Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 129/98Nález ÚS ze dne 16.12.1998K platnosti přechodu majetku na základě dědických řízení, ke kterému došlo během okupace (po 1938)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Odlišné stanoviskoBrožová Iva
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkinterpretace
osoba/oprávněná
rozhodné období
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 154/12 SbNU 415
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.129.98
Datum podání23.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

108/1945 Sb., § 2 odst.5, § 16

128/1946 Sb.

87/1991 Sb., § 1 odst.1, § 3 odst.2, § 6 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 129/98 ze dne 16. 12. 1998

N 154/12 SbNU 415

K platnosti přechodu majetku na základě dědických řízení, ke kterému došlo během okupace (po 1938)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve

věci ústavní stížnosti navrhovatelky V. S., zast. JUDr. J. J., za

účasti účastníků řízení 1) Nejvyššího soudu ČR, 2) Krajského soudu

v Ostravě a vedl. účastníků 1) Okresního soudu ve Frýdku-Místku,

2) Polikliniky v Jablunkově, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze

dne 4.11. 1997, č. j. 3 Cdon 386/97-132, rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 9 Co 369/93, a rozsudku

Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 5. 4.1993, sp. zn. 11

C 287/91,

takto:

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11. 1997, č. j. 3 Cdon

386/97-132, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4.

1995, sp. zn. 9 Co 369/93, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-

Místku ze dne 5. 4. 1993, sp. zn. 11 C 287/91, se zrušují.

Odůvodnění.

Stěžovatelka žalobou podanou u Okresního soudu ve

Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 287/91 se domáhala (po změně

a částečném zpětvzetí návrhu, připuštěném odvolacím soudem), podle

zák. č. 87/1991 Sb., aby soud uložil žalovanému zdravotnickému

zařízení vydat dům č. p. 390 v Jablunkově s pozemkem p. č.

383-zastavěná plocha, zapsané v katastru nemovitostí pro kat.

území a obec Jablunkov na listu vlastnictví č. 3078.

Soud prvého stupně návrh zamítl rozsudkem ze dne 5. 4. 1993,

č. j. 287/91-44. V odůvodnění uvedl, že považuje za prokázané, že

stěžovatelka je oprávněnou osobou , pokud jde o restituční nárok

po zemřelých J. a R. G., a to jako vnučka a dcera. Pokud se však

týká majetku MUDr. J. G., tento majetek přešel na stát rozhodnutím

o konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb., vydaným dne 5. 9.

1946, který nabyl právní moci dne 16. 10. 1946. K přechodu tohoto

vlastnictví ve výši jedné poloviny na stát došlo tedy před

rozhodným obdobím, uvedeným v § 1 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.

Pokud se týká majetku otce žalobkyně MUDr. R. G., byla jemu

náležející 1/4 předmětných nemovitostí převedena na stát

prohlášením bývalého Krajského národního výboru v Ostravě ze dne

27. 3. 1951. V této části návrhu se soudu prvého stupně jevil

požadavek žalobkyně-stěžovatelky jako oprávněný.

Ve zbývající 1/4 restitučního nároku, tedy nároku po její

tetě, má soud za to, že stěžovatelka neprokázala, že je oprávněnou

osobou ve smyslu ustanovení § 3 zák. č. 87/1991 Sb.

Zamítavé stanovisko opřel soud o skutečnost, že nemohl její

žádosti o restituci vyhovět, neboť její nárok byl oprávněný pouze

z jedné čtvrtiny. Soud prvého stupně z důkazního materiálu měl za

prokázané, že výše uvedený majetek byl ve spoluvlastnických

podílech v době rozhodování určen takto:

MUDr. J. G. - zemřelý 21. 11. 1941 - jednu polovinu (děd

stěžovatelky) MUDr. R. G. - prohlášen za mrtvého ke dni 31. 12.

1947 - jednou čtvrtinou, otec stěžovatelky A. G., provdaná O.

- jednou čtvrtinou, teta stěžovatelky

Soud dále dovodil, že cit. prohlášením KNV v Ostravě byl

vyňat z přídělové vložky 981 pro k. ú. Jablunkov v rámci

přídělového řízení celý majetek a zapsán pro čs. stát - Ústav

národního zdraví Český Těšín, a to bez ohledu na to, že konfiskace

byla provedena pouze u jedné poloviny majetku, kterou vlastnil

MUDr. J. G.. Postup, který volil býv. KNV nebyl také na místě, jak

uvádí dále soud prvého stupně i z důvodů obsažených v ustanovení

§ 2 odst. 5 zák. č. 108/1945 Sb., neboť nebyla konfiskována více

jak polovina majetku.

Odvolání stěžovatelky zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem

ze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 9 Co 369/93. Připustil částečné

zpětvzetí žaloby ohledně jedné čtvrtiny, náležející její tetě

a řízení v tomto rozsahu zastavil. Současně připustil možnost

dovolání.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud převzal skutková

zjištění soudu prvého stupně. Zejména se ztotožnil s jeho závěry,

že stěžovatelka je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 3

odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., a to jako vnučka MUDr. J. G. a dcera

MUDr. R. G. Odpůrce, Poliklinika Jablunkov, rovněž nezpochybňoval

své postavení jako osoba povinná.

Odvolací soud se zaměřil dále na přechod dědictví

u stěžovatelky a provedl podrobné srovnání mezi tehdy platným

občanským zákoníkem z r. 1811 (dále jen "o. z. o."), německým

právem podle občanského zákoníku z roku 1896 (dále jen "BGB"),

jejichž úprava vycházela při dědění majetku z odlišných principů.

Odvolací soud jednoznačně stanovil, že na dědictví po zesnulém

MUDr. J. G. se vztahovalo BGB. Vzal však za neprokázané, že by

dědické řízení po MUDr. J. G. vůbec proběhlo a ani že by byl

některý z dědiců dědictví odmítl.

Své zamítavé stanovisko odvolací soud nakonec zdůvodnil tím,

že konfiskace podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,

t. j. konfiskační výměr bývalého ONV v Českém Těšíně nabyl právní

moci dne 16. 10. 1946, tedy přede dnem 25. 2. 1948 a nedopadá na

něj režim zákona č. 87/1991 Sb.

Nejvyšší soud ČR podané odvolání zamítl s odůvodněním, že šlo

o majetek konfiskovaný podle dekretu č. 108/1945 Sb. a odvolal se

na právní závěry, obsažené v rozhodnutí pod č. 16/1994 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávaných Nejvyšším soudem ČR,

kdy soudům přísluší posuzovat splnění zákonných předpokladů

přechodu věcí na stát jen tehdy, jestliže správní orgán rozhodoval

o splnění podmínek podle dekretu č. 108/1945 Sb. až po 25. 2.

1948.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti opakuje své námitky,

které již uplatňovala u všech tří soudů, kterým však vytýká

nesprávné právní závěry. Domnívá se, že je třeba posoudit, zda

vůbec ke konfiskaci majetku zesnulého MUDr. J. G. podle výměru

býv. ONV v Českém Těšíně s datem 5. 9. 1946 došlo, a to vzhledem

k jeho úmrtí dne 21. 11. 1941.

Do konfiskace však nepatří ideální 1/4 nemovitosti, jak dále

uvádí stěžovatelka, která patřila jejímu otci MUDr. R. G. a který

byl prohlášen za mrtvého k datu 31. 12. 1947. Ostatně pod

konfiskaci podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,

nemohl ani spadat celý majetek, když spoluvlastnický podíl jejího

děda MUDr. J. G. nepřesáhl jednu polovinu spoluvlastníkova podílu.

Stěžejní otázkou v celém řízení, je podle stěžovatelky

skutečnost, zda konfiskační výměr na majetek zemřelého MUDr. J. G.

je platným právním aktem a zda ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1,

2 zák. č. 87/1991 Sb. jeho majetek na stát skutečně přešel či

nikoli a zda je tedy splněna podmínka rozhodného období.

Stěžovatelka Ústavnímu soudu předložila ověřený opis dědické

listiny ze dne 31. ledna 1942, která byla vydána (Amstgericht

Jablunkau) soudním obvodem Jablunkov a ze které vyplývá, že

zákonnými dědici po zemřelém MUDr. J. G. se staly jeho děti, a to

MUDr. R. G. a E. G., každý k jedné polovině pozůstalosti.

Stěžovatelka se omlouvá, že nemohla tuto dědickou listinu

předložit při řízení u obecných soudů, neboť o její existenci

nevěděla. Listina jí po ověření byla zapůjčena příbuznými žijícími

v SRN.

V rozsudku Nejvyššího soudu ČR a rozsudku Krajského soudu

v Ostravě spatřuje stěžovatelka porušení svého základního práva

podle čl. 90-věta prvá a čl. 95 odst.1 Ústavy, dále čl. 38 odst.2

Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod, zveřejněné pod č. 209/1992 Sb.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti od

Krajského soudu v Ostravě, který dne 5. 11. 1998, pod č. j. Spr.

3248/98 ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti jako

nedůvodné. Poukazuje přitom na obsah odůvodnění svého rozsudku.

Zvlášť však zdůraznil, že ke stěžovatelkou tvrzené majetkové

křivdě došlo před počátkem rozhodného období podle ustanovení

§ 1 odst.1 zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy

před 25. 2. 1948.

Nejvyšší soud ČR k ústavní stížnosti zaslal vyjádření dne

22. 10. 1998, sp. zn. Sus 65/98, ve kterém se odvolal na právní

závěry rozhodnutí uveřejněného pod č. 16/1994 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek, na které ve svém rozsudku také poukázal.

Ústavní soud si rovněž vyžádal spis Okresního soudu ve

Frýdku- Místku sp. zn. 11 C 287/91.

Protože ústavní stížnost byla podána v řádném termínu

a splňovala náležitosti podle zák. č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, nebyla zjevně neoprávněná, vzhledem

k tvrzenému porušení ústavnosti byl nucen Ústavní soud se jí

zabývat.

Jako základní otázku musel především řešit skutečnost, zda na

vydání předmětných nemovitostí se vztahují ustanovení zák. č.

87/1991 Sb. a zda konfiskační akty zasahují do rozhodné doby,

t. j. zda překračují datum 25. 2. 1948.

Obecné soudy zcela jednoznačně dovodily, že stěžovatelka

splňuje zákonné podmínky pro určení, že je oprávněnou osobou

a Poliklinika Jablunkov osobou povinnou. Ze spisu bylo dále

zjištěno, že předmětný rodinný dům, který je předmětem tohoto

řízení, byl zapracován jako součást samostatného právního subjektu

Polikliniky Jablunkov, avšak do části 3A jako majetek podléhající

restituci.

Okresní národní výbor v Českém Těšíně vydal 5. 9. 1946 pod č.

j. IV-6774/48 výměr, kterým bylo rozhodnuto, že podmínky pro

konfiskaci podle § 1 odst.1, č. 1, 2, a 3 Dekretu prezidenta

republiky č. 108/1945 Sb. jsou u MUDr. J. G. dány, a proto se mu

konfiskuje jeho dům č. p. 390 a zahrada, zapsané ve vložce č. 981

pozemkové knihy pro kat. území a obec Jablunkov, t. č. v národní

správě Dr. J. T. MUDr. J. G. byl spoluvlastníkem předmětných

nemovitostí k jedné polovině.

Je proto třeba vážit, zda na základě takto provedené

konfiskace vůbec mohlo dojít k platnému převodu majetku.

MUDr. J. G. zemřel dne 21. 11. 1941, a to na okupovaném území

těšínského Slezska, pro které, jak souhlasně dovodil odvolací

soud, platila pro dědictví ustanovení německého občanského

zákoníku z r. 1896-BGB. Podle tohoto občanského zákoníku

k přechodu pozůstalosti ze zůstavitele na dědice dochází okamžitě

smrtí zůstavitele. Citovaný zákonný předpis nevytváří žádnou

mezidobu a ani nezná institut "ležící pozůstalosti", jako občanský

zákoník Zeillerův z r. 1811. Ale i v dědickém řízení podle BGB

vydávají tzv. dědickou listinu pozůstalostní soudy. Tato listina

opět oproti rozhodnutí o dědictví podle o. z. o., nemá

konstitutivní, ale deklaratorní charakter.

Ústavní soud provedl důkaz Společnou dědickou listinou č.

2V/2/42 ze dne 30. ledna 1942, kdy soudní obvod Jablunkov

potvrzuje, že zákonnými dědici MUDr. J. G., zemřelého 21. 11.

1941 se stávají jeho děti MUDr. R. G. v Jablunkově a E. O. roz.

G., a to po jedné polovině k pozůstalosti. (vzhledem k celku

k jedné čtvrtině, neboť zesnulý byl spoluvlastníkem předmětných

nemovitostí k jedné polovině).

Konfiskační řízení se rozpadá do dvou částí : zákonné

- vymezující účel a podmínky a meze konfiskačního aktu a správní,

ve které se teprve určuje, komu se konfiskuje, t. j. zda jsou

splněny zákonné konfiskační podmínky. Správní řízení upravovalo

tehdejší vládní nařízení č. 8/1928 Sb.

Výše uvedený výměr býv. ONV z 5. 9. 1946 byl tedy vydán proti

zesnulému subjektu, který již žádný majetek nevlastnil. Byl tedy

vydán v rozporu s tehdy platným právním řádem, podle kterého se

jednalo o nicotný právní akt (paakt), na základě kterého nemohlo

přejít vlastnictví na stát.

Konečně konfiskační výměr byl vydán na celý majetek, ač podle

ustanovení § 2 odst.5 Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.

se tak mohlo stát pouze v případě, že by spoluvlastnický podíl

přesáhl jednu polovinu. Tento případ nenastal.

Ústavní soud byl současně nucen se zabývat platnosti právních

předpisů ve vztahu na provedené dědické řízení. Jak Dekret

prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i zákon č. 128/1946 Sb.,

pokud hovoří o neplatnosti jakýchkoli majetkových převodů

a jakýchkoli majetkových jednání, ať se to týká majetku movitého

či nemovitého, veřejného či soukromého, hovoří o právních aktech

převodu, t. j. aktech vyžadujících volní složku, t. j. projev

vůle. K přechodu majetku v rámci dědických řízení tato volní

složka chybí a je na straně stěžovatele omezena pouze na přijetí

nebo odmítnutí dědictví. Pokud tedy došlo v okupovaných územích

k přechodu majetku na základě dědických řízení, jsou tyto akty

platné. Nelze na ně vztáhnout donucovací moc okupantů. V opačném

případě by bylo porušeno základní lidské právo na dědění majetků.

Pokračovala by destrukce tradičních majetkových hodnot evropské

civilizace.

Odpověď na tuto otázku možno rovněž hledat v platných

předpisech. Obnovení právního pořádku bylo řešeno ústavním

dekretem č. 11/1944 Úředního věstníku československého, který byl

opětně publikován jako příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb. a který

platí doposud. Podle čl. 6 odst.1 cit. Ústavního dekretu bylo

možno zrušit veškerá i právoplatná rozhodnutí soudů i veřejné

správy, přičemž jejich zrušení bylo možno navrhnout podle třetího

odstavce cit. paragrafu do dvou let od skončení doby nesvobody .

Šlo o lhůtu prekluzivní.

Pokud tedy rozhodnutí o dědictví z doby nesvobody nebylo

zrušeno ve výše uvedené lhůtě, nutno z něj vycházet. Opačný postup

by byl rovněž v rozporu s čl. 1 Ústavy. Zbývá proto posoudit, kdy

takto, byť nicotným správním aktem konfiskovaný majetek mohl

přejít na stát. Podle § 16 Dekretu prezidenta republiky č.

108/1945 Sb., dělo se tak intabulací, neboť teprve zápisem do

veřejných knih, který měl konstitutivní účinky, došlo k přechodu

majetku na stát.

Podle výpisu z pozemkové knihy vyplývá, že zápis o konfiskaci

předmětného majetku byl pod číslem č. d. 286/48 zapsán dne 3. 4.

1948, a to na 1/2 majetku, kterou vlastnil MUDr. J. G.

Další zápis je pod č. d. 274/56 obsahuje prohlášení (nikoli

rozhodnutí) KNV v Ostravě ze dne 27. 3. 1951, kde byl celý majetek

(nejen polovina) připsán ve prospěch čsl. státu - Okresního ústavu

národního zdraví v Českém Těšíně podle části III. Dekretu

prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.

Všechny tyto zápisy, kterými byl teprve právně konstituován

přechod majetku, se odehrály již v rozhodné době. Ovšem v té době

byl již vlastníkem předmětného majetku otec stěžovatelky MUDr. R.

G., a to ode dne 21. 11. 1941. Tento vlastník byl prohlášen za

mrtvého ke dni 31. 12. 1947. Byl sice německé národnosti, ale

zcela jistě by se z konfiskace vyvázal, neboť jako lékař v době

partyzánských operací v Jablunkovském průsmyku, denně riskoval

vlastní život i život členů své rodiny tím, že bojujícím

partyzánům poskytoval lékařské ošetření a zásoboval je potřebnými

léky.

Došlo tedy k převodu projednávaného majetku na stát bez

právního důvodu a je tak splněna podmínka § 6 odst.2 zák. č.

87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť k převodu na stát

došlo v rozhodné době, t. j. po 25. 2. 1948.

Ze strany soudů došlo tedy k porušení ústavnosti, t. j.

ustanovení čl. 90 a čl. 95 odst.1 Ústavy, jakož i čl. 38 odst.2

Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod.

Proto byly citované rozsudky Nejvyššího soud ČR i Krajského

soudu v Ostravě zrušeny. Z hlediska ekonomiky řízení a zamezení

dalších průtahů, Ústavní soud zrušil i cit. rozsudek Okresního

soudu ve Frýdku - Místku. (§82 odst.1, odst.3 zák. č. 182/1993

Sb.)

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 16. prosince 1998

Odlišné stanovisko JUDr. I. B. ve věci II. ÚS 129/98

V předmětné věci jde v důsledku zpětvzetí a návrhu o tři čtvrtiny domu č. p. 390 v Jablunkově, s. p. č. 383 - zastavěná plocha, zapsaný v katastru nemovitostí pro kat. úz. a obec Jablunkov na l.v. č. 3078. Polovina předmětných nemovitostí náležela na základě kupní smlouvy ze dne 26. 7. 1912 MUDr. J. ŹG. a protože zemřel dne 22. 11. 1941 a na území Jablunkovska platilo německé právo BGB z roku 1896, dle něhož majetek přecházel na dědice smrtí, a navíc je rozhodující, že uplynutím prekluzivní lhůty pro odmítnutí dědictví (§§ 1922, 1923, 1943 BGB) je třeba mít za to, že vlastníky se stali dědicové ze zákona (jedna čtvrtina syn R. a jedna čtvrtina dcera E.). Řečeno jinak, okolnost, že pozůstalostní řízení neproběhlo, není a nebyla rozhodná, neboť vždy lze pozůstalostní řízení dodatečně otevřít. Byl-li potom výměrem ze dne 5. 9. 1946 konfiskován dle dekretu č. 108/1945 Sb. celý majetek MUDr. J. G., nezbývá než konstatovat, že šlo o výměr, jímž byl konfiskován majetek neexistujícímu subjektu a že vykonavatel veřejné správy o tom vzhledem k datu úmrtí mohl vědět, což ve svých důsledcích znamená, že nastala situace splnění fakticky nemožného, která je v teorii spojována s nulitou správního aktu, tedy situací, kdy vady dosahují takové míry, že o aktu nelze vůbec hovořit. Z uvedeného důvodu v poměru k této polovině předmětných nemovitostí bylo třeba zkoumat ve smyslu naplnění skutkové podstaty převzetí věci bez právního důvodu dle § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., kdy se tohoto majetku stát fakticky ujal. V tomto směru mám za to, že tato situace nastala již ve chvíli, kdy stát podal návrh na zápis do pozemkových knih ve svůj prospěch. Předeslané však platí jen za předpokladu, že k majetku MUDr. J. G. neexistovala závěť, neboť v tomto případě by mohlo dojít ke změně v postavení stěžovatelky jako oprávněné osoby (srov. § 3 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., upřednostňující závětní dědice). Nicméně skutečností ve smyslu § 120 odst. 4 o.s.ř. zůstává, že postavení stěžovatelky nebylo nijak zpochybněno. Ohledně zbývající poloviny předmětných nemovitostí, původně vlastnicky náležejících dle odevzdací listiny ze dne 8. 1. 1931 A. G., provdané O., a R. G., konstatuji, že tento majetek jde zcela stranou dekretu č. 108/1945 Sb., neboť v poměru k dětem MUDr. J. G., tj. A. G., provdané O., a R. G., se nikdy ani nezaktualizoval, a to nejen z pohledu podílového spoluvlastnictví, resp. § 2 odst. 5 uvedeného dekretu. Otázku, kdy vlastně v případě této části majetku došlo k převzetí bez právního důvodu dle § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., bude lze řešit obdobně jako u majetku po zemřelém MUDr. J. G.

Jen pro úplnost s odkazem na ustálenou judikaturu obecnýchsoudů i Ústavního soudu, např. 4 Cdo 174/94 Vrchního soudu, č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, IV. ÚS 56/94 Ústavního soudu, uvádím, že k přechodu majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo ex lege a nikoliv intabulací.

V Brně dne 16. 12. 1998 JUDr. I. B.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru