Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 142/99Usnesení ÚS ze dne 25.10.1999Náležitosti odvolání, tzv. blanketové odvolání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkpravomoc
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 67/16 SbNU 359
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.142.99
Datum podání17.03.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 42, § 43, § 205 odst.1, § 205 odst.2, § 209, § 42 odst.4, § 43, § 205 odst.1, § 205 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 142/99 ze dne 25. 10. 1999

U 67/16 SbNU 359

Náležitosti odvolání, tzv. blanketové odvolání

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti 1) P. F., 2) L. Č., oba zastoupeni JUDr. J. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 16 Co 149/96, takto:

Ústavnístížnostseodmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ve včas podané ústavní stížnosti napadají stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 16 Co 149/98, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 5. 1995, č. j. 10 C 800/94-28, tak, že každému ze stěžovatelů bylo uloženo zaplatit Z. t., a. s., se sídlem L. 111, Praha 9, částku 12.900,- Kč a náklady řízení.

Podstatou ústavní stížnosti navrhovatelů je tvrzení, že odvolací řízení bylo zahájeno na základě "blanketového odvolání" Z. t., a. s. Toto včas podané, avšak neúplné odvolání bylo doplněno až dne 29. 11. 1995, tedy po zákonné 15denní lhůtě k podání odvolání.

Podle názoru stěžovatelů Krajský soud v Brně svým jednáním porušil práva stěžovatelů na zákonný proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, pokud takovéto neúplné odvolání neodmítl ve smyslu § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné.

Stěžovatelé tedy formálně napadají shora označené rozhodnutí odvolacího soudu, i když skutečným důvodem jejich návrhu je údajné porušení procesních předpisů, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo.

Ústavní soud si proto vyžádal spis Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 10 C 800/94, ze kterého zjistil, že rozsudek soudu prvého stupně byl doručen stěžovatelům dne 29. 6. 1995 a Z. t., a. s., dne 28. 6. 1995. Dne 13. 7. 1995 podala Z.t., a. s., k poštovní přepravě zásilku obsahující odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu. Písemné odvolání obsahovalo označení soudu, kterému bylo určeno, identifikovalo rozhodnutí proti kterému směřuje, rovněž obsahovalo řádné označení účastníků řízení s odůvodněním, že tímto odvoláním se napadají veškeré výroky soudu prvého stupně a jeho odůvodnění bude rozvedeno v dalším podání po ukončení dovolené. Odvolání bylo tedy doručeno příslušnému soudu v zákonné 15denní lhůtě a obsahovalo některé z náležitostí uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř., kterými bylo možno řádně označit napadené rozhodnutí. Ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. mělo sice podané odvolání obsahovat rovněž i odůvodnění, t. j. označení v čem spatřuje odvolatel nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a upřesnění čeho se podaným odvoláním domáhá. Jestliže však v tomto směru trpělo podané odvolání nedostatkem formálních náležitostí, bylo by nutné postupovat v dalším řízení podle § 209 a § 43 o. s.ř. Soud tedy byl povinen vyzvat nejprve k odstranění vad odvolání a stanovit v tomto směru konkrétní lhůtu s upozorněním, že v případě nesplnění požadavků bude řízení zastaveno. Ve smyslu platné judikatury (R 37/80) by odvolací soud k zastavení řízení z důvodu nesplnění výzvy přikročil jen tehdy, jestliže by z obsahu odvolání konstatoval takové vady, které by bránily věcnému projednání návrhu nebo jestliže by šlo o odvolání natolik nesprávné či neúplné, které by odvolacímu soudu neumožňovalo v řízení pokračovat.

O takový případ však v dané věci nešlo. Z.t., a. s., i bez výzvy soudu dne 30. 11. 1995 doplnila odvolání o náležitosti ve smyslu již cit. ustanovení § 42 o. s. ř. a soud tedy neměl důvod vyzývat je k odstranění vad odvolání.

Postup navrhovaný stěžovateli by podle názoru Ústavního soudu znamenal porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a na rovná práva i povinnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 25. října 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru