Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 124/93Nález ÚS ze dne 23.02.1994K vydání majetku konfiskovaného dle dekreta republiky č.108/1945 Sb.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkkonfiskace majetku
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 8/1 SbNU 55
EcliECLI:CZ:US:1994:2.US.124.93
Datum podání04.11.1993
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

108/1945 Sb., § 1

128/1946 Sb., čl.

87/1991 Sb., § 1 odst.5


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 124/93 ze dne 23. 2. 1994

N 8/1 SbNU 55

K vydání majetku konfiskovaného dle dekreta republiky č.108/1945 Sb.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 23. 2. 1994 v senátě

ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Mostě

ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C 2924/91 ve spojení s rozsudkem

Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 1993 sp. zn. 10 Co

329/93, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka

řízení a Městského podniku bytového bytového hospodářství jako

vedlejšího účastníka řízení

takto:

Návrhsezamítá.

Odůvodnění:

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ust.

§ 72 odst. 1, písm. a) z. č. 182/93 Sb. podal E. O. proti

rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem jako účastníku řízení.

Stěžovatel se návrhem k OS v Mostě, ve smyslu z. č. 87/1991 Sb., o

mimosoudních rehabilitacích, domáhal proti odpůrci, Městskému

podniku bytového hospodářství v Litvínově, vydání těchto

nemovitostí: 1/2 domu, čp. 575 a parcelu č. 331, zapsané na LV č.

1 pro k. ú. H. L., obec L.

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13. 4. 1993 sp. zn. 8 C

2924/91 žalobu na vydání nemovitostí zamítl. Odvolací soud v Ústí

nad Labem rozsudek napadený odvoláním stěžovatele prozkoumal

a v plném rozsahu jej potvrdil svým rozhodnutím ze dne 8. 9. 1993

sp. zn. 10 Co 329/93.

Stěžovatel podal v zákonné 60-ti denní lhůtě dne 4. 11. 1993

k Ústavnímu soudu ČR stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zák.č.

182/93 Sb. a poukazuje na porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny

základních práv a svobod.

Ke stížnosti přiložil plnou moc své právní zástupkyně

a rozsudek KS v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 329/93.

Stížnost, která směřuje proti rozhodnutí KS v Ústí nad Labem,

jako soudu odvolacího, odůvodnil tím, že se domnívá, že

pravomocným rozhodnutím bylo v řízení, jehož byl účastníkem,

porušeno jeho základní právo ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny

základních práv a svobod a navrhuje zrušení citovaného rozsudku.

Posledními vlastníky shora uvedených nemovitostí byli rodiče

navrhovatele, a to každý z jedné poloviny. Ideální 1/2, náležející

otci navrhovatele, byla v prosinci 1946 konfiskována na základě

dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci

nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Ohledně majetku

matky stěžovatele konkrétní konfiskační výměr nebyl vydán. Z této

skutečnosti navrhovatel dovozuje, že přechod vlastnictví z ideální

1/2 nemovitostí na stát, na základě dekretu č. 108/1945 Sb.- tj.

ex lege, nenastal. Jak uvádí, existence konfiskačního výměru je

předpokladem pro možnost použití opravných prostředků, (lze se

odvolat k Zemskému národnímu výboru v Praze), s uvedením

konkretizace rozsahu provedené konfiskace.

Státní orgány v roce 1951 odepřely matce navrhovatele možnost

vykonávat vlastnická práva k 1/2 nemovitostí. Tímto postupem došlo

k převzetí 1/2 nemovitostí státem bez právního důvodu. Stěžovatel

dále namítá, že v případě, že všechny úkony spojené s osobami

státně nespolehlivými učiněné v době nesvobody jsou právně

neplatné, je takováto argumentace v přímém rozporu jak s dekretem

presidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i se zákonem č. 128/1946

Sb.

Nadto pak odvolací soud podle názoru stěžovatele pochybil

v tom, že mu nebylo povoleno dovolání, ačkoli ve věcech

restitučních, podle názoru bývalého Ústavního soudu ČSFR, jde

o takový zásah do práv občana, že by povolení dovolání bylo na

místě.

Stěžovatel se domnívá, že pravomocným rozhodnutím bylo

v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno jeho základní právo.

Navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad

Labem, jako soudu odvolacího, zrušil.

Ústavní soud si vyžádal k projednávání spis vedený v předmětné

věci u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2924/91. Ze spisového

materiálu bylo zjištěno následující:

Obytný dům čp. 575 s parcelou č. 331 k. ú. H. L., získali do

vlastnictví na základě kupní smlouvy dne 10. 4. 1941 rodiče

stěžovatele, a to každý 1/2. Oba rodiče byli německé národnosti,

otec padl jako německý voják v roce 1944.

Konfiskačním výměrem vydaným okresním Národním výborem v Mostě

ze dne 20. 12. 1946 č.j. 33489/46-XII-20- b) o 16 došlo ke

konfiskaci majetku E. O., na základě dekretu presidenta republiky

č. 108/1945. Kromě domu byla konfiskována i obchodní jednotka

v domě, včetně skladiště zboží a peněžitý vklad.

Navrhovatel požádal ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb.-

povinnou osobu - Městský podnik bytového hospodářství Litvínov,

o vydání nemovitostí. Žádost Městský podnik bytového hospodářství

odmítl s tím, že nemovitosti vydat nelze s ohledem na důvod

konfiskace (dekret č. 108/45 Sb.). Stěžovatel proto podal k OS

v Mostě návrh na vydání 1/2 čp. 575 s parc. č. 331. k. ú. L.

proti shora uvedenému odpůrci, neboť jak uvádí, jedná se o majetek

po matce, která zemřela 27. 1. 1975. V průběhu řízení navrhovatel

rozšířil svůj návrh ve smyslu ust. § 2 odst. 1 z.č. 243/1992 Sb.

i na 1/2 nemovitosti po zemřelém otci.

Sdělením Okresního úřadu v Mostě - finančního referátu - bylo

potvrzeno, že dům čp. 575 s parcelou č. 331 k.ú. H. L. byl

konfiskován, jako majetek otce stěžovatele, výměrem ONV v Mostě ze

dne 20. 12.1946 č.j. 33489/46-XII-20-b/0-16, který se však ve

spise nenachází. Odvolání na zrušení konfiskace podané v roce

1948 matkou stěžovatele bylo Zemským národním výborem v Praze

zamítnuto. Zamítnutí žádosti bylo roce 1951 Krajským národním

výborem v Ústí nad Labem potvrzeno. V roce 1975 opětovně žádala

matka stěžovatele o vrácení id. poloviny majetku. Sdělením SKNV

v Ústí nad Labem č.j. fin. 7968/74/La ze dne 12. 2. 1975 byla

žádost zamítnuta s odůvodněním, že žadatelka je hlášena od roku

1939 až do doby skončení okupace jako osoba německé národnosti,

s řečí německou, a proto došlo ke konfiskaci jejího majetku podle

dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. ex lege. Tato

skutečnost je dále potvrzena sdělením Stát. notářství v Mostě, ke

spisu č.j. D 464/46.a č.j.D 156/75 ze dne 15. 6. 1992, které dále

uvádí, že na LV č. 1 obce L., v k.ú. H. L. je důvod přechodu

vlastnictví na stát u obou manželů O. totožný, tj.

konfiskace majetku podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945

Sb. O vydání výměru nelze pochybovat, neboť skutečnosti uvedené ve

výměru potvrzuje vyhláška ONV v Mostě č.j. 33489 ze dne 6. 1.

1947, založená v materiálech OÚ v Mostě.

V průběhu řízení před OS v Mostě navrhovatel omezil svůj

doplňující návrh v tom směru, že žádá vydání pouze id. 1/2 nem. po

zemřelé matce.

Rozsudkem OS v Mostě č.j. 8 C 2924/91-30 ze dne 13. 4. 1993

byl návrh navrhovatele v plném rozsahu zamítnut. V odůvodnění soud

uvedl, že ve smyslu § 4 odst. 1 z.č. 87/91 Sb. je nepochybně

odpůrce osobou povinnou a navrhovatel dle § 5 odst. 2 zák.č.

87/91 Sb. včas vyzval odpůrce k vydání nemovitostí.

Soud vyvozuje z předložených listinných důkazů, že majetek, po

rodičích stěžovatele byl konfiskován celý, neboť oba rodiče

splňovali podmínky konfiskace podle § 1 cit. dekretu, i když

u matky navrhovatele nedošlo ke konkrétnímu vydání konfiskačního

výměru. V případě otce stěžovatele se jedná o osobu, která splňuje

podmínky § 1 dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb. Občanství

matce stěžovatele, bylo vráceno v prosinci 1945. V případě nároků

na vrácení nemovitého majetku lze užít pouze zákona č. 87/91 Sb.,

neboť i když část zastavěné parcely č.331 je vedena jako zahrada,

není možná aplikace zákona č. 229/91 Sb. a zákona č. 243/92 Sb.,

protože nejde o zemědělskou půdu využívanou k zemědělské výrobě

(ust. § 1 odst.4 uvedeného zákona).

Jako rozhodující otázku si soud vytkl posoudit, zda nabytí

majetku státem na základě konfiskace ( dekretem č. 108/45 Sb.), je

právně významným faktem z hlediska jediného rozhodného zákona,

a to zákona č. 87/91 Sb., tj., zda se tento zákon může dotýkat

i případných následků některých majetkových a jiných křivd (§ 1)

konfiskačním výměrem založených. Zákon č. 87/91 Sb. uvádí jako

rozhodné období pro posouzení restitučních nároků dobu od 25. 2.

1948 do 1. 1. 1990. Pro oblast občansko-právních vztahů je dále

významné ustanovení § 6 odst.1-2 z.č.87/91 Sb. (tj., kdy nastupuje

povinnost věc vydat ve vztahu k důvodu přechodu vlastnictví na

stát). Použití § 6 odst. 1 písm. a-h z. č. 87/91 Sb. není možné,

neboť nelze hovořit v dané věci ani o znárodnění ani o vyvlastnění

za náhradu. Další možností je použití § § 6 odst.2 zákona ve

vztahu k ustanovení § 2 odst.1 písm. c), tj. povinnost věc vydat

a dále případy převzetí majetku státem bez uvedení právního

důvodu. Politickou perzekucí uvedenou v zákoně je nutno vyloučit

společně s postupy porušujícími obecně uznávaná lidská práva

a svobody, neboť právním důvodem odnětí majetku je konfiskace na

základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Pokud by bylo

možno spojovat konfiskaci nikoli ex lege, ale pouze v souvislosti

se správním rozhodnutím ve smyslu ust. § 1 odst.4 dekretu, pak by

se včetně časového posunu v takových majetkových důsledcích mohlo

jednat o majetkové důvody ve smyslu § 2 odst. 1 z. č. 87/91 Sb.

Správní akt - konfiskační výměr k polovině nemovitostí vydán

nebyl, ale přesto neodpadl zákonný důvod k převzetí takového

majetku, jak uvádí dekret presidenta republiky č. 108/45 Sb.

Rozhodnutí správního orgánu mohlo pouze identifikovat majetek

podléhající konfiskaci z hlediska evidenčního a poskytnout možnost

vyvinit se osobě německé nebo maďarské národnosti dle § 1 - 2

dekretu č. 108/45 Sb. Této možnosti, jak vyplývá z listinných

důkazů, matka stěžovatele využila, ale bez úspěchu. Osvědčení

o nabytí československého občanství získala matka stěžovatele až

13. 12. 1945, tj. po nabytí účinnosti shora uvedeného dekretu

(účinný ke dni vyhlášení, tj. k 30. 10. 1945). Je tedy třeba

dovodit, že vydání případného výměru o konfiskaci majetku by nic

nezměnilo na skutečnosti, že konfiskace celé nemovitosti proběhla

již ze zákona ke dni jeho účinnosti, tj. k 30. 10. 1945, tedy mimo

rozhodné období uvedené v zákoně č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších

předpisů. Soud s ohledem na tyto úvahy návrh jako nedůvodný

v celém rozsahu zamítl.

Navrhovatel podal proti citovanému rozsudku odvolání.

V odůvodnění mimo jiné uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu 1.

stupně v tom, že konfiskace majetku nastávala ex lege, aniž by

byla konkretizována tzv. konfiskačním dekretem.

Krajský soud po přezkoumání napadeného rozsudku OS

a předchozího řízení v Mostě tento rozsudek v plném rozsahu

potvrdil.

V odůvodnění se ztotožnil s hodnocením důkazů OS v Mostě

a dále uvedl, že navrhovatel není osobou oprávněnou ve smyslu ust.

§ 3 z. č. 87/91 Sb., naproti tomu zdůraznil, že podle § 1 odst.

1 čl. 2 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 se s konečnou

platností a bez náhrady konfiskoval veškerý movitý a nemovitý

majetek, jenž byl ve vlastnictví všech osob německé nebo maďarské

národnosti, bez ohledu na státní příslušnost. Je tedy nutné

dovodit, že konfiskace vyplývala přímo z citovaného právního

předpisu a ve správním řízení byly řešeny pouze připadné výjimky

z konfiskace.

Ústavní soud ČR při hodnocení případu dospěl k závěru, že

obecně platí a existuje rovina dekretů, zákonů a rovina správních

aktů, ale tuto problematiku není důvodu aktualizovat, protože může

nastat situace, že správní akt (tak, jak se s ním počítá v § 1

z.č. 87/91 Sb.) bude spadat i do období rozhodného z hlediska

zákona č. 87/91 Sb. k únoru 1948 - až listopadu 1989. Zákonodárce

proto na tyto případy pamatoval a výslovně se jich dotkl v § 1

odst. 5 z. č. 87/91 Sb. tím, že stanovil, že zákon č. 87/91 Sb.

nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v době nesvobody

osobami státně nespolehlivými nebo v důsledku rasové persekuce.

Sám zákon tedy problematiku přechodu vlastnictví ze zákona nebo až

v souvislosti se správním aktem řeší a to tím, když upravuje

předmět úpravy v § 1 odst. 5 z.č. 87/91 Sb. tak, jak bylo již

konstatováno shora, totiž, že zákon č.87/91 Sb. nelze použít, když

byl majetek získán v době nesvobody. Předmětná nemovitost byla

nabyta osobou státně nespolehlivou a v době nesvobody. Protože

navrhovatel neprokázal, že jeho matka, je osobou spadající pod

výjimku osob dle § 1 odst. 2 dekretu č. 108/45 Sb., nelze v daném

případě aplikovat zákon č. 87/91 Sb. Proto není návrh navrhovatele

důvodný a byl zcela správně soudy obou stupňů zamítnut. Nedošlo

rovněž k porušení lidských práv a svobod ve smyslu Listiny

základních práv a svobod.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 23. 2. 1994

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru