Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1273/07 #1Usnesení ÚS ze dne 06.06.2007

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2007:2.US.1273.07.1
Datum podání18.05.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1273/07 ze dne 6. 6. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele I. D., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 5 To 132/2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 16. května 2007 a doručenou Ústavnímu soudu 18. května 2007, doplněnou dne 28. května 2007, stěžovatel brojil proti výše citovanému rozhodnutí. Ústavní stížností označenou jako stížnost na podjatost soudce, který ve věci rozhodoval a mimořádný opravný prostředek pro porušení zákona. Stěžovatel se s odkazem na blíže rozvedené výhrady a s poukazem na tvrzené porušení ústavních kautel domáhal v situaci, kdy byl v obdobném řízení před Ústavním soudem vedeném pod sp. zn. III ÚS 76/07 (odmítnuto usnesením ze dne 21. května 2007) právním zástupcem poučen o marném uplynutí lhůty pro její podání, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.

Podle přesvědčení stěžovatele bylo citovaným rozhodnutím zcela nepřípustně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod, v důsledku tohoto pochybení obecných soudů i orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ustanovení trestního zákona i trestního řádu, proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dle obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, sp. zn. 29 T 10/2004, bylo zjištěno, že předmětné rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 14. března 2005.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a dospěl k závěru, že tomu tak není, že ústavní stížnost je v dané věci opožděná.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozsudku odvolacího soudu dne 15. března 2005 (§ 72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a skončila dnem 13. května 2005. Byla-li však ústavní stížnost podána dne 16. května 2007 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], k nápravě nemůže však dojít, pokud nejsou splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu.

V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném zákonem o Ústavním soudu, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako opožděná (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevilo účelné vést stěžovatele k odstranění vad podání, spočívající v nedostatku právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 6. června 2007

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru