Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 126/01Nález ÚS ze dne 04.12.2001Poučovací povinnost soudu k odstranění případných vad podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkpoučení
řízení/zastavení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 191/24 SbNU 415
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.126.01
Datum vyhlášení19.12.2001
Datum podání27.02.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250d odst.3, § 5, § 43 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 126/01 ze dne 4. 12. 2001

N 191/24 SbNU 415

Poučovací povinnost soudu k odstranění případných vad podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu v právní věci navrhovatele

P. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně

ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 33 C 136/99, za účasti Městského soudu

v Brně, jako účastníka řízení, a Ministerstva dopravy a spojů,

jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2000, sp. zn.

33 C 136/99, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení

Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 33 C 136/99,

kterým bylo zastaveno řízení v právní věci stěžovatele jakožto

žalobce proti žalované Policii České republiky, Správa

Jihomoravského kraje, dopravní inspektorát, Brno (od 1. 1. 2001

působnost tohoto správního orgánu přešla podle zákona č. 361/2000

Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na Ministerstvo dopravy

a spojů), o přezkoumání správního rozhodnutí. V citovaném usnesení

Městský soud uvedl, že stěžovatel se domáhal vydání rozsudku, jímž

by soud zrušil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, a to

Policie České republiky, Dopravní inspektorát v Brně, o přestupku

č.j. MRBM-368/DI-PŘ-99 ze dne 6. 5. 1999. Podle § 247 odst. 2

občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") je nutno chápat

rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně jako jeden

celek. Pokud se žalobce domáhá pouze zrušení rozhodnutí správního

orgánu prvého stupně, směřuje předmětná žaloba proti rozhodnutí,

které samostatně nemůže být předmětem soudního přezkumu, přičemž

tato skutečnost vyplývá z § 250j odst. 2 o. s. ř. V daném případě

se jednalo o takový nedostatek, pro který nelze v řízení

pokračovat, a tak soud řízení podle § 250d odst. 3 o. s. ř.

zastavil.

Dle stěžovatele bylo uvedeným usnesením porušeno jeho ústavně

zaručené právo na spravedlivý proces, přičemž obecný soud

postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále

jen "Ústava") a v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti stěžovatel

argumentuje tím, že není pravdou, že se domáhal pouze zrušení

rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, ale naopak v žalobě

přímo a výslovně uvedl obě správní rozhodnutí, kterými bylo

o přestupku rozhodnuto, tj. uvedl správní rozhodnutí čj.

MRBM-368/DI-př-99 a, jak vyplývá z petitu žaloby, uvedl rovněž

druhostupňové správní rozhodnutí čj. PJM-354/DS-odv-99 ze dne 3.

6. 1999, a tedy žádal o zrušení především tohoto druhostupňového

správního rozhodnutí. Žalobou se domáhal přezkoumání celého

správní řízení, tedy řízení před orgány obou stupňů. To vyplývá

i příloh, které byly předloženy. Kromě toho stěžovatel v ústavní

stížnosti uvedl, že v průběhu řízení o žalobě poukázal na to, že

napadené správní rozhodnutí nebylo v rozporu s § 25 odst. 3 zákona

č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), doručeno právnímu

zástupci stěžovatele a nemohlo tak nabýt právní moci. S ohledem na

§ 247 odst. 2 o. s. ř. nemůže být takové rozhodnutí přezkoumáváno

soudem, a tak stěžovatel navrhl řízení zastavit. Současně

stěžovatel uvedl, že nesouhlasil s jednáním bez své přítomnosti

s výjimkou, že řízení o žalobě bude zastaveno proto, že správní

rozhodnutí nenabylo právní moci. Jeho účast na jednání byla

znemožněna nemocí, přičemž se stěžovatel písemně omluvil, doložil

kopii pracovní neschopnosti a žádal o odročení věci. Soud rozhodl

bez jednání a bez účasti stěžovatele.

Ústavní soud si pro účely posouzení ústavní stížnosti vyžádal

vyjádření a spis účastníka řízení - Městského soudu v Brně. Ten ve

svém vyjádření odkázal plně na odůvodnění předmětného usnesení.

Vedlejší účastník řízení, Ministerstvo dopravy a spojů (tj. orgán,

na který přešla působnost Policie ČR, Správy jihomoravského

kraje), se ve svém vyjádření plně ztotožnil s postupem Policie ČR,

přičemž odkázal na vyjádření tohoto orgánu ke správní žalobě ze

dne 13. 8. 1999, č.j. PJM-354-2/DS-odv-99.

Ústavní soud při projednání ústavní stížnosti respektoval, že

není součástí soustavy obecných soudů, a nemůže tedy vykonávat

jejich přezkumné pravomoci, to však za předpokladu, že napadeným

rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené

ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10

Ústavy. Jestliže však stěžovatel ve svém návrhu tvrdí, že

rozhodnutím orgánu státní moci došlo k porušení čl. 2 odst. 2

a čl. 36 Listiny a čl. 3. odst. 2 Ústavy, byl Ústavní soud nucen

se námitkami stěžovatele zabývat. Po posouzení daného případu,

s přihlédnutím k obsahu spisu předloženého Městským soudem

v Brně, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je

důvodná.

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve

stanovených případech u jiného orgánu. Obecný soud v dané věci

dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhal pouze zrušení rozhodnutí

správního orgánu prvého stupně, jež nemůže být samostatně

předmětem soudního přezkumu, takže byly dány podmínky pro

zastavení řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř.

Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. sp. zn.

33 C 136/99, vyplývá, že stěžovatel podal k uvedenému soudu žalobu

o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, když jako žalovaného

označil "ČR, Policie České republiky, Správu JmK, Dopravní

inspektorát, 611 32 Brno, Kounicova 24", tzn. druhostupňový

správní orgán. Dále z této žaloby vyplývá, že obsahuje označení

napadeného rozhodnutí správního orgánu, přičemž se jedná

o rozhodnutí vydaná v obou stupních, ze žaloby je patrný rozsah,

v němž jsou tato obě rozhodnutí napadána, jakož i důvody, jimiž se

dokládá nezákonnost těchto rozhodnutí. V žalobě je také obsažen

konečný návrh, a to následujícím způsobem: "Rozhodnutí o přestupku

ČJ MRBM-368/DI-PŘ-99 ze dne 6. 5. 1999 potvrzené rozhodnutím

Policie ČR - Správa JmK Dopravní inspektorát 611 32 Brno,

Kounicova 24 ČJ PJM-354/DS-odv-99 ze dne 3. 6. 1999 se zrušuje

a věc se vrací žalovanému správnímu orgánu. Současně se přiznává

žalobci právo na náhradu nákladů řízení."

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že

takto formulovaný petit správní žaloby vykazuje vady. Dle názoru

Ústavního soudu je však třeba posuzovat správní žalobu jako celek;

v daném případě je nutno vzít v úvahu, že stěžovatel správně

označil jako žalovaného správní orgán druhého stupně, v žalobě

napadá obě rozhodnutí; současně je třeba zohlednit skutečnost, že

prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno v plném rozsahu správním

orgánem druhého stupně (s výjimkou opravy písařské chyby). Nelze

tak bez dalšího dovozovat, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež

nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, neboť vzniká zjevný

logický rozpor mezi petitem (žalobním návrhem) a ostatními částmi

správní žaloby (zejména správným označením pasivně legitimovaného

účastníka řízení ve smyslu § 250 odst. 4 o. s. ř., příp. žalobním

tvrzením). Za těchto okolností lze vadu v petitu přičítat omylu,

případně formulační neobratnosti žalobce.

Dle názoru Ústavního soudu má z hlediska ustanovení § 43

odst. 2 o. s. ř. žaloba mít takové náležitosti, a to i po poučení

soudu, je-li to třeba, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci

samé. Závěr o tom, kdy je a kdy není poučení na místě, je třeba

činit v každém jednotlivém případě podle konkrétně existujících

okolností; o takový případ se může jednat i tehdy, kdy nesprávně

zvolenou formulaci petitu je třeba považovat za důsledek omylu

žalobce. Za těchto okolností vadně formulovaný petit žaloby může

znamenat pouze odstranitelnou vadu řízení, o níž musí být žalobce

poučen ve smyslu § 5 a § 43 odst. 1 o. s. ř. (srov. nález

Ústavního soudu ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. I ÚS 338/97, publ.

Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, č. 55).

S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že

v daném případě se jednalo o procesní podmínku řízení, kterou soud

zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vede k zastavení

řízení podle § 250d odst. 3 o. s. ř. Soud však měl dříve, než

řízení zastaví, dát postupem podle § 5 a § 43 odst. 1 o. s. ř.

žalobci možnost věc napravit. Pokud tak neučinil, byla stěžovateli

odňata možnost před soudem jednat ve věci samé, v důsledku čehož

došlo k porušení práv stěžovatele ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2

Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti

vyhověl a ve smyslu § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, shora citované usnesení Městského soudu v Brně

zrušil.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že soud rozhodoval

o správním rozhodnutí, které nenabylo právní moci, neboť nebylo

v rozporu s § 25 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení

(správní řád), doručeno zástupci stěžovatele, Ústavní soud ze

správního spisu nezjistil, že by uváděnou plnou moc obsahoval,

a tak tvrzení stěžovatele v tomto ohledu nemá oporu ve spisovém

materiálu. Pokud jde o námitku stěžovatele, že u soudu bylo

v rozporu se zákonem jednáno bez jeho přítomnosti, Ústavní soud se

jí nezabýval, neboť se po zrušení napadeného usnesení stala

bezpředmětnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. prosince 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru