Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1414/07 #2Nález ÚS ze dne 15.07.2010K povinnosti respektovat právo na soukromí a nedotknutelnost obydlí při nařizování a provádění prohlídky jiných prostor a pozemků

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Plzeň-jih
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuvyhověno
procesní - pokračování v řízení
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor a pozemků
zákla... více
Věcný rejstříkdůkaz/nezákonný
trestná činnost
Domovní prohlídka
PoznámkaVztah k nálezu Pl. ÚS 3/09. Stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 31/10 pro řízení sp. zn. IV. ÚS 2228/09 překonává právní názory obsažené v nálezu sp. zn. II. ÚS 860/10, částečně též v nálezech Pl. ÚS 3/09 a II. ÚS 1414/07.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 145/58 SbNU 219
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.1414.07.2
Datum vyhlášení27.07.2010
Datum podání04.06.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 4

120/1976 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 17

2/1993 Sb., čl. 12 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 8 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 82, § 83 odst.1, § 83a odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Při rozhodování o nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků jsou obecné soudy vždy povinny respektovat právo na soukromí a nedotknutelnost obydlí osoby, jejíž prostory nebo pozemky mají být prohlédnuty.

Důkaz získaný způsobem, jenž ztratil v důsledku derogace příslušné právní úpravy trestního řádu zákonnou oporu, je důkazem absolutně neúčinným a v trestním řízení nepoužitelným.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky M. B. v. S. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 15. 7. 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 161/2007 ze dne 28. 2. 2007, rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 255/2006 ze dne 22. 6. 2006 a rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 2 T 127/2005-1028 ze dne 8. 2. 2006 pro rozpor s čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (MPOPP).

Narativní část

Rozhodnutím okresního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou spácháním trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, jehož se spolu s druhým obviněným dopustili tím, že v období od letních měsíců roku 2003 do 15. 11. 2004 pěstovali v nebytových prostorách ve vlastnictví stěžovatelky marihuanu. Uvedená skutečnost byla zjištěna dne 15. 11. 2004 při prohlídce pozemků a nebytových prostor ve vlastnictví stěžovatelky a při prohlídce rodinného domu, kde se stěžovatelka s druhým obviněným v předmětné době nacházeli. K odvolání obžalovaných, v němž poukazovali na nezákonnost provedených prohlídek, krajský soud změnil rozsudek okresního soudu co do výroku o trestu, námitku o nezákonnosti prohlídek shledal nedůvodnou. Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než stanoví § 265b trestního řádu.

Stěžovatelka namítala, že obecné soudy opřely své právní závěry o nezákonně získané důkazy, když pro realizaci domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor nebyly splněny zákonné podmínky. Podle stěžovatelky příkaz k provedení domovní prohlídky nebyl opatřen podpisem příslušného soudce a příkaz k prohlídce jiných prostor nebyl vůbec vydán. Obecné soudy tím, že k uvedeným důkazům přihlédly, porušily její právo na spravedlivý proces.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

II. senát Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti dospěl k závěru, že část ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a proto řízení o ústavní stížnosti přerušil a podal plénu Ústavního soudu návrh na zrušení uvedeného ustanovení. Plénum nálezem sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. 6. 2010 zrušilo ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu ve větě první a druhé, které zní: „v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce,“ neboť podmínky, za nichž bylo možné nařídit a vykonat prohlídku jiných prostor a pozemků, vymezené napadeným ustanovením § 83a odst. 1 tr. řádu, tedy podmínky pro použití nástroje trestního procesu omezujícího základní práva a svobody jednotlivce (v daném případě práva na soukromí v prostorové podobě, tj. práva na respektování a ochranu obydlí před zásahy zvenčí) zřetelně porušovaly ústavněprávní limity (čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) a maximy plynoucí z ústavního pořádku České republiky.

Ústavní soud v této věci na citovaný nález odkázal a uvedl, že pokud byla orgány činnými v trestním řízení nařízena a následně provedena prohlídka předmětných jiných prostor a pozemků ve vlastnictví stěžovatelky za podmínek vymezených ustanovením § 83a odst. 1 tr. řádu, které bylo jako protiústavní zčásti derogováno citovaným nálezem, došlo k porušení základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 17 MPOPP. Obecné soudy následně v napadených rozhodnutích, i přes námitky stěžovatelky, tento postup aprobovaly jako souladný se zákonem a závěry z takto získaného důkazu zahrnuly při hodnocení do svých úvah o vině stěžovatelky (a spoluobžalovaného), přičemž vycházely pouze z platné podústavní právní úpravy. Tato úprava nicméně byla sama o sobě protiústavní, což mohlo a mělo obecné soudy vést k návrhu na její zrušení. Za pochybení obecných soudů je proto dle Ústavního soudu třeba považovat především to, že se ústavněprávním rozměrem dané věci nezabývaly a nepodaly návrh na zrušení aplikovaného podústavního práva, čímž nedostály své ústavní povinnosti poskytovat ochranu základním právům, naopak napadenými rozhodnutími pokračovaly v porušování základních práv stěžovatelky.

Protože obecné soudy svým postupem porušily práva stěžovatelky garantovaná čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 17 MPOPP a nedostály své povinnosti stanovené čl. 4 Ústavy, Ústavní soud jejich rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Eliška Wagnerová. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 1414/07 ze dne 15. 7. 2010

N 145/58 SbNU 219

K povinnosti respektovat právo na soukromí a nedotknutelnost obydlí při nařizování a provádění prohlídky jiných prostor a pozemků

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 15. července 2010 sp. zn. II. ÚS 1414/07 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. B. S. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 3 Tdo 161/2007, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006 sp. zn. 9 To 255/2006 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 2. 2006 č. j. 2 T 127/2005-1028, jimiž byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.

I. V řízení o ústavní stížnosti se pokračuje.

II. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 3 Tdo 161/2007, rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2006 sp. zn. 9 To 255/2006 a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 2. 2006 č. j. 2 T 127/2005-1028 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na respektování a ochranu obydlí a soukromého života, garantované čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

III. Tato rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. 6. 2007 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily její základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále měl být porušen čl. 4 odst. 1, 2 a 4 Listiny.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítané porušení svého práva na spravedlivý proces spatřovala v tom, že právní závěry v záhlaví citovaných rozhodnutích obecné soudy opřely o nezákonné důkazy, neboť k provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor nebyly splněny zákonné podmínky. V prvém případě nebyl příkaz k jejímu provedení opatřen podpisem příslušného soudce, což zakládá jeho nulitu, v druhém případě nebyl příkaz vůbec vydán, což má vyplývat z provedených důkazů (videozáznam). Podle názoru stěžovatelky tak obecné soudy k těmto důkazům neměly vůbec přihlížet, a pokud tak učinily, porušily její právo na spravedlivý proces.

3. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Okresní soud Plzeň-jih, Krajský soud v Plzni a Nejvyšší soud.

4. Okresní soud Plzeň-jih, zastoupený JUDr. Drahomírou Regnerovou, ve svém podání konstatoval, že námitky ohledně nezákonnosti provedené domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor stěžovatelka předložila již v průběhu řízení před okresním soudem a se všemi se okresní soud řádně vypořádal a podrobně zdůvodnil, proč k nim nepřihlédl, a proto navrhuje ústavní stížnost odmítnout.

5. Krajský soud v Plzni, zastoupený JUDr. Eduardem Wipplingerem, ve svém podání odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a argumentaci v něm uvedenou (zejména str. 5 a 6).

6. Nejvyšší soud, zastoupený JUDr. Eduardem Teschlerem, ve svém podání poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení, odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a v podstatě zopakoval v něm uvedenou argumentaci, v níž se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, které uvedla v průběhu dovolacího řízení. Proto navrhuje ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

7. Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno.

II.

8. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatelky vyžádal spis Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 2 T 127/2005, z něhož zjistil následující skutečnosti.

9. V záhlaví citovaným rozsudkem okresního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákona, který spáchala ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona s obviněným B. J. S. Po skutkové stránce čin spočíval v tom, že v přesně nezjištěné době od letních měsíců roku 2003 do 15. 11. 2004 v obci Lipno, okr. Plzeň-sever, společně pěstovali hydroponním způsobem při umělém osvětlení v uzavřeném objektu sklepního prostoru bývalé přípravny kravína, jehož majitelkou je stěžovatelka, celkem 92 ks rostlin konopí (marihuanu), tj. omamnou látku uvedenou v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Tato skutečnost byla zjištěna dne 15. 11. 2004 při prohlídce jiných prostor a pozemků, a to pozemku parc. č. 567 v k. ú. obce Lipno u Hunčic včetně objektů na něm stojících, majících charakter zemědělských stavení. Dále na parcelách č. 82, 84, 86 a 158, jejichž majitelkou je rovněž stěžovatelka, bylo zajištěno 22 ks starších rostlin marihuany a 70 ks mladších rostlin marihuany, dále chemikálie, jakož i zařízení k jejich pěstování. Také při domovní prohlídce rodinného domu v Plzni, K Parku 27, kde se v té době všichni zdržovali, došlo mimo jiné k zajištění 1 961 ks pěstovaných řízků rostliny marihuany s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 932,23 g a hmotností 108,401 g THC, knih o pěstování marihuany včetně prospektů k zařízení pěstírny, dále cigaretové krabičky s 5 ks tzv. jointů s celkovou toxikomansky využitelnou hmotností 4,40 g a hmotností 0,180 THC a 5litrového postřikovače s kapalinou. Za toto jednání byla stěžovatelka odsouzena podle § 187 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na dobu 3 roků (§ 58 odst. 1 a § 60 odst. 2 trestního zákona) (B. J. S. byl za toto jednání odsouzen podle § 187 odst. 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně). Dále jim byl uložen trest propadnutí v rozsudku specifikovaných movitých věcí a finanční hotovosti ve výši 161 000 Kč.

10. K odvolání obou obžalovaných, kdy shodně namítali především nezákonné provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků, krajský soud v záhlaví citovaným rozsudkem napadený rozsudek okresního soudu ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody u stěžovatelky a ve výroku o propadnutí věci v podobě 161 000 Kč zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatelka se odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon se jí odkládá na zkušební dobu v trvání 2 roků. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, byla dodržena všechna zákonná ustanovení včetně těch, která mají zabezpečit právo obžalovaných na obhajobu a která zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. "Okresní soud bez procesních vad provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl učinit správné skutkové i právní závěry." (str. 4 rozsudku). K námitce stěžovatelky ohledně nezákonnosti provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor a pozemků krajský soud uvedl, že příkaz byl vydán v souladu s § 83a tr. řádu a o zákonnosti provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor nemá žádné pochybnosti.

11. Dovolání stěžovatelky, v němž opětovně namítala nezákonnost provedení zmíněných prohlídek, Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

12. Ke konkrétní námitce stěžovatelky ohledně nezákonnosti provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor Ústavní soud ze spisu okresního soudu dále zjistil následující:

* dne 11. 11. 2004 Policie České republiky, OŘ Plzeň-sever, SKPV v rámci šetření vedeného pod sp. zn. ČTS:ORPS-361/OOK-2004 dospěla k závěru, že se v objektu bývalého statku v k. ú. Lipno, jejímž vlastníkem je stěžovatelka, vyrábí či pěstují drogy nebo zde dochází k nelegálnímu podnikání, a to na základě anonymního dopisu ze dne 29. 10. 2004 upozorňujícího na tuto skutečnost. Proto požádalo Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever, aby ve smyslu § 83a odst. 1 tr. řádu vydalo příkaz k prohlídce předmětných prostor a pozemků (č. l. 110-111 spisu).

* Okresní státní zástupkyně OSZ Plzeň-sever, JUDr. J. Cimická, této žádosti vyhověla a dne 11. 11. 2004 vydala příkaz k prohlídce předmětných prostor a pozemků. Svůj závěr odůvodnila tím, že jsou splněny zákonné podmínky uvedené v § 82 odst. 1 a 2 tr. řádu, neboť tu je důvodné podezření, že v jiné prostoře nesloužící k bydlení, jejíž majitelkou je stěžovatelka, dochází k nelegální výrobě marihuany jejím pěstováním v živných roztocích bez přirozeně vzniklé půdy, tedy hydroponním způsobem (č. l. 112-113 spisu). Stěžovatelce byl tento příkaz doručen dne 16. 11. 2004.

* Samotná prohlídka jiných prostor a pozemků byla na místě započata dne 15. 11. 2004 v 11:40 hodin a skončila téhož dne v 19:20 hodin, opis protokolu (č. l. 114-120 spisu) o jejím provedení byl stěžovatelce předán dne 16. 11. 2004.

* Policejní orgán dne 9. 11. 2004 adresoval Katastrálnímu úřadu Plzeň-město žádost o zjištění majitele objektu (rodinného domu) na adrese P. (č. l. 165 spisu), kde stěžovatelka v té době jako nájemce bydlela.

* Dne 15. 11. 2004 policejní orgán adresoval Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-sever žádost ve smyslu § 83 odst. 1 tr. řádu k podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce výše zmíněného rodinného domu a k němu náležejících prostor (č. l. 168-169 spisu), neboť dle prvotních poznatků z místa průběhu prohlídky jiných prostor se v nich nachází hydroponní pěstírna konopí, a je tak důvodný předpoklad, že i v současném bydlišti stěžovatelky budou nalezeny produkty z uvedené pěstírny konopí nebo potřeby pro toto pěstování a další věci z trestné činnosti.

* V souladu s touto žádostí pak okresní státní zástupkyně OSZ Plzeň-sever tentýž den (15. 11. 2004) podala Okresnímu soudu Plzeň-sever návrh, aby byl vydán příkaz k domovní prohlídce v současném bydlišti stěžovatelky (č. l. 170 spisu). Podanému návrhu okresní soud tentýž den příkazem k domovní prohlídce sp. zn. 0 Nt 499/2004 (č. l. 171 spisu) vyhověl a podle § 83 odst. 1 tr. řádu nařídil domovní prohlídku uvedeného rodinného domu. Příkaz byl stěžovatelce předán osobně při provádění domovní prohlídky.

* Z protokolu o jejím provedení (č. l. 172-176 spisu) pak vyplývá, že domovní prohlídka byla na základě tohoto příkazu zahájena ve stejný den (15. 11. 2004) v 18:47 hodin a ukončena dne 16. 11. 2004 v 00:15 hodin. Opis protokolu byl stěžovatelce následně předán.

III.

13. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Především se musel vypořádat se skutečností, že ač stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí proti všem v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, v petitu navrhla pouze zrušení rozsudků Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih. Ústavní soud nicméně vzhledem ke své dřívější judikatuře a k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva týkající se otázky interpretace vůle a projevu ve vyjádření petitu ústavní stížnosti (např. rozhodnutí ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena v. Česká republika nebo rozhodnutí ze dne 25. 5. 2004 ve věci Kadlec a ostatní v. Česká republika) přistoupil k přezkumu všech výše citovaných rozhodnutí, a to z důvodu přezkumu řízení jako celku, neboť by bylo formalistickým přístupem takovou ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout.

IV.

14. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

15. Podstatou ústavní stížnosti jsou pochybnosti stěžovatelky o zákonnosti provedení domovní prohlídky i prohlídky jiných prostor, neboť je toho názoru, že k jejich provedení nebyly splněny zákonné podmínky, a proto k těmto důkazům neměly obecné soudy přihlížet.

16. II. senát Ústavníhosoudu nepovažoval za ústavně konformní, aby trestní řád jako zákonný předpis upravující v trestních věcech stanovený postup (§ 82 a násl.) určoval podmínky, za nichž je přípustné narušit právo každého jednotlivce na soukromí výkonem domovní prohlídky (§ 83) odlišně (přísněji) než v případě výkonu prohlídky jiných prostor a pozemků (§ 83a), ačkoliv prohlídka jiných prostor nepochybně rovněž představuje zásah do práva každého jednotlivce na soukromí, a to v obdobném rozsahu jako v případě domovní prohlídky. II. senát Ústavního soudu tak dospěl k závěru, že část ustanovení § 83a odst. 1 tr. řádu je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Proto usnesením ze dne 26. 2. 2009 sp. zn. II. ÚS 1414/07 řízení o ústavní stížnosti přerušil podle § 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a v souladu s § 64 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu podal plénu Ústavního soudu návrh na zrušení části § 83a odst. 1 tr. řádu.

17. Nálezem ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.; dostupný též na http://nalus.usoud.cz) bylo ustanovení § 83a v odst. 1 části věty první a větě druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, které zní: "v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce." zrušeno, neboť jej Ústavní soud nepovažoval za ústavně konformní. Dle názoru Ústavního soudu podmínky, za nichž bylo možné nařídit a vykonat prohlídku jiných prostor a pozemků, vymezené napadeným ustanovením § 83a odst. 1 tr. řádu, tedy podmínky pro použití nástroje trestního procesu omezujícího základní práva a svobody jednotlivce, v daném případě práva na soukromí v prostorové podobě, tj. práva na respektování a ochranu obydlí před zásahy zvenčí, zřetelně porušovaly v odůvodnění nálezu naznačené ústavněprávní limity (čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) a maximy plynoucí z ústavního pořádku České republiky, které je zcela nezbytné při zákonné konstrukci (stejně jako při užití) nástrojů trestního procesu omezující základní práva a svobody jednotlivců respektovat. Proto plénum Ústavního soudu přikročilo k jeho derogaci, přičemž na nosné důvody citovaného rozhodnutí Ústavní soud nyní pro stručnost odkazuje.

18. Pokud tedy v nyní posuzovaném případě byla orgány činnými v trestním řízení nařízena a následně provedena prohlídka předmětných jiných prostor a pozemků ve vlastnictví stěžovatelky za podmínek vymezených ustanovením § 83a odst. 1 tr. řádu (viz bod 12), které bylo jako protiústavní zčásti derogováno citovaným nálezem Ústavníhosoudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, došlo tímto k porušení základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Obecné soudy následně v napadených rozhodnutích, i přes námitky stěžovatelky, tento postup aprobovaly jako souladný se zákonem a závěry z takto získaného důkazu zahrnuly při hodnocení do svých úvah o vině stěžovatelky (a spoluobžalovaného), přičemž vycházely pouze z platné podústavní právní úpravy. Tato úprava nicméně byla sama o sobě protiústavní, což mohlo a mělo obecné soudy vést k návrhu na její zrušení. Za pochybení obecných soudů je proto třeba považovat především to, že se ústavněprávním rozměrem dané věci nezabývaly, nepodaly návrh na zrušení aplikovaného podústavního práva, čímž nedostály své ústavní povinnosti poskytovat ochranu základním právům (čl. 4 Ústavy), a napadenými rozhodnutími pokračovaly v porušování základních práv stěžovatelky.

19. Proto Ústavnísoud, aniž by se zabýval ostatními námitkami stěžovatelky, ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Bude věcí obecných soudů, aby s ohledem na výše citované závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 znovu rozhodly o vině a příp. i trestu stěžovatelky (a spoluobžalovaného), a to aniž by při hodnocení důkazů přihlížely k závěrům vyplývajícím z předmětné prohlídky jiných prostor a pozemků, neboť způsob provedení tohoto důkazu ztratil v důsledku derogace příslušné právní úpravy tr. řádu zákonnou oporu, a je tedy jako důkaz získaný nezákonným způsobem absolutně neúčinný a v trestním řízení nepoužitelný.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru