Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1380/11 #1Usnesení ÚS ze dne 27.07.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - NS
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
právo na soudní a jinou právní ochranu /prá... více
Věcný rejstříkújma
odškodnění
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.1380.11.1
Datum podání12.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb., § 13


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1380/11 ze dne 27. 7. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem Smetanova 167, Moravský Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 12 Co 431/2008-88 ze dne 22. 10. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1312/2009-108 ze dne 16. 2. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny, neboť jím uplatněný nárok nebyl řádně projednán. Stěžovatel trvá na tom, že v předchozím řízení došlo k porušení jeho práv, zejména práva vlastnit majetek a práva na pokojné užívání majetku, jelikož je do dnešního dne údajně zbaven možnosti disponovat se svým majetkem, soudy mu neposkytly ochranu ani při protiprávním zabrání pozemku. Předmětná právní věc nebyla navíc řádně projednána v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (rozsudek ve věci byl vydán až po pěti letech).

Z připojených listin Ústavní soud zjistil, že napadená rozhodnutí byla vydána v řízení, v němž se stěžovatel domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 3.073.800,- Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Klatovech v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 111/2000. Ve věci rozhodoval nejprve Okresní soud v Klatovech, jenž rozsudkem č. j. 8 C 206/2007-53 ze dne 17. 4. 2008 zamítl nárok stěžovatele na zaplacení částky 1.234.800,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně částky 1.839.000,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 12 Co 431/2008-88 ze dne 22. 10. 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích pod body I. a III. potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud poté podané dovolání odmítl svým usnesením č. j. 30 Cdo 1312/2009-108 ze dne 16. 2. 2011 jako nepřípustné.

Obecné soudy na podkladě spisového materiálu shodně dospěly k závěru, že ze strany rozhodujících soudů ve věci sp. zn. 6 C 111/2000 nedocházelo k neodůvodněným průtahům či nečinnosti, když zejména soudem prvního stupně bylo v podstatě vždy, a to v řádu dnů, někdy dokonce i hodin, okamžitě adekvátně procesně reagováno. Poukázaly na jednání samotného stěžovatele, v předchozím řízení vystupujícího na straně žalobce, který svými četnými návrhy na nařízení předběžného opatření a následným uplatňováním opravných prostředků proti veškerým soudním rozhodnutím, která nevyzněla v jeho prospěch, zásadním způsobem oddálil vydání meritorního rozhodnutí ve věci. Obecné soudy dále uvedly, že stěžovatel se ve skutečnosti nedomáhá tvrzené nemajetkové újmy, nýbrž újmy hmotné, kterou pociťuje v tom, že soud v plném rozsahu nevyhověl jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení, čemuž nasvědčovala i stěžovatelem zvolená konstrukce výše požadovaného zadostiučinění (požadovaná částka byla shodná s částkou bezdůvodného obohacení, jehož se stěžovatel v řízení pod sp. zn. 6 C 111/2000 domáhal).

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není tak běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména právo na spravedlivý proces.

Jádro předložené ústavní stížnosti tvoří stěžovatelovy výhrady proti rozhodnutím obecných soudů vydaných ve věci odpovědnosti žalované za nemateriální újmu vzniklou stěžovateli ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel spatřuje v napadených rozhodnutích porušení čl. 36 Listiny, přičemž z jim předcházejícího řízení je zřejmé, že právě toto právo mu upřeno nebylo. Jeho námitkami se zabývaly soudy dvou stupňů, které, ačkoliv naplnění podmínek pro přiznání nemateriální újmy neshledaly, rozhodly na adekvátně zjištěném skutkovém základě a své závěry náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích Ústavní soud neshledal výkladový exces, nepředvídatelnou libovůli v rozhodování, ani absenci logického a srozumitelného odůvodnění přijatých skutkových závěrů.

Samotný fakt, že stěžovatel byl ve sporu neúspěšný, nelze bez dalšího hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces. O rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny by mohlo jít jen tehdy, pokud by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. O takovou situaci evidentně nešlo. V konečném důsledku tak nemohlo být zasaženo ani do tvrzeného vlastnického práva stěžovatele.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru