Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1439/15 #1Usnesení ÚS ze dne 21.07.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
POLICIE - ÚO Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /domovní prohlídka
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Trestní řízení
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.1439.15.1
Datum podání15.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160 odst.4, § 85 odst.3, § 83 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1439/15 ze dne 21. 7. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti společnosti MOTO Jeans, s.r.o., se sídlem Horní Pěna 56, zastoupené Mgr. Petrem Knittlem, advokátem, se sídlem Sokolská třída 871/6, Ostrava-Moravská Ostrava, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2015, č. j. 0 Nt 15026/2015-6, a postupu policejního orgánu Policie České republiky, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, Na Hradbách 1500/22, Ostrava, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedený příkaz k domovní prohlídce a zakáže policejnímu orgánu pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 15026/2015 se podává, že napadeným příkazem byla podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), nařízena domovní prohlídka nemovitostí (podrobně popsaných ve výroku příkazu), jejichž majitelkou je stěžovatelka, s tím, že domovní prohlídka bude provedena v době od 16. 3. 2015 do 20. 3. 2015 pracovníky Služby kriminální policie a vyšetřování Městského ředitelství Policie České republiky v Ostravě za přítomnosti nezúčastněné osoby. Soud tak vyhověl návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ve věci podezření ze spáchání zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), jehož se měl dopustit P. N., a přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit P. N. a H. K., a to jednáním v obou případech podrobně popsaným v příkazu k domovní prohlídce. Prohlídka nemovitostí, které by měla fakticky užívat podezřelá H. K. (jednatelka společnosti stěžovatelky), je odůvodněna podezřením, že se v nich mohou nacházet motorová vozidla (specifikovaná v příkazu, z nichž jedno bylo vyfotografováno na dvoře předmětného domu) původně patřící do majetku společnosti CS Data s.r.o., která byla předmětem majetkových machinací poškozujících věřitele, a dále důvodným podezřením, že se v nich nachází účetní evidence této společnosti, která byla odstraněna z dosahu insolvenční správkyně. Zjištění těchto okolností (analýzy účetnictví, ekonomického stavu společnosti CS Data s.r.o., stanovení hodnoty vyvedeného majetku) přitom nelze odložit až na dobu, než bude proti podezřelým zahájeno trestní stíhání s ohledem na nebezpečí zmaření či ztráty důkazů.

Z protokolu o provedení domovní prohlídky vyplývá, že prohlídka byla provedena dne 16. 3. 2015 za účasti podezřelé H. K., která vypověděla, že v domě, ve kterém střídavě bydlí, se účetní doklady společnosti CS Data s.r.o. ani dalších společností, na něž byla dotazována, nenacházejí, a že ani neví, kde jsou vozidla uvedené společnosti. Při domovní prohlídce byly odňaty věci podrobně popsané pod položkami 1 - 13 protokolu.

Stěžovatelka v prvé řadě namítá, že předmětný dům v X neslouží a nikdy nesloužil k bydlení podezřelé H. K., která se zde zdržovala pouze z důvodu výkonu funkce jednatelky stěžovatelky. Nebyla tak naplněna zákonná podmínka pro provedení domovní prohlídky. Má za to, že příkaz k domovní prohlídce trpí vadami, které znamenají, že jeho vydáním a následným provedením prohlídky bylo zasaženo do jejích práv zaručených čl. 12 Listiny. Ze skutečností popsaných v příkazu dle stěžovatelky nijak nevyplývá, na základě čeho se orgány činné v trestním řízení domnívají, že se účetnictví společnosti CS Data s.r.o. nachází v sídle stěžovatelky, resp. v obydlí H. K., když je v něm naopak uvedeno, že účetnictví bylo někým odcizeno. K domovní prohlídce v sídle stěžovatelky tak došlo čistě na základě řetězce spekulativních domněnek, což je nepřípustným rozšiřováním zákonných podmínek, za kterých může být domovní prohlídka nařízena a provedena. Není ani postaveno najisto, že ke spáchání uvedených trestných činů vůbec došlo, což není v souladu s požadavky, které na provádění domovních prohlídek vyslovil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014. Stěžovatelka dále namítá, že vymezení hledaných věcí je značně obecné a neurčité. Z toho vyvozuje, že orgány činné v trestním řízení samy nevěděly, co mají hledat. V příkazu rovněž chybí řádné zdůvodnění, že provedení domovní prohlídky je neodkladným úkonem. S poukazem na zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti také namítá, že policejní orgány se nijak nepokusily opatřit věci jiným způsobem, např. příkazem k vydání věcí vůči P. N., který měl účetnictví naposledy v dispozici. Stěžovatelka rovněž poukazuje na skutečnost, že v rámci předchozího výslechu H. K. byla tato dotazována na účetnictví dalších společností, s nimiž stěžovatelka nemá nic společného a o jejichž účetnictví se příkaz ani nezmiňuje.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Není pochyb o tom, že domovní prohlídka je přímo ústavně definovaným zásahem do ústavně zaručené svobody nedotknutelnosti obydlí (viz čl. 12 odst. 1 Listiny); za splnění zákonem stanovených podmínek je však zásahem ústavně přípustným (viz čl. 12 odst. 2 Listiny).

Pro posouzení přiměřenosti zásahu je důležité vyhodnocení zájmu (závažnosti deliktu), pro který se má vést trestní řízení, jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí, dále vymezení předmětu, po němž je pátráno, a zhodnocení jeho relevance (viz nález sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014, dostupný jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Uvedené závěry však nelze v praxi chápat jako lpění na přepjatě formalizovaných postupech ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání, neboť nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů přikračuje nejčastěji, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů neodkladnosti by neúměrně tuto počáteční fázi komplikovalo a v řadě případů by znemožňovalo dosáhnout účelu trestního řízení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006). Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje se značným časovým odstupem a zpravidla pouze na základě spisového materiálu, je proto ve své aktivitě zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Takové vybočení však, na rozdíl od názoru stěžovatelky, v projednávané věci shledáno nebylo.

Stran námitek stěžovatelky směřujících do odůvodnění příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud poukazuje na poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. tr. ř., který stanoví pro tento úkon písemnou formu, ale co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkaz musí být odůvodněn, žádné požadavky nevymezuje. Rozsah odůvodnění se vyvozuje především z judikatury (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006, N 200/43 SbNU 239), v souladu s níž musí soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit, přičemž nestačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení, aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých okolností tento příkaz vychází, případně v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Na druhou stranu však, zejména dochází-li k domovní prohlídce v počátcích prověřování trestní věci, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění příkazu přemrštěné nároky. Podstatné je zhodnocení příkazu a jeho odůvodnění jako celku (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 ze dne 26. 3. 2010).

V projednávané věci je příkaz k domovní prohlídce odůvodněn v souladu s ústavními požadavky na něj kladenými. Zastává-li stěžovatelka názor opačný, nelze jí přisvědčit. Ze samotného požadavku odůvodněnosti příkazu není totiž možné vyvozovat nutnost podrobného výčtu jednotlivých poznatků, jež policejní orgán, resp. soud, vedou k přesvědčení o nezbytnosti provedení prohlídky. Sdělení takových poznatků, popř. jejich zdroje, by mohlo zmařit další prověřování. Z hlediska proporcionality mezi požadavkem ochrany práv občanů v trestním řízení a požadavkem účinného boje s kriminalitou lze mít za dostačující, je-li v dané fázi řízení s podrobnějšími důvody prohlídky seznámen soud, zatímco samotný příkaz k domovní prohlídce může obsahovat toliko shrnutí podstaty podezření na páchání konkrétní trestné činnosti a z něj vyplývající smysl prohlídky (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2135/11 ze dne 15. 12. 2011).

V daném směru napadený příkaz obstojí, neboť z něj vyplývá, že předmětná domovní prohlídka byla nařízena v souvislosti s konkrétní prověřovanou trestnou činností podezřelých osob, jíž se tyto osoby měly dopustit jednáním blíže vymezeným v příkazu k domovní prohlídce.

Pokud stěžovatelka v této souvislosti namítá, že H. K. nikdy v předmětné nemovitosti nebydlela, neboť ji užívala pouze z titulu své funkce jednatelky společnosti stěžovatelky, z odůvodnění příkazu je zřejmé, že soud měl poznatky o tom, že v této nemovitosti jmenovaná podezřelá fakticky bydlí. Ta ostatně v rámci předchozího výslechu podle § 84 tr. ř. vypověděla, že v X, což je budova statku, kterou vlastní stěžovatelka, střídavě bydlí.

Ohledně námitky, že příkaz neobsahuje dostatečný popis hledaných věcí, Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007 a sp. zn. III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008), podle níž v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám nelze s ohledem na podstatu věci vyžadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci v příkazu označeny alespoň rámcově uvedením určitých kategorií a následně jsou konkretizovány v pořízených protokolech dle § 85 odst. 3 tr. ř. I v tomto ohledu napadený příkaz obstojí, neboť popis hledaných věcí (vozidel vyvedených z majetku společnosti CS Data s.r.o., které jsou prostředkem ke spáchání trestného činu poškození věřitele, údajně odcizené účetní evidence této společnosti, související s přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení) obsažený v příkazu je dostatečně konkrétní.

Ústavní soud nepokládá za důvodnou ani námitku, že v příkazu k domovní prohlídce není obsaženo řádné odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. Důvody neodkladnosti, spočívající zejména v nebezpečí znehodnocení a zničení důkazů významných z hlediska prověřované trestní věci, obsahuje jak napadený příkaz, tak i návrh státního zástupce na jeho vydání a protokol o provedení domovní prohlídky; tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé. Poukaz stěžovatelky na některé závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 jsou tak nepřípadné.

Ani stran samotné domovní prohlídky provedené policejním orgánem na základě napadeného příkazu Ústavní soud neshledal pochybení dosahující ústavní roviny. V tomto směru stěžovatelka ani žádné argumenty nevznáší.

Lze tedy souhrnně konstatovat, že Ústavní soud nezjistil v postupu soudkyně při vydání příkazu k domovní prohlídce ani v následném provedení prohlídky žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, které by svědčily o porušení tvrzených základních práv stěžovatelky.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2015

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru