Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1312/10 #1Usnesení ÚS ze dne 04.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Hradec Králové
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
z... více
Věcný rejstříkvazba/důvody
vazba/prodloužení
obviněný
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.1312.10.1
Datum podání05.05.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 232a odst.2 písm.a, § 232a odst.3 písm.a, § 232a odst.3 písm.d

141/1961 Sb., § 71 odst.2, § 71 odst.3, § 67 písm.a, § 67 písm.c


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1312/10 ze dne 4. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele L. K., právně zastoupeného Mgr. Hanou Palizovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 954/7, o ústavní stížnosti proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2010 sp. zn. 1 KZV 62/2009 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. 11 Nt 858/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která splňovala i další náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 8 odst. 1, 3 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že napadená rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě z důvodů stanovených v ustanovení § 67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), nebyla dostatečně podložena konkrétními okolnostmi, když byla pouze konstatována důvodná obava z útěku stěžovatele díky hrozbě vysokým trestem a obava, že bude pokračovat v trestné činnosti. Stěžovatel argumentoval, že se vždy z ciziny vracel k rodině do České republiky, neumí cizí řeči a má možnost bydlet u své matky. Tvrdil, že se činností, jež mu je kladena za vinu, neživil, pracoval mimo jiné jako číšník, a rád by využil v letní sezoně pracovních příležitostí v oboru stavebnictví. Ke konstatování, že se v jeho věci jedná o konkrétní typovou hrozbu vysokým trestem, stěžovatel namítal, že z provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že k páchání trestné činnosti docházelo v rámci organizované skupiny a že by stěžovatel byl jejím vůdcem, jak uvedl krajský soud.

Z připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je (spolu s dalšími obviněnými) trestně stíhán pro trestné činy obchodování s lidmi dle § 232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), dle § 232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. z. a dle § 232a odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. d) tr. z. Stěžovatel je stíhán vazebně, když byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2009 sp. zn. 0 Nt810/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 11 To 500/2009, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b) a c) tr. ř.

Napadeným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2010 sp. zn. 1 KZV 62/2009 rozhodla postupem podle § 71 odst. 2 a 3 tr. ř. o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř. a současně rozhodla, že důvod vazby ve smyslu § 67 písm. b) tr. ř odpadl. Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení státní zástupkyně stížnost, která byla napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. 11 Nt 858/2010 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky), a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů; do této činnosti je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Toto pravidlo se projevuje i v přístupu Ústavního soudu, jde-li o rozhodování obecných soudů ve vazebních věcech. Dle konstantní judikatury je věcí obecných soudů posuzovat, zda vazba je opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah (a rozhodnutí jimi podložených) se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (viz nález ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 18/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, č. 88).

Podstatou ústavní stížnosti byla námitka stěžovatele, že napadená rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna, důvody v nich uváděné nejsou z hlediska naplnění zákonných vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř. dostatečné a další setrvání stěžovatele ve vazbě je tak porušením jeho ústavně zaručeného práva vyplývajícího z čl. 8 Listiny. V tomto ohledu nemohl Ústavní soud stěžovateli přisvědčit.

Ve vztahu k námitce nedostatečnosti odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud podotýká, že z hlediska ústavněprávního musí z usnesení o ponechání ve vazbě vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pakliže odůvodnění rozhodnutí o ponechání ve vazbě neobsahuje konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu z naplnění některého z vazebních důvodů dle § 67 tr. ř., jsou právní závěry v rozhodnutích učiněné porušením ústavního principu zákazu libovůle. Pro všechny tři vazební důvody je v konkrétním případě rozhodující posouzení, zda obviněný svým jednáním sám zavdá příčinu k příslušné obavě nebo zda existuje taková objektivní konstelace vazebních důvodů, jež vzetí do vazby opodstatňuje (srov. např. nález III. ÚS 188/99 ze dne 4. 11. 1999, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 156, str. 157 a násl., nález I. ÚS 62/96 ze dne 12. 9. 1996, publikovaný tamtéž, svazek 6, nález č. 74, str. 27 a násl., a usnesení III. ÚS 605/04 ze dne 18. 11. 2004, publikováno tamtéž, svazek 35, usnesení č. 55, str. 633 a násl).

V případě stěžovatele je Ústavní soud toho názoru, že z odůvodnění napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá trvající důvodná obava, nezbytná při posuzování zákonnosti pokračující vazby. Napadená usnesení přehledným a jasným způsobem uvádějí dostatečně konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazebních důvodů podle § 67 písm. a) a c) tr. ř. a jejich závěrům nelze z ústavního pohledu nic vytknout. S totožnými námitkami stěžovatele, které přednesl také v rámci slyšení před stížnostním soudem dne 2. 3. 2010, se vypořádal ostatně již Krajský soud v Hradci Králové v napadeném rozhodnutí, když se ohledně důvodu vazby útěkové dle § 67 písm. a) tr. ř. zabýval i závěry vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004 sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 3a násl.), jež na projednávanou věc dopadají.

Dle právního názoru vyjádřeného ve shora citovaném nálezu je hrozba vysokým trestem sama o sobě konkrétní skutečností, jež zakládá důvodnou obavu, že obviněný uprchne či že se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání. To vše ovšem za předpokladu dostatečné konkretizace a individualizace trestněprávní kvalifikace skutku ve vztahu k obviněnému a pouze tehdy, jestliže na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let. V projednávané věci orgány činné v trestním řízení takovou hrozbu vysokým trestem dovodily, když dospěly k závěru, že stěžovatel je stíhán pro důvodné podezření ze spáchání zvlášť závažných trestných činů, které byly podle zatím získaných důkazů páchány v organizované skupině s vůdčí pozicí stěžovatele na větším počtu poškozených žen po dobu minimálně dvou let před samotným zadržením stěžovatele. Proto nejenom s ohledem na rozpětí trestní sazby, ale i na okolnosti zvyšující závažnost stíhaných skutků, shledal Ústavní soud podmínku hrozby vysokým trestem opodstatňující uvalení útěkové vazby za splněnou.

Pokud jde o vazební důvod dle § 67 písm. c) tr. ř., toto ustanovení předpokládá existenci konkrétních skutečností, odůvodňujících obavu, že obviněný bude mimo jiné opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán. Tato podmínka bude splněna zejména tehdy, jestliže stěžovatel zavdá příčinu k takové obavě svým jednáním, nicméně v závislosti na konkrétním případu může být shledána dostatečnou, jak již bylo uvedeno výše, i určitá konstelace objektivní. Zmíněná objektivní konstelace byla orgány činnými v trestním řízení zjevně spatřována především právě v charakteru stíhané trestné činnosti a s ohledem na skutečnost, že do stíhaného jednání bylo zapojeno i rodinné zázemí stěžovatele včetně družky, pro které bylo také zdrojem příjmů. I v tomto ohledu tedy shledal Ústavní soud odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečné.

Ústavní soud konstatuje, že neshledal v napadených rozhodnutích porušení zákonných ustanovení, promítající se do roviny protiústavnosti. Orgány činné v trestním řízení interpretovaly a aplikovaly trestní zákon a trestní řád ústavněprávně konformním způsobem. Usnesení obsahují konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazby, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v § 67 písm. a), c) tr. ř., jako zákonného důvodu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl. 8 odst. 2, 5 Listiny) a jejich postupu nelze z ústavního pohledu nic vytknout.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru