Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 127/20 #1Usnesení ÚS ze dne 20.01.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.127.20.1
Datum podání13.01.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 127/20 ze dne 20. 1. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu navrhovatelů 1) Bc. Ladislava Regnarda a 2) Terezie Regnardové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2019 č. j. 10 As 317/2019-47, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 13. 1. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z návrhu zejména není patrno, čeho se navrhovatelé v tomto řízení domáhají, neobsahuje ústavněprávní argumentaci a navrhovatelé nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). K ústavní stížnosti nebylo rovněž doloženo (případné) napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

2. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny ve vztahu ke stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako neefektivní a formalistické.

3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že navrhovatelé podali v minulosti již několik desítek ústavních stížností, a proto si musí být povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem dobře vědomi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2985/19 ze dne 18. 9. 2019, usnesení sp. zn. II. ÚS 2756/19 ze dne 27. 8. 2019 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3999/19 ze dne 17. 12. 2019). Navrhovatelé byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni.

4. Navrhovatelé ze stejného důvodu musí vědět i to, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro ně přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelé musí sami obrátit na Českou advokátní komoru. V ústavní stížnosti vyjádřené žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, jakož i prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti, jsou bezpředmětné a účelové (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1264/19 ze dne 18. 4. 2019 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3999/19 ze dne 17. 12. 2019).

5. V kontextu výše řečeného, aniž by znovu vyzýval navrhovatele k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2020

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru