domáhal toho, aby se k věci mohl vyjádřit. Na to mu

předseda senátu sdělil, že předmětné jednání se týká toliko

vyhlášení rozhodnutí a porada senátu v této věci již proběhla,

takže k věci již nepřichází v úvahu učinit žádný úkon. Na to

žalobce uvedl, že k jednání na den 3. 1. 2002 nebyl obeslán.

Předseda senátu vysvětlil, že byl obeslán jeho právní zástupce

JUDr. P. B. a tento obsílku převzal. Bylo jeho věcí, aby svého

mandanta o jednání vyrozuměl.

V projednávané věci tak obecný soud svou povinnost předvolat

k jednání účastníky nesplnil, neboť stěžovatele (ostatně, totéž se

týká i obou vedlejších účastníků, kteří vystupovali před obecným

soudem na straně žalobců) nepředvolal a spokojil se pouze

s obesláním jeho právního zástupce, což nelze chápat jako splnění

povinnosti doručit předvolání stěžovateli jako účastníkovi.

V projednávané věci byl stěžovatel postupem obecného soudu svého

práva být přítomen při jednání před soudem ve smyslu ust. čl. 38

odst. 2 Listiny zbaven.

Jednání konané dne 3. 1. 2002 bylo prvním a jediným ústním

soudním jednáním, které bylo v předmětné věci nařízeno (dne 8. 1.

2002 byl již jen vyhlášen rozsudek a vlastní jednání ve věci již

nebylo možné) a stěžovateli nebylo postupem obecného soudu

umožněno, aby se jej zúčastnil. Stěžovateli tak bylo

v projednávané věci znemožněno uplatnit Listinou garantované právo

na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy

a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných

soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud

oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím

těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním

zákonem.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že v projednávané věci Krajský soud v Hradci Králové

výše uvedeným postupem porušil stěžovatelovo základní právo na

spravedlivý proces, neboť jeho věc nebyla projednána nezávislým

a nestranným soudem v jeho přítomnosti. Obecný soud tak jednal

v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo

na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných

průtahů a v jeho přítomnosti, jakož i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy,

který stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla

spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým

a nestranným soudem.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní

stížnosti vyhověl a, aniž by se zabýval se dalšími námitkami

stěžovatele, event. připomínkou Okresního úřadu Svitavy, ústavní

stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 8. 1. 2002, sp. zn. 30 Ca 150/2001, podle ust. § 82 odst. 3

písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. července 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru