Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 13/98Nález ÚS ze dne 27.10.1998Zásada rovnosti stran a osvobození právnických osob od soudního poplatku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Městská část Praha 14
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 131/12 SbNU 245
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.13.98
Datum vyhlášení18.11.1998
Datum podání12.01.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 37

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb.

99/1963 Sb., § 18, § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 13/98 ze dne 27. 10. 1998

N 131/12 SbNU 245

Zásada rovnosti stran a osvobození právnických osob od soudního poplatku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

Městské části Praha 14, zastoupené advokátem Mgr. I. Ch., proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.11.1997, sp. zn. 14 Co

695/97, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, ze dne

17. 9.1997, čj. 34 Ro 380/97-14, za účasti Městského soudu

v Praze, jako účastníka řízení, se souhlasem účastníků bez ústního

jednání, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn.

14 Co 695/97, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17.

9. 1997, čj. 34 Ro 380/97-14, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 26.11.1997, sp. zn. 14 Co 695/97,

kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne

17. 9.1997, čj. 34 Ro 380/97-14, o nepřiznání práva na osvobození

od soudního poplatku za podání žalobního návrhu. V odůvodnění

rozhodnutí soudů je uvedeno, že je pojmově vyloučeno u právnických

osob přiznávat osvobození od zaplacení soudních poplatků, jelikož

nelze posuzovat poměry právnické osoby z hlediska jejich

sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění

majetkových poměrů u právnických osob obecně.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedená rozhodnutí jsou

v rozporu s čl. 95 Ústavy ČR, dle kterého je soudce při svém

rozhodování vázán zákonem, a čl. 96 Ústavy ČR, dle kterého mají

všichni účastníci řízení před soudem rovná práva, a čl. 37

odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého jsou si

všichni účastníci rovni. V tomto smyslu nemůže soud nepřiznat

předmětný nárok jen z toho důvodu, že se mu těžko hledá kriterium

pro zjištění majetkových poměrů žadatele. Stěžovatel dále

objasnil, že o osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1

o. s. ř. žádal vzhledem ke své rozpočtové a finanční situaci - tj.

deficitní rozpočet, přičemž svůj nárok byl nucen vymáhat soudní

cestou a nejednalo se o svévolné nebo zřejmé bezúspěšné

uplatňování práva.

Městský soud ve svém vyjádření ze dne 2. 4.1998 v podstatě

vyjádřil totéž stanovisko jako v odůvodnění rozhodnutí a zejména

poukázal na historický výklad procesních ustanovení, upravujících

osvobození účastníka řízení, na to, že se vždy rozlišovalo

osvobození právnických osob od osob fyzických a na problematické

hodnocení sociální situace právnických. Městský soud proto navrhl

zamítnutí ústavní stížnosti.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34

Ro 380/97, Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne

17. 9.1998 nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na přiznání

osvobození od soudních poplatků v řízení vedeném o žalobě proti

ing. J. M. o zaplacení dlužné částky 2.651.769,70 Kč

s příslušenstvím, která představuje nezaplacený nájem a náklady za

služby spojené s užíváním nebytových prostor. Městský soud

napadené usnesení soudu prvého stupně jako věcně správné potvrdil.

Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy vycházely ze

závěru, že je u právnických osob pojmově vyloučeno přiznávat

osvobození od placení soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat

sociální a majetkové poměry u právnické osoby z hlediska jejich

sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo kriterium pro zjištění

majetkových poměrů u právnických osob obecně. Pokud by výklad

§ 138 odst. 1 o. s. ř. byl vztáhnut i na právnické osoby,

zjišťováním jejich poměrů by se nepřiměřeně zatížily soudy již ve

stadiu zahájení řízení a je těžké si představit společné hledisko

pro posouzení majetkových poměrů právnických osob, které jsou

povahou velice různorodé.

Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížnosti a posouzení

věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Zásada rovnosti stran je stěžejní zásadou spravedlivého

procesu. Je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst. 1

Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních

předpisů. Občanský soudní řád výslovně rovnost účastníků řízení

stanoví v ustanovení § 18, z něhož pro soudy plyne povinnost

zajistit účastníkům stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatňování

jejich práv. Je proto třeba také při interpretaci ustanovení §

138 odst. 1 o.s.ř., z jehož dikce plyne, že jeho použití se může

dovolávat každý účastník, vycházet z pohledu uvedené ústavní

zásady rovnosti. Právnické osoby, mezi něž patří i jednotky územní

samosprávy, mají způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi

tedy musí zacházet stejným způsobem jako s účastníkem řízení,

který je fyzickou osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů

právnické osoby při rozhodování o osvobození do soudních poplatků

by mělo být obtížné či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem

k tomu, aby u takového účastníka řízení byla předem a bez dalšího

vyloučena možnost použití ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., jehož

aplikace může ve svých důsledcích ovlivnit i tak významné právo

jako je právo na přístup k soudu. Je pak věcí judikatury obecných

soudů, aby vymezila kritéria poměrů, z nichž bude při aplikaci

tohoto ustanovení u právnických osob vycházet (srov. též nález

Ústavního soudu ve věci pod sp. zn. IV. ÚS 13/98).

Na základě shora uvedených důvodů Ústavní soud dospěl

k závěru, že postupem Městského soudu v Praze a Obvodního soudu

pro Prahu 9 došlo k porušení čl. 37 odst. 3 Listiny a proto

napadená usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) zák.

č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů,

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27.10.1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru