Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1251/11 #1Usnesení ÚS ze dne 09.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkExekuce
Výkon rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.1251.11.1
Datum podání28.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 37

99/1963 Sb., § 251


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1251/11 ze dne 9. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 9. května 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. L. M., zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Bělohorská 2063/217, 169 00 Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2010 č. j. 9 To 590/2010-164, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měl za to, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práva a svobod.

Z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze svým rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele a jeho manželky jako nedůvodná. Podle krajského soudu nemělo jednání obžalovaného K. K., spočívající v odvezení auta, na které se vztahovala exekuce, za následek způsobení škody stěžovateli a jeho manželce, nýbrž jen znemožnilo uskutečnit soudem nařízený výkon rozhodnutí za účelem uhrazení pohledávky představující škodu, kterou jim obžalovaný způsobil již dříve svým jednáním. Soud I. stupně neměl poškozené k hlavnímu líčení připustit; takto ale nepostupoval, a tak musel o uplatněném nároku rozhodnout, přičemž neměl splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o povinnosti nahradit stěžovateli a jeho manželce požadovanou částku. Rozhodnutí soudu I. stupně o odkázání odvolatelů na občanskoprávní řízení ovšem nelze považovat za chybné.

Podle stěžovatele je nepřijatelné popírat příčinnou souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem škody na straně stěžovatele a jeho manželky, jak to učinily obecné soudy. Výkon rozhodnutí byl veden jen kvůli tomu, aby byla uspokojena pohledávka, kterou měli stěžovatel a jeho manželka vůči K. K. Ten svým jednáním výkon rozhodnutí úspěšně zmařil a dosáhl toho, že řízení o výkonu rozhodnutí bylo zastaveno, čímž stěžovateli a jeho manželce způsobil škodu. Mezi trestnou činností odsouzeného K. K. a škodou shledává stěžovatel příčinnou souvislost. Stěžovatel též dodal, že se svého nároku v občanskoprávním řízení domáhat nemůže, neboť o nároku bylo již jednou rozhodnuto, přičemž výkon tohoto rozhodnutí byl zmařen.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že námitky stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu, dle nichž obžalovaný K. K. svým jednáním způsobil stěžovateli a jeho manželce škodu spočívající v nemožnosti vymoci předmětnou pohledávku, jdou zcela stranou podstaty věci, neboť o pohledávce stěžovatele a jeho manželky bylo již pravomocně rozhodnuto v nalézacím řízení a stěžovateli tak nic nebrání v tom, aby (znovu) uplatnil svůj nárok v řízení o výkon rozhodnutí a v jeho rámci navrhnout jiný, vhodnější způsob provedení exekuce (ostatně také obecné soudy případně odkázaly stěžovatele a jeho manželku na občanskoprávní řízení). Pokud tak neučinil, nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva; a proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 dost. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2011

Eliška Wagnerová v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru