II.ÚS 130/99 ze dne 27. 9. 1999
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti V. P., takto:
Návrhústavnístížnostiseodmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Stěžovatel se obrátil k Ústavnímu soudu s podáním, doručeným dne 11. 3. 1999, které označil jako "stížnost pro porušení zákona".
Podle názoru stěžovatele předchozí řízení před obecnými soudy skončila nespravedlivými rozhodnutími, když v jejich průběhu soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost ochraně zájmů navrhovatele.
V další části podání navrhovatel zopakoval obsah svých úkonů a tvrdí, že nebyl úspěšný v soudních řízeních pouze z toho důvodu, že tyto soudy přistupovaly k návrhům stěžovatele pouze formálně. Obsahem podání je tedy zřejmá snaha navrhovatele zrevidovat dosavadní výsledky řízení cestou ústavní stížnosti. S ohledem na obecně formulovaný návrh, kterým stěžovatel současně napadá několik pravomocných rozhodnutí, aniž by ve svém podání splnil kteroukoli z podmínek ustanovení § 34 odst. 1, 2 a § 29 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval soudce zpravodaj navrhovatele k odstranění vad podání a jeho doplnění v 30denní lhůtě od doručení výzvy. Výzvu společně s poučením převzal navrhovatel dne 30. 3. 1999. Dne 12. 4. 1999 oznámil soudu navrhovatel v písemném podání, že jako nemajetný invalidní důchodce si není schopen zajistit právního zástupce, ale domnívá se současně, že je schopen se v řízení před Ústavním soudem zastupovat sám. Požadované listinné doklady či jakékoli doplnění podání stěžovatel nepřiložil. Z obsahu obou podání, které obdržel Ústavní soud, je zřejmé, že stěžovatel byl se svým podáním na zahájení řízení již dříve neúspěšný a v souvislosti s návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem byl již poučen o nutnosti zastoupení advokátem ve smyslu příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu.
Jestliže ani v tomto případě navrhovatel neuposlechl písemné výzvy a poučení, nezbylo soudci zpravodaji, než tento návrhu z důvodů neodstranění jeho vad ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 27. září 1999