Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1415/14 #1Usnesení ÚS ze dne 12.06.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - OS Česká Lípa
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkadvokát/odměna
stížnost
EcliECLI:CZ:US:2014:2.US.1415.14.1
Datum podání17.04.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 151 odst.4


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1415/14 ze dne 12. 6. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Ejema, advokáta, zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem, se sídlem Sokolská 270, Česká Lípa, proti usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 2 T 135/2013-32, a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2014, č. j. 55 To 556/2013-31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných obecnými soudy v jeho věci pro porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a principu rovnosti zaručeného článkem 37 odst. 3 Listiny. Dále žádá, aby mu byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem ve výši 4 700 Kč.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 2 T 135/2013, se podává, že tento soud v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2014, č. j. 55 To 556/2013-31, jímž bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 11. 2013, č. j. 2 T 135/2013-23, usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 2 T 135/2013-32, stanovil stěžovateli, jakožto ustanovenému obhájci, odměnu ve výši 39 361 Kč.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že ve výroku napadeného rozhodnutí okresního soudu je vyjmenováno celkem osmnáct úkonů právní služby, za něž mu byla poskytnuta odměna, avšak v důsledku jejich chybného očíslování, kdy čísla 3, 4 a 5 jsou uvedena dvakrát, bylo započteno pouze patnáct paušálů a nikoli osmnáct. Následkem toho byl stěžovatel zkrácen o částku ve výši 1 089 Kč, sestávající se ze tří paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 189 Kč. K tomu stěžovatel uvádí, že k jeho žádosti o vydání opravného usnesení mu okresní soud sdělil, že takové usnesení vydáno nebude, protože usnesení, jehož by se měla oprava týkat, již nabylo právní moci.

4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

5. Řízení o ústavní stížnosti je ovládáno zásadou subsidiarity vyplývající již z ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

6. Usnesení o opravě ve smyslu ustanovení § 131 trestního řádu slouží k tomu, aby písemné vyhotovení rozsudku či usnesení bylo uvedeno do souladu s jeho obsahem tak, jak byl vyhlášen, přičemž takové usnesení je možno vydat kdykoli, tedy jak ohledně pravomocného, tak nepravomocného rozhodnutí. Tento institut však nebyl ve stěžovatelově věci využitelný, protože usnesení, jímž byla stěžovateli stanovena odměna a náhrada hotových výdajů, nebylo vyhlášeno, a tudíž jeho autentické znění bylo obsaženo až v listině, která byla stěžovateli zaslána, a tedy nebylo s čím jej uvádět do souladu. Pochybení nastalé při vyhotovení takového usnesení bylo možno napravit pouze cestou podání stížnosti; tu však stěžovatel nepodal a nevyčerpal tak všechny prostředky k ochraně svého práva, následkem čehož je třeba jeho ústavní stížnost hodnotit jako nepřípustnou.

7. Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výsledek řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti nebylo možno stěžovateli přiznat náhradu nákladů zastoupení před Ústavním soudem (srov. ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru