II.ÚS 129/98 ze dne 16. 12. 1998
N 154/12 SbNU 415
K platnosti přechodu majetku na základě dědických řízení, ke kterému došlo během okupace (po 1938)
ČESKÁ REPUBLIKA
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud
rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve
věci ústavní stížnosti navrhovatelky V. S., zast. JUDr. J. J., za
účasti účastníků řízení 1) Nejvyššího soudu ČR, 2) Krajského soudu
v Ostravě a vedl. účastníků 1) Okresního soudu ve Frýdku-Místku,
2) Polikliniky v Jablunkově, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze
dne 4.11. 1997, č. j. 3 Cdon 386/97-132, rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 9 Co 369/93, a rozsudku
Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 5. 4.1993, sp. zn. 11
C 287/91,
takto:
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11. 1997, č. j. 3 Cdon
386/97-132, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4.
1995, sp. zn. 9 Co 369/93, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 5. 4. 1993, sp. zn. 11 C 287/91, se zrušují.
Odůvodnění.
Stěžovatelka žalobou podanou u Okresního soudu ve
Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 287/91 se domáhala (po změně
a částečném zpětvzetí návrhu, připuštěném odvolacím soudem), podle
zák. č. 87/1991 Sb., aby soud uložil žalovanému zdravotnickému
zařízení vydat dům č. p. 390 v Jablunkově s pozemkem p. č.
383-zastavěná plocha, zapsané v katastru nemovitostí pro kat.
území a obec Jablunkov na listu vlastnictví č. 3078.
Soud prvého stupně návrh zamítl rozsudkem ze dne 5. 4. 1993,
č. j. 287/91-44. V odůvodnění uvedl, že považuje za prokázané, že
stěžovatelka je oprávněnou osobou , pokud jde o restituční nárok
po zemřelých J. a R. G., a to jako vnučka a dcera. Pokud se však
týká majetku MUDr. J. G., tento majetek přešel na stát rozhodnutím
o konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb., vydaným dne 5. 9.
1946, který nabyl právní moci dne 16. 10. 1946. K přechodu tohoto
vlastnictví ve výši jedné poloviny na stát došlo tedy před
rozhodným obdobím, uvedeným v § 1 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.
Pokud se týká majetku otce žalobkyně MUDr. R. G., byla jemu
náležející 1/4 předmětných nemovitostí převedena na stát
prohlášením bývalého Krajského národního výboru v Ostravě ze dne
27. 3. 1951. V této části návrhu se soudu prvého stupně jevil
požadavek žalobkyně-stěžovatelky jako oprávněný.
Ve zbývající 1/4 restitučního nároku, tedy nároku po její
tetě, má soud za to, že stěžovatelka neprokázala, že je oprávněnou
osobou ve smyslu ustanovení § 3 zák. č. 87/1991 Sb.
Zamítavé stanovisko opřel soud o skutečnost, že nemohl její
žádosti o restituci vyhovět, neboť její nárok byl oprávněný pouze
z jedné čtvrtiny. Soud prvého stupně z důkazního materiálu měl za
prokázané, že výše uvedený majetek byl ve spoluvlastnických
podílech v době rozhodování určen takto:
MUDr. J. G. - zemřelý 21. 11. 1941 - jednu polovinu (děd
stěžovatelky) MUDr. R. G. - prohlášen za mrtvého ke dni 31. 12.
1947 - jednou čtvrtinou, otec stěžovatelky A. G., provdaná O.
- jednou čtvrtinou, teta stěžovatelky
Soud dále dovodil, že cit. prohlášením KNV v Ostravě byl
vyňat z přídělové vložky 981 pro k. ú. Jablunkov v rámci
přídělového řízení celý majetek a zapsán pro čs. stát - Ústav
národního zdraví Český Těšín, a to bez ohledu na to, že konfiskace
byla provedena pouze u jedné poloviny majetku, kterou vlastnil
MUDr. J. G.. Postup, který volil býv. KNV nebyl také na místě, jak
uvádí dále soud prvého stupně i z důvodů obsažených v ustanovení
§ 2 odst. 5 zák. č. 108/1945 Sb., neboť nebyla konfiskována více
jak polovina majetku.
Odvolání stěžovatelky zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem
ze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 9 Co 369/93. Připustil částečné
zpětvzetí žaloby ohledně jedné čtvrtiny, náležející její tetě
a řízení v tomto rozsahu zastavil. Současně připustil možnost
dovolání.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud převzal skutková
zjištění soudu prvého stupně. Zejména se ztotožnil s jeho závěry,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 3
odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., a to jako vnučka MUDr. J. G. a dcera
MUDr. R. G. Odpůrce, Poliklinika Jablunkov, rovněž nezpochybňoval
své postavení jako osoba povinná.
Odvolací soud se zaměřil dále na přechod dědictví
u stěžovatelky a provedl podrobné srovnání mezi tehdy platným
občanským zákoníkem z r. 1811 (dále jen "o. z. o."), německým
právem podle občanského zákoníku z roku 1896 (dále jen "BGB"),
jejichž úprava vycházela při dědění majetku z odlišných principů.
Odvolací soud jednoznačně stanovil, že na dědictví po zesnulém
MUDr. J. G. se vztahovalo BGB. Vzal však za neprokázané, že by
dědické řízení po MUDr. J. G. vůbec proběhlo a ani že by byl
některý z dědiců dědictví odmítl.
Své zamítavé stanovisko odvolací soud nakonec zdůvodnil tím,
že konfiskace podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,
t. j. konfiskační výměr bývalého ONV v Českém Těšíně nabyl právní
moci dne 16. 10. 1946, tedy přede dnem 25. 2. 1948 a nedopadá na
něj režim zákona č. 87/1991 Sb.
Nejvyšší soud ČR podané odvolání zamítl s odůvodněním, že šlo
o majetek konfiskovaný podle dekretu č. 108/1945 Sb. a odvolal se
na právní závěry, obsažené v rozhodnutí pod č. 16/1994 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávaných Nejvyšším soudem ČR,
kdy soudům přísluší posuzovat splnění zákonných předpokladů
přechodu věcí na stát jen tehdy, jestliže správní orgán rozhodoval
o splnění podmínek podle dekretu č. 108/1945 Sb. až po 25. 2.
1948.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti opakuje své námitky,
které již uplatňovala u všech tří soudů, kterým však vytýká
nesprávné právní závěry. Domnívá se, že je třeba posoudit, zda
vůbec ke konfiskaci majetku zesnulého MUDr. J. G. podle výměru
býv. ONV v Českém Těšíně s datem 5. 9. 1946 došlo, a to vzhledem
k jeho úmrtí dne 21. 11. 1941.
Do konfiskace však nepatří ideální 1/4 nemovitosti, jak dále
uvádí stěžovatelka, která patřila jejímu otci MUDr. R. G. a který
byl prohlášen za mrtvého k datu 31. 12. 1947. Ostatně pod
konfiskaci podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,
nemohl ani spadat celý majetek, když spoluvlastnický podíl jejího
děda MUDr. J. G. nepřesáhl jednu polovinu spoluvlastníkova podílu.
Stěžejní otázkou v celém řízení, je podle stěžovatelky
skutečnost, zda konfiskační výměr na majetek zemřelého MUDr. J. G.
je platným právním aktem a zda ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1,
2 zák. č. 87/1991 Sb. jeho majetek na stát skutečně přešel či
nikoli a zda je tedy splněna podmínka rozhodného období.
Stěžovatelka Ústavnímu soudu předložila ověřený opis dědické
listiny ze dne 31. ledna 1942, která byla vydána (Amstgericht
Jablunkau) soudním obvodem Jablunkov a ze které vyplývá, že
zákonnými dědici po zemřelém MUDr. J. G. se staly jeho děti, a to
MUDr. R. G. a E. G., každý k jedné polovině pozůstalosti.
Stěžovatelka se omlouvá, že nemohla tuto dědickou listinu
předložit při řízení u obecných soudů, neboť o její existenci
nevěděla. Listina jí po ověření byla zapůjčena příbuznými žijícími
v SRN.
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR a rozsudku Krajského soudu
v Ostravě spatřuje stěžovatelka porušení svého základního práva
podle čl. 90-věta prvá a čl. 95 odst.1 Ústavy, dále čl. 38 odst.2
Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, zveřejněné pod č. 209/1992 Sb.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti od
Krajského soudu v Ostravě, který dne 5. 11. 1998, pod č. j. Spr.
3248/98 ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti jako
nedůvodné. Poukazuje přitom na obsah odůvodnění svého rozsudku.
Zvlášť však zdůraznil, že ke stěžovatelkou tvrzené majetkové
křivdě došlo před počátkem rozhodného období podle ustanovení
§ 1 odst.1 zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy
před 25. 2. 1948.
Nejvyšší soud ČR k ústavní stížnosti zaslal vyjádření dne
22. 10. 1998, sp. zn. Sus 65/98, ve kterém se odvolal na právní
závěry rozhodnutí uveřejněného pod č. 16/1994 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, na které ve svém rozsudku také poukázal.
Ústavní soud si rovněž vyžádal spis Okresního soudu ve
Frýdku- Místku sp. zn. 11 C 287/91.
Protože ústavní stížnost byla podána v řádném termínu
a splňovala náležitosti podle zák. č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, nebyla zjevně neoprávněná, vzhledem
k tvrzenému porušení ústavnosti byl nucen Ústavní soud se jí
zabývat.
Jako základní otázku musel především řešit skutečnost, zda na
vydání předmětných nemovitostí se vztahují ustanovení zák. č.
87/1991 Sb. a zda konfiskační akty zasahují do rozhodné doby,
t. j. zda překračují datum 25. 2. 1948.
Obecné soudy zcela jednoznačně dovodily, že stěžovatelka
splňuje zákonné podmínky pro určení, že je oprávněnou osobou
a Poliklinika Jablunkov osobou povinnou. Ze spisu bylo dále
zjištěno, že předmětný rodinný dům, který je předmětem tohoto
řízení, byl zapracován jako součást samostatného právního subjektu
Polikliniky Jablunkov, avšak do části 3A jako majetek podléhající
restituci.
Okresní národní výbor v Českém Těšíně vydal 5. 9. 1946 pod č.
j. IV-6774/48 výměr, kterým bylo rozhodnuto, že podmínky pro
konfiskaci podle § 1 odst.1, č. 1, 2, a 3 Dekretu prezidenta
republiky č. 108/1945 Sb. jsou u MUDr. J. G. dány, a proto se mu
konfiskuje jeho dům č. p. 390 a zahrada, zapsané ve vložce č. 981
pozemkové knihy pro kat. území a obec Jablunkov, t. č. v národní
správě Dr. J. T. MUDr. J. G. byl spoluvlastníkem předmětných
nemovitostí k jedné polovině.
Je proto třeba vážit, zda na základě takto provedené
konfiskace vůbec mohlo dojít k platnému převodu majetku.
MUDr. J. G. zemřel dne 21. 11. 1941, a to na okupovaném území
těšínského Slezska, pro které, jak souhlasně dovodil odvolací
soud, platila pro dědictví ustanovení německého občanského
zákoníku z r. 1896-BGB. Podle tohoto občanského zákoníku
k přechodu pozůstalosti ze zůstavitele na dědice dochází okamžitě
smrtí zůstavitele. Citovaný zákonný předpis nevytváří žádnou
mezidobu a ani nezná institut "ležící pozůstalosti", jako občanský
zákoník Zeillerův z r. 1811. Ale i v dědickém řízení podle BGB
vydávají tzv. dědickou listinu pozůstalostní soudy. Tato listina
opět oproti rozhodnutí o dědictví podle o. z. o., nemá
konstitutivní, ale deklaratorní charakter.
Ústavní soud provedl důkaz Společnou dědickou listinou č.
2V/2/42 ze dne 30. ledna 1942, kdy soudní obvod Jablunkov
potvrzuje, že zákonnými dědici MUDr. J. G., zemřelého 21. 11.
1941 se stávají jeho děti MUDr. R. G. v Jablunkově a E. O. roz.
G., a to po jedné polovině k pozůstalosti. (vzhledem k celku
k jedné čtvrtině, neboť zesnulý byl spoluvlastníkem předmětných
nemovitostí k jedné polovině).
Konfiskační řízení se rozpadá do dvou částí : zákonné
- vymezující účel a podmínky a meze konfiskačního aktu a správní,
ve které se teprve určuje, komu se konfiskuje, t. j. zda jsou
splněny zákonné konfiskační podmínky. Správní řízení upravovalo
tehdejší vládní nařízení č. 8/1928 Sb.
Výše uvedený výměr býv. ONV z 5. 9. 1946 byl tedy vydán proti
zesnulému subjektu, který již žádný majetek nevlastnil. Byl tedy
vydán v rozporu s tehdy platným právním řádem, podle kterého se
jednalo o nicotný právní akt (paakt), na základě kterého nemohlo
přejít vlastnictví na stát.
Konečně konfiskační výměr byl vydán na celý majetek, ač podle
ustanovení § 2 odst.5 Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.
se tak mohlo stát pouze v případě, že by spoluvlastnický podíl
přesáhl jednu polovinu. Tento případ nenastal.
Ústavní soud byl současně nucen se zabývat platnosti právních
předpisů ve vztahu na provedené dědické řízení. Jak Dekret
prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i zákon č. 128/1946 Sb.,
pokud hovoří o neplatnosti jakýchkoli majetkových převodů
a jakýchkoli majetkových jednání, ať se to týká majetku movitého
či nemovitého, veřejného či soukromého, hovoří o právních aktech
převodu, t. j. aktech vyžadujících volní složku, t. j. projev
vůle. K přechodu majetku v rámci dědických řízení tato volní
složka chybí a je na straně stěžovatele omezena pouze na přijetí
nebo odmítnutí dědictví. Pokud tedy došlo v okupovaných územích
k přechodu majetku na základě dědických řízení, jsou tyto akty
platné. Nelze na ně vztáhnout donucovací moc okupantů. V opačném
případě by bylo porušeno základní lidské právo na dědění majetků.
Pokračovala by destrukce tradičních majetkových hodnot evropské
civilizace.
Odpověď na tuto otázku možno rovněž hledat v platných
předpisech. Obnovení právního pořádku bylo řešeno ústavním
dekretem č. 11/1944 Úředního věstníku československého, který byl
opětně publikován jako příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb. a který
platí doposud. Podle čl. 6 odst.1 cit. Ústavního dekretu bylo
možno zrušit veškerá i právoplatná rozhodnutí soudů i veřejné
správy, přičemž jejich zrušení bylo možno navrhnout podle třetího
odstavce cit. paragrafu do dvou let od skončení doby nesvobody .
Šlo o lhůtu prekluzivní.
Pokud tedy rozhodnutí o dědictví z doby nesvobody nebylo
zrušeno ve výše uvedené lhůtě, nutno z něj vycházet. Opačný postup
by byl rovněž v rozporu s čl. 1 Ústavy. Zbývá proto posoudit, kdy
takto, byť nicotným správním aktem konfiskovaný majetek mohl
přejít na stát. Podle § 16 Dekretu prezidenta republiky č.
108/1945 Sb., dělo se tak intabulací, neboť teprve zápisem do
veřejných knih, který měl konstitutivní účinky, došlo k přechodu
majetku na stát.
Podle výpisu z pozemkové knihy vyplývá, že zápis o konfiskaci
předmětného majetku byl pod číslem č. d. 286/48 zapsán dne 3. 4.
1948, a to na 1/2 majetku, kterou vlastnil MUDr. J. G.
Další zápis je pod č. d. 274/56 obsahuje prohlášení (nikoli
rozhodnutí) KNV v Ostravě ze dne 27. 3. 1951, kde byl celý majetek
(nejen polovina) připsán ve prospěch čsl. státu - Okresního ústavu
národního zdraví v Českém Těšíně podle části III. Dekretu
prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.
Všechny tyto zápisy, kterými byl teprve právně konstituován
přechod majetku, se odehrály již v rozhodné době. Ovšem v té době
byl již vlastníkem předmětného majetku otec stěžovatelky MUDr. R.
G., a to ode dne 21. 11. 1941. Tento vlastník byl prohlášen za
mrtvého ke dni 31. 12. 1947. Byl sice německé národnosti, ale
zcela jistě by se z konfiskace vyvázal, neboť jako lékař v době
partyzánských operací v Jablunkovském průsmyku, denně riskoval
vlastní život i život členů své rodiny tím, že bojujícím
partyzánům poskytoval lékařské ošetření a zásoboval je potřebnými
léky.
Došlo tedy k převodu projednávaného majetku na stát bez
právního důvodu a je tak splněna podmínka § 6 odst.2 zák. č.
87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť k převodu na stát
došlo v rozhodné době, t. j. po 25. 2. 1948.
Ze strany soudů došlo tedy k porušení ústavnosti, t. j.
ustanovení čl. 90 a čl. 95 odst.1 Ústavy, jakož i čl. 38 odst.2
Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod.
Proto byly citované rozsudky Nejvyššího soud ČR i Krajského
soudu v Ostravě zrušeny. Z hlediska ekonomiky řízení a zamezení
dalších průtahů, Ústavní soud zrušil i cit. rozsudek Okresního
soudu ve Frýdku - Místku. (§82 odst.1, odst.3 zák. č. 182/1993
Sb.)
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 16. prosince 1998
Odlišné stanovisko JUDr. I. B. ve věci II. ÚS 129/98
V předmětné věci jde v důsledku zpětvzetí a návrhu o tři čtvrtiny domu č. p. 390 v Jablunkově, s. p. č. 383 - zastavěná plocha, zapsaný v katastru nemovitostí pro kat. úz. a obec Jablunkov na l.v. č. 3078. Polovina předmětných nemovitostí náležela na základě kupní smlouvy ze dne 26. 7. 1912 MUDr. J. ŹG. a protože zemřel dne 22. 11. 1941 a na území Jablunkovska platilo německé právo BGB z roku 1896, dle něhož majetek přecházel na dědice smrtí, a navíc je rozhodující, že uplynutím prekluzivní lhůty pro odmítnutí dědictví (§§ 1922, 1923, 1943 BGB) je třeba mít za to, že vlastníky se stali dědicové ze zákona (jedna čtvrtina syn R. a jedna čtvrtina dcera E.). Řečeno jinak, okolnost, že pozůstalostní řízení neproběhlo, není a nebyla rozhodná, neboť vždy lze pozůstalostní řízení dodatečně otevřít. Byl-li potom výměrem ze dne 5. 9. 1946 konfiskován dle dekretu č. 108/1945 Sb. celý majetek MUDr. J. G., nezbývá než konstatovat, že šlo o výměr, jímž byl konfiskován majetek neexistujícímu subjektu a že vykonavatel veřejné správy o tom vzhledem k datu úmrtí mohl vědět, což ve svých důsledcích znamená, že nastala situace splnění fakticky nemožného, která je v teorii spojována s nulitou správního aktu, tedy situací, kdy vady dosahují takové míry, že o aktu nelze vůbec hovořit. Z uvedeného důvodu v poměru k této polovině předmětných nemovitostí bylo třeba zkoumat ve smyslu naplnění skutkové podstaty převzetí věci bez právního důvodu dle § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., kdy se tohoto majetku stát fakticky ujal. V tomto směru mám za to, že tato situace nastala již ve chvíli, kdy stát podal návrh na zápis do pozemkových knih ve svůj prospěch. Předeslané však platí jen za předpokladu, že k majetku MUDr. J. G. neexistovala závěť, neboť v tomto případě by mohlo dojít ke změně v postavení stěžovatelky jako oprávněné osoby (srov. § 3 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., upřednostňující závětní dědice). Nicméně skutečností ve smyslu § 120 odst. 4 o.s.ř. zůstává, že postavení stěžovatelky nebylo nijak zpochybněno. Ohledně zbývající poloviny předmětných nemovitostí, původně vlastnicky náležejících dle odevzdací listiny ze dne 8. 1. 1931 A. G., provdané O., a R. G., konstatuji, že tento majetek jde zcela stranou dekretu č. 108/1945 Sb., neboť v poměru k dětem MUDr. J. G., tj. A. G., provdané O., a R. G., se nikdy ani nezaktualizoval, a to nejen z pohledu podílového spoluvlastnictví, resp. § 2 odst. 5 uvedeného dekretu. Otázku, kdy vlastně v případě této části majetku došlo k převzetí bez právního důvodu dle § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., bude lze řešit obdobně jako u majetku po zemřelém MUDr. J. G.
Jen pro úplnost s odkazem na ustálenou judikaturu obecnýchsoudů i Ústavního soudu, např. 4 Cdo 174/94 Vrchního soudu, č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, IV. ÚS 56/94 Ústavního soudu, uvádím, že k přechodu majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo ex lege a nikoliv intabulací.
V Brně dne 16. 12. 1998 JUDr. I. B.