Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1322/12 #1Usnesení ÚS ze dne 24.04.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 3
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 3
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2012:2.US.1322.12.1
Datum podání11.04.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1322/12 ze dne 24. 4. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu P. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 14 T 11/2011 ze dne 11. srpna 2011, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Návrhem označeným "žádost o přezkoumání procesně i trestně právního postupu obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 8. 2011" podaným k poštovní přepravě dne 10. dubna 2012 brojí stěžovatel proti tomu, že mu byla upřena práva podle § 33 trestního řádu. Konkrétně namítá, že mu po zbavení ustanoveného obhájce nebyla dána možnost zvolit si svého obhájce. Dále namítá, že nebylo přihlíženo k jeho obhajobě, že se vytýkaného skutku dopustil I. H., který stěžovateli půjčil osobní automobil, v němž byl stěžovatel zadržen policejní hlídkou.

2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat návrhem věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou k tomu splněny všechny zákonem stanovené náležitosti. Ústavní soud rozhoduje mimo jiné o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesát dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 5 zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vymezuje zásah obecného soudu ke dni 11. srpna 2011, kdy se konalo odročené hlavní líčení. Ústavní soud dotazem na obecný soud zjistil, že tentýž den byl vynesen rozsudek. Tím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s ostrahou. Odvolání stěžovatele bylo jako nedůvodné zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 409/2011 ze dne 30. září 2011, které bylo stěžovateli doručeno 22. října 2011.

4. V případě, že stěžovatel má za to, že byla v řízení před soudem prvního stupně porušena jeho základní procesní práva, tak mu zákon k ochraně tohoto práva jako procesní prostředek dal k dispozici odvolání. Toho ostatně stěžovatel také reálně využil. Pokud má stěžovatel za to, že právu stěžovatele neposkytl ochranu ani odvolací soud, tak měl stěžovatel otevřenu shora uvedenou lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud přitom odhlíží od dovolání, jakožto dalšího procesního prostředku k ochraně práva. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu však marně uplynula již dne 21. prosince 2011. Pokud by se dalo nahlížet na věc tak, že stěžovatel ve skutečnosti žádný procesní prostředek k ochraně práva neměl k dispozici, tak mu lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již 10. října 2011. V každém případě lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dříve, než byl podán nyní posuzovaný návrh.

5. Proto byl návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut jako podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona. Ústavní soud přitom stěžovatele nevyzýval k odstranění ostatních formálních vad (absence advokátního zastoupení, absence ústavněprávního tvrzení, absence kopie napadeného rozhodnutí, nedostatečný počet stejnopisů návrhu), protože by jejich odstranění nemohlo učiněný závěr ovlivnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru