Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 131/96Nález ÚS ze dne 24.09.1997K výkladu a aplikaci § 11 zákona o půdě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkosoba/oprávněná
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 107/9 SbNU 29
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.131.96
Datum podání13.05.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 9 odst.4, § 6 odst.1 písm.b, § 11

83/1976 Sb., § 76

85/1976 Sb., § 2 odst.1, § 3 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 131/96 ze dne 24. 9. 1997

N 107/9 SbNU 29

K výkladu a aplikaci § 11 zákona o půdě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě složeném

z předsedkyně a soudců ve věci ústavní stížnosti M. L. proti

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.

1996, č.j. 10 Ca 24/96, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.3.

1996, sp. zn. 10 Ca 24/96, a rozhodnutí Okresního úřadu

- pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 15.12. 1995, č.j.

PÚ/24823/95, a ze dne 2.1. 1996, č.j. PÚ/27537/96, se

zrušují.

Odůvodnění:

Rozhodnutími Okresního úřadu v Českém Krumlově, pozemkového

úřadu ze dne 15.12. 1995, č.j. PÚ/24823/95 a ze dne 2.1. 1996,

č.j. PÚ/27537/96, bylo stanoveno, že stěžovatelka jako oprávněná

osoba není podílovou spoluvlastnicí 3/6 nemovitostí,zapsaných

v katastru nemovitostí pro obec Č. v P. Jedná se o p.p.č. 358/1,

358/2, 358/3, 358/4 a 358/9 a p.č. 366/1 a 366/2, blíže

specifikované v citovaných rozhodnutích. Další oprávněné osoby

- vedlejší účastníci M. B., J. A. a H. Š. uplatnili nárok na

spoluvlastnický podíl, každý z nich k jedné šestině. Rozhodnutí

byla učiněna podle ustanovení § 9 odst.4 zákona č. 229/1991 Sb.

V obou rozhodnutích se dovozuje, že se jedná o zemědělský

majetek, na který byl řádně a včas uplatněn restituční nárok.

Dále, že restituční důvod je dán podle ustanovení § 6 odst. 1

písm.b) zák.č. 229/1991 Sb., neboť ve věci rozhodující správní

orgán má za prokázané, že se jedná o zemědělský majetek, který byl

původnímu vlastníkovi odňat podle zák.č. 142/1947 Sb. Obě

rozhodnutí rovněž potvrzují, že bylo prokázáno, že stěžovatelka

i vedlejší účastníci 2),3) a 4) jsou oprávněnými osobami ve vztahu

k jimi uplatněným podílům, a to podle ustanovení § 4 odst.2

písm.c) zák. č. 229/1991 Sb., v platném znění.

Nevydání uvedených pozemků správní orgán opírá o vyjádření

povinné osoby obce Č. v P., že na pozemcích se nachází stavba

veřejného tábořiště-autokempinku Jestřábí II. a III. Veřejná

tábořiště vznikla již v roce 1963 a postupně byla vybavována

zařízeními a stavbami ke zvýšení jejich standardu s tím, že

zejména od r. 1967 do současnosti byla tábořiště přebudována na

kempinky. Odvolává se rovněž na stanovisko Stavebního úřadu MěÚ H.

P. ze dne 5.12. 1995, podle kterého jsou veřejná tábořiště

Jestřábí II. a III. stavbami občanského vybavení podle § 76 oddílu

IV. vyhl. č. 83/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Z uvedeného důvodu nutno oba autokempy posuzovat jako ucelený

areál s vybavením pro rekreační využití. Nelze tedy posuzovat

charakter každé stavby jednotlivě, ale celý areál veřejného

tábořiště je nutno považovat za jedinou stavbu ve svém souhrnu

a přijmout stanovisko referátu regionálního rozvoje

a prvoinstančního stavebního úřadu, že veřejné tábořiště nelze

považovat za jednoduchou stavbu podle § 2 vyhl. č. 85/1976 Sb.,

v platném znění, nýbrž za stavbu pro dočasné ubytování.

K odvolání (správně opravnému prostředku) stěžovatelky

Krajský soud v Českých Budějovicích spojil obě rozhodnutí v jedno

přezkumné řízení. Plně se ztotožnil se závěry, které jsou v nich

obsaženy, zvláště pokud se týká právní kvalifikace "autokempu".

Vycházel přitom rovněž ze stanoviska referátu regionálního rozvoje

Okresního úřadu v Č. K., doplněného o stanovisko Stavebního úřadu

v H. P. Učinil závěr, že v daném prostoru se nachází autokemp

sestávající z několika staveb, z nichž některé jsou jednoduché

nebo drobné a další, jako rozvod vody a elektroinstalace, jsou

stavbami jiného druhu. Jednotlivé stavby nebyly zřízeny

samoúčelně, ale ve vzájemné návaznosti tak, že tvoří ucelený

areál, který odpovídá stavebním, hygienickým, popř. dalším

požadavkům kladeným na autokempy. Shrnuje proto závěrem, že

autokemp Jestřábí je stavbou a tato okolnost neumožňuje vydání

předmětných pozemkových parcel do vlastnictví oprávněných osob ve

smyslu § 11 odst.1 písm.c) zák.č. 229/1991 Sb., v platném znění.

Námitku navrhovatelky, týkající se možností zemědělského

využití pozemkových parcel, soud nepovažoval rovněž za důvodnou.

Zastavěnost pozemků označil za překážku natolik závažnou, že je

nelze zemědělsky využívat, neboť mají ve smyslu stavebních

předpisů zcela odlišný charakter. Nelze je využívat ani pro

agroturistiku, jak namítá navrhovatelka.

V podané ústavní stížnosti navrhovatelka namítala, že zde

nemůže být překážka podle ustanovení § 11 písm. c) zákona č.

229/1991 Sb., t.j. v zastavěnosti pozemků a nemožnosti jejich

zemědělského využití. Vytýká soudu, že nevzal v úvahu ani skutečný

stav pozemků, když jde vlastně o louku s několika polorozpadlými

drobnými stavbami, jež měly sloužit jako sociální zařízení. Vytýká

oběma rozhodujícím orgánům, že vycházely pouze ze stavebních

rozhodnutí, nikoli ze skutečného stavu. Odvolává se na zákon,

který přesně vymezuje, že zastavěnou částí pozemku je ta část, na

které stojí stavba a část okolního pozemku, která se stavbou

bezprostředně souvisí a je nezbytná pro provoz stavby.

V rozhodnutích rozhodujících orgánů spatřuje porušení čl. 5

a čl.11 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření

k podané ústavní stížnosti uvádí, že nepřevzal odůvodnění

rozhodnutí pozemkového úřadu, ale ve stížností napadeném rozsudku

se vypořádal s věcí po právní stránce. Vyjádřil názor, že správně

aplikoval zákon, když pozemkové parcely představující volné plochy

autokempů a parcely dotčené stavbami autokempů hodnotil jako

pozemky zastavěné a pozemky nezbytně nutné pro provoz autokempů

podle § 11 odst.1 písm.c) zák.č. 229/1991 Sb., v novelizovaném

znění, a potvrdil jako věcně správná rozhodnutí Okresního

pozemkového úřadu v Č. K.

Okresní úřad, pozemkový úřad v Č. K. se na výzvu Ústavního

soudu vyjádřil v tom smyslu, že ani správním ani soudním orgánem

není zpochyňován nárok žadatelky a není ani zpochybňováno její

právo na obnovení vlastnických práv, ovšem nikoli formou vydání

pozemků.

Soudce zpravodaj k námitce stěžovatelky, že krajský soud

vůbec nepřihlédl k současnému stavu předmětných pozemků, provedl

za účasti starosty obce Č. v P. p. Ing. N. ohledání na místě samém

a bylo zjištěno následující:

Autokemp Jestřábí II.- Jedná se o travnatou plochu, částečně

porostlou lesními stromy. Od jezera ji odděluje pobřežní pás,

který je ve správě Povodí Vltavy. Z druhé strany je ohraničena

asfaltovou silnicí.

Na vlastní ploše se nachází :

1) 4 plechové záchodky - sociální zařízení, každý

o rozměru cca 4x5 m. Sociální zařízení nemá sprchy

a záchod je vyústěn do jámy, která se čas od času

vybírá. Plechové záchodky jsou značně opotřebované,

t.j. bez odpisové hodnoty, posazené do terénu.

2) Chata správce-dřevěná u vchodu, plní úkol recepce. Je

přízemní s podkrovím o rozměrech cca 6x7 m.

3) Je proveden rozvod elektřiny do sociálních zařízení

a správcovské chaty a do vývodu krabic pro zapojení

CARAVANU.

4) Rozvod vody je veden od malé čerpací stanice do

sociálních zařízení a do Jestřábí III.

Autokemp Jestřábí III.

- 2 soc. zařízení typu jako výše

- 2 unimobuňky pro správce, každá 2,2 x 3,5 m

- rozvody obdobné jako u Jestřábí II., jenže bez vodárny.

Cesty v obou kempech jsou vyježděné v terénu, komunikace

-asfaltové až po hranice pozemku pouze u Jestřábí II.

Oba prostory působí značně devastovaným dojmem, do kempů bylo

investováno, podle vyjádření starosty, dávno před rokem 1989. Ze

strany obce, přestože bylo vydáno stavební povolení, žádné

investice provedeny nebyly, neboť se čeká na výsledek řízení

u Ústavního soudu.

Obec sama oba kempy neprovozuje, ale pronajímá je. Provoz je

výlučně sezónní.

Soudu byl předán polohopisný plán.

Ústavnímu soudu na jeho výzvu bylo rovněž doručeno vyjádření

vedlejšího účastníka řízení - obce Č. v P. Vyjádření rekapituluje

závěry správních orgánů, o které Krajský soud v Českých

Budějovicích opřel svůj hodnotící právní názor.

Překážka, o kterou ve věci rozhodující orgány opírají

nevydání předmětných nemovitostí, spočívá v právní kvalifikaci

těchto pozemků jako zastavěných a v jejich podřazení pod § 11

odst.1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Správní orgány vycházejí

z předpokladu, že celý areál autokempu tvoří jedinou stavbu, bez

ohledu na to, jak je tato plocha zastavěna. Svůj postoj opírají

o § 76 vyhl.č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na

výstavbu, v platném znění. Tento paragraf umístěný v oddíle

čtvrtém vyhlášky - stavby pro dočasné ubytování - říká, že stavby

pro dočasné ubytování s částečným vybavením, popř. bez vybavení

s částečnými službami popř. bez služeb (chatové tábory, vyhrazené

prostory pro stanování, autokempinky) se umísťují v rekreačních

oblastech ve volné přírodě. Pokud se týká autokempinku, který je

uveden v závorce, je tento spjat s pojmem o vyhrazeném prostoru.

Tomu odpovídá i vyhláška č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon

č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv

k nemovitostem. V příloze této vyhlášky, obsahující

charakteristické druhy pozemků pro účely katastru nemovitostí, pod

položkou 53 - rekreační a ubytovací plochy, uvádí plochy pro lehká

ubytovací a rekreační zařízení, např. autokemp, tábořiště.

Systematicky je zde uvedena rovněž pouze plocha, na které

samostatně mohou být zřízena lehká ubytovací resp. rekreační

zařízení.

Restituční zákon č. 229/1991 Sb., v platném znění, je zákonem

o půdě. Proto předmětem jeho úpravy jsou především pozemky. Staveb

se dotýká pouze pokud jde o jejich vztah k pozemku a jejich

vzájemnou funkční propojenost.

Proto i namítaný § 11 v odst.1 písm.c) zákona č. 229/1991 Sb.

uvádí v prvé řadě pozemek, jehož vydání brání skutečnost, že byl

po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické

osoby zastavěn. Ve vztahu k takovému pozemku je potom zapotřebí

zkoumat rozsah zastavění a druh staveb. Z těchto staveb, pro účely

kvalifikace zastavění, vylučuje citované ustanovení stavby movité,

dočasné nebo jednoduché nebo drobné nebo stavbu umístěnou pod

povrchem země.

Pojem jednoduché stavby obsahuje § 2 odst.1 vyhl. č. 85/1976. Jsou

to :

a) stavby pro bydlení, pokud jejich zastavěná plocha

nepřesahuje 300 m2, pokud mají nejvýše 4 byty

jednopodzemní a 3 nadzemní podlaží včetně podkroví

b) stavby pro individuální rekreaci

c) přízemní stavby zařízení staveniště, pokud jejich

zastavěná plocha nepřesahuje 300 m2 a výšku 15 m

d) přípojky na veřejné sítě a kanalizaci.

Drobnými stavbami podle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky jsou

stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní (ke stavbě

pro bydlení, občanského vybavení, pro výrobu a skladování, ke

stavbě pro individuální rekreaci). Jak vyplývá ze shora uvedeného,

t.j. z ohledání i z právní úpravy obsažené ve vyhl. č. 83/1976 Sb.

a přílohy k vyhlášce č. 190/1996 Sb., je v dané věci nepochybné,

že autokemp tvoří vyhrazené prostory, resp. plochy spolu se

stavbami, u nichž z popisu na ploše autokempu umístěných staveb je

nepochybné, že se jedná dílem o stavby jednoduché a dílem drobné,

tedy stavby, které neznemožňují vydání pozemků. Zastavěnost lze

rovněž posoudit z toho, že v autokempu Jestřábí II. na ploše 83

775 m2 je celkově zastavěna plocha 122 m2 a v Jestřábí III. na

ploše 60 869 m2 plocha 56 m2. Do toho není započítána stavba,

umístěná pod zemí, t. j. jednoduchý přívod el. proudu a vody,

kterou ostatně cit. § 11 odst.1 písm.c) zákona č. 229/1991 Sb.

rovněž vylučuje ze zastavěnosti. I když pro posuzovanou věc je to

právně irelevantní, předmětné plochy lze velmi snadno zemědělsky

využívat, aniž by tomu bránila jejich zastavěnost.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že původní znění § 11 odst.1

písm.c) zákona č.229/1991 Sb. bylo doplněno novelou právě o celý

text počínaje slovy "...nebo jedná-li se o stavbu movitou nebo

dočasnou nebo jednoduchou nebo drobnou nebo stavbu umístěnou pod

povrchem země..." až do konce odstavce. Zákonodárce tím usnadnil

výklad rozhodujícím orgánům, pokud by byly v pochybnosti o tom, co

tvoří "zastavěnost".

Navíc i text § 11 cit. zákona byl dále doplněn o nové znění

písm. d) a e), a to tak, že pod povinnost vydání nespadají osady,

které na základě územního plánu byly na pozemcích dočasně

umístěny, dále zahrádkářská nebo chatová osada. Dále nepodléhají

vydání pozemky, které byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu

a na základě územního rozhodnutí bylo na nich zřízeno tělovýchovné

nebo sportovní zařízení nebo se takováto zařízení na nich

nacházejí a byla zřízena před 1. říjnem 1976.

Autokempink ani jednu z těchto podmínek nesplňuje. Pokud by

podobné plochy neměly spadat pod povinnost jejich vydání, zcela

jistě by byly v novele jmenovitě zmíněny.

Proto Ústavní soud dospěl k názoru, že pozemky, na kterých

byly zřízeny autokempy Jestřábí II. a III. nespadají pod režim §

11 zákona č. 229/1991 Sb. a oprávněné osoby mají nárok na jejich

vydání. Obecně nutno ovšem zastavěnost posuzovat podle konkrétních

situací a typizace jednotlivých staveb.

Protože se tedy oba orgány, a to jak soud, tak okresní

pozemkový úřad, restitučním návrhem stěžovatelky z pohledů shora

rozvedených nezabývaly, nezbývá než uzavřít, že v řízení před nimi

nebyla právům stěžovatelky poskytnuta dostatečná ochrana, čímž

došlo k porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod,

v němž je zakotveno právo na spravedlivý proces, a současně též

čl. 90 Ústavy, dle kterého jsou oba orgány povolány k tomu, aby

zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Proto Ústavní soud podle § 82 zák.č. 182/1993 Sb. ústavní

stížnosti zcela vyhověl a stížností napadený rozsudek Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. března 1996, č.j. 10 Ca

24/96-24 zrušil. Současně zrušil rozhodnutí Okresního úřadu

- pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 15.12. 1995, č.j.

PÚ/24823/95, a ze dne 2.1. 1996, č.j. PÚ/27537/96, z důvodu

procesní ekonomie.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24.9. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru