Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 122/97Usnesení ÚS ze dne 30.06.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.122.97
Datum podání14.04.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 122/97 ze dne 30. 6. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 122/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. června 1997 v právní věci ústavní stížnosti, podané I.T., zastoupené JUDr. P.B., proti rozsudkům Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 436/95, sp. zn. 29 Ca 437195, sp. zn. 29 Ca 438/95, všechny ze dne 27. 1. 1997, dále rozsudkům téhož soudu, sp. zn. 29 Ca 439/95, sp. zn. 29 Ca 440/95, sp. zn. 29 Ca 441/95, sp. zn. 29 Ca 442/95, sp. zn. 29 Ca 443/95, sp. zn. 29 Ca 444/95, sp. zn. 29 Ca 445/95, sp. zn. 29 Ca 446/95, všechny ze dne 28. 1. 1997, dále rozsudkům téhož soudu, sp. zn. 29 Ca 447/95, sp. zn. 29 Ca 448/95, sp. zn. 29 Ca 449/95, sp. zn. 29 Ca 450/95, sp. zn. 29 Ca 451/95, sp. zn. 29 Ca 452/95, sp. zn. 29 Ca 453/95, sp. zn. 29 Ca 454/95, všechny ze dne 3. 2. 1997, a dále rozsudku téhož soudu, sp. zn. 29 Ca 151/96, ze dne 10. 3. 1997, napadených ústavní stížností navrhovatele, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudků Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 436/95, sp. zn. 29 Ca 437/95, sp. zn. 29 Ca 438/95, všechny ze dne 27. 1. 1997, dále rozsudků téhož soudu sp. zn. 29 Ca 439/95, sp. zn.-29 Ca 440/95, sp. zn. 29 Ca 441/95, sp. zn. 29 Ca 442/95, sp. zn. 29 Ca 443/95, sp. zn. 29 Ca 444/95, sp. zn. 29 Ca 445/95, sp. zn. 29 Ca 446/95, všechny ze dne 28. 1. 1997, dále rozsudků téhož soudu sp. zn. 29 Ca 447/95, sp. zn. 29 Ca 448/95, sp. zn. 29 Ca 449!95, sp. zn. 29 Ca 450/95, sp. zn. 29 Ca 451f95, sp. zn. 29 Ca 452/95, sp. zn. 29 Ca 453/95, sp. zn. 29 Ca 454/95, všechny ze dne 3. 2. 1997, a dále rozsudku téhož soudu, sp. zn. 29 Ca 151/96, ze dne 10. 3. 1997. Svůj návrh na zrušení výše uvedených rozsudků spojil s návrhem na odložení vykonatelnosti:

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 611907/94/1112, ze dne 3.7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2468/95, ze dne 4.10.1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61!907!94!1212, ze dne 3.7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 0112469/95, ze dne 4.10.1995,

II. ÚS 122/97

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/8/2 , ze dne 3. 7. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2465/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/10/2, ze dne 3. 7. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2467/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/9/2 , ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2466/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/1/2 , ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2077/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/7/2 , ze dne 3. 7. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2464/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/16/2, ze dne 3. 7. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2473/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/15/2, ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2472/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/14/2, ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2471/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/13/2, ze dne 3.7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2470/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/19/2, ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2476/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/17/2, ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2474/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/6/2 , ze dne 3.7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2463/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2459/95, ze dne 4.10.1995, rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/3/2, ze dne 3. 7. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2460/95, ze dne 4.10.1995, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 436/95,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/4/2, ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2461/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/5/2 , ze dne 3. 7. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2462/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu BVV, č.j. 61/907/94/18/2, ze dne 3. 7.1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01/2475/95, ze dne 4. 10. 1995,

rozhodnutí Celního úřadu Brno - P., č.j. 6146/95/62, ze dne 13. 11. 1995, potvrzeného rozhodnutím Oblastního celního úřadu Brno, č.j. 01-721/96, ze dne 29.3. 1996,

kterými mu byla vyměřena dlužná částka cla za dovezené zboží. Tento návrh byl Ústavním soudem zamítnut jako nepřípustný usnesením č.j. II. ÚS 122/97-19.

Výše uvedená rozhodnutí celních orgánů byla navrhovatelem napadena u Krajského soudu v Brně. Tento soud svými výše uvedenými rozsudky jeho žalobu zamítl. Podle názoru

2

3

II. ÚS 122/97

navrhovatele tím Krajský soud v Brně zasáhl do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý a veřejný proces. Zásah spatřuje v tom, že Krajský soud v Brně neseznámil navrhovatele s vyjádřením druhé strany a že rozhodoval bez ústního jednání za použití ustanovení § 250f o.s.ř., ač v daném případě podle jeho názoru nešlo o jednoduchý případ a nebylo nepochybné, že celní orgány vycházely ze správně zjištěného skutkového stavu. Tím byla porušena ustanovení čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen,, Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Další zásah navrhovatel spatřuje v tom, že krajský soud se nevypořádal s jeho námitkou, že právo na právní jistotu zahrnuje i právní moc. Navrhovatel zastává názor, že byl v tomto směru na svých právech zkrácen tím, že celní orgány nově rozhodovaly o věci, o níž bylo již jednou pravomocně rozhodnuto. Tento zásah spočíval v tom, že navrhovatel dovezl zboží označené v Jednotné celní deklaraci jako brambory mražené, též vařené ve vodě nebo páře - nařezané. Toto zboží propustily C.ú.BVV a C.ú. P. do režimu volného oběhu a současně vyměřily clo a příslušenství, kterým byla daň z přidané hodnoty. Celní sazba na tento druh zboží podle příslušné podpoložky celního sazebníku představuje 1%. Následnou kontrolou celní orgány zjistily, že navrhovatel jako deklarant uvedl nesprávné údaje, neboť se jednalo o bramborové hranolky předsmažené, na které je celní sazba podle příslušné podpoložky celního sazebníku 22%. Výše uvedené celní úřady proto vydaly rozhodnutí, kterými doměřily clo a příslušenství. Tento jejich postup navrhovatel napadl v odvolacím řízení. Jeho odvolání byla výše vyjmenovanými rozhodnutími Oblastního c.ú. B. zamítnuta a rozhodnutí celních úřadů potvrzena.

Podle názoru navrhovatele celní orgány tím, že vydaly další rozhodnutí, rozhodovaly o věci již pravomocně rozhodnuté (ve formě jednotlivých pravomocných Jednotných celních deklarací), což správní řád, který pro tuto oblast podpůrně platí, nepřipouští. Nedošlo přitom ani k obnově řízení, ani k řízení mimo odvolání. Clo tak nebylo doměřeno, nýbrž nově vyměřeno. Tuto skutečnost Krajský soud v Brně neuznal a tím podle názoru stěžovatele zasáhl do jeho práva na soudní ochranu, což navrhovatel považuje za porušení práva na spravedlivé projednání svých záležitostí podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K návrhu se vyjádřil účastník řízení Krajský soud v Brně, zastoupený předsedou jeho senátu JUDr. R.M. Ten zdůraznil, že v době rozhodování byl soud oprávněn rozhodnout podle ustanovení § 250f o.s.ř., aniž nařídil jednání, když jde o přezkum zákonnosti správního aktu, a nikoli o řízení nalézací. Posouzení, zda jde o věc jednoduchou, bylo přitom výlučně v pravomoci soudu, nikoli na úvaze účastníků řízení. Sám stěžovatel nezpochybnil úplnost skutkových zjištění správních orgánů v předchozím řízení, nýbrž se domáhal jiného právního posouzení nesporných skutečností. Pro soud je, s ohledem na množství řešených případů podle celního zákona, posouzení otázky, zda stěžovateli uložené clo a příslušenství odpovídalo množství a kvalitě zboží objektivně dovezeného do tuzemska a zda byl postup celních orgánů v souladu se zákonem, otázkou sice zásadního významu, avšak jednoduchou. Nebylo proto třeba dalšího dokazování a stanovisek. Podle § 250i odst. 1 o.s.ř. byl pro soud rozhodující skutkový stav, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Na tom nic nemohlo změnit ani to, že stěžovatel nebyl seznámen s vyjádřením žalované strany. V ostatním bylo odkázáno na odůvodnění napadeného rozsudku a navrženo zamítnutí návrhu.

Ve vyjádření vedlejšího účastníka, které bylo podáno Ministerstvem financí - Generálním ředitelstvím cel, jsou konstatovány skutkové okolnosti případu. Deklarant deklaroval zboží tak, že bylo zařazeno do podpoložky celního sazebníku číslo 071010007, které odpovídá smluvní celní sazba cla ve výši 1 %. Následnou kontrolou bylo zjištěno, že mělo jít o položku číslo 2004 se smluvní celní sazbou cla 22%. Navrhovatel proti doměření

3

4

II. ÚS 122/97

cla podal odvolání. Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel šetřením u holandského výrobce zboží a holandské celní správy zjistilo, že rozhodnutí celních úřadů odpovídají skutečnosti. Na základě těchto zjištění Obvodní c. ú. B. odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Vedlejší účastník řízení proto navrhl zamítnutí návrhu stejně jako odložení vykonatelnosti jednotlivých rozhodnutí.

Ústavní stížnost proti výše uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně byla podána ve lhůtě 60 dnů a navrhovatel byl zastoupen v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu. Navrhovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost proto ústavní soud posoudil jako přípustnou.

Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzení právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Navrhovatel pouze pokračuje v argumentaci a dokazování, které bylo předmětem řízení před celními orgány a Krajským soudem v Brně. Ústavní soud ovšem není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody těchto osob zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavní soud proto jednotlivé stížnostní body přezkoumal pouze z výše uvedeného hlediska. Pokud jde o porušení čl. 37 odst. 2 Listiny, které mělo spočíval v tom, že Krajský soud neseznámil navrhovatele s vyjádřením žalované strany, je třeba uvést, že na tuto situaci uvedené ustanovení vůbec nedopadá. Navrhovatel byl v řízení zastoupen právním zástupcem na základě plné moci. Tento zástupce, stejně jako účastník řízení sám, má právo nahlížet do spisu a činit si z něho výpisy a opisy (§ 44 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě proto k zásahu do základního práva nedošlo a ani dojít nemohlo.

Námitka proti postupu Krajského soudu v Brně v souladu s ustanovením § 250f o.s.ř. sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadených rozhodnutí jen z toho důvodu, že toto ustanovení bylo následně nálezem ústavního soudu č. 269/1996 Sb. ke dni 1. 5. 1997 zrušeno. Podmínky k použití tohoto ustanovení byly krajským soudem posouzeny takovým způsobem, kterému nelze vytýkat porušení základního práva navrhovatele. Zde je třeba zdůraznit, že tak sice došlo k zásahu do základního práva navrhovatele, avšak způsobem, který byl v době rozhodování Krajského soudu v Brně přípustný podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR a zejména způsobem, který by mohl mít vliv na vlastní výsledek soudního řízení. Ani ve své stížnosti navrhovatel nedoložil, že by vznikla pochybnost o zařazení dovezeného zboží do podpoložky celního sazebníku, jak o tom rozhodly celní orgány. Tím byla splněna prvá podmínka použití § 250f o.s.ř. Ústavní soud shledal, že Krajský soud v Brně správně posoudil i splnění druhé podmínky, jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení níže.

Pokud jde o námitku porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), které mělo spočívat v tom, že celní orgány nově rozhodovaly o věci, o níž již bylo jednou pravomocně rozhodnuto, Ústavní soud zásah do základních práv navrhovatele rovněž neshledal. Soudní ochrana mu byla poskytnuta "stanoveným způsobem" podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR za dodržení kautel tehdy platného ustanovení § 250f o.s.ř.

Pokud se navrhovatel ve svých tvrzeních opírá o princip právní jistoty, bylo nutno zvážit, zda nedošlo k porušení jeho jiných základních práv, kterých se sice nedovolává, ale které přesto považoval ústavní soud za nezbytné posoudit. Čl. 1 Ústavy ČR zakotvuje princip právního státu, který je s principem právní jistoty pevně spojen. Povaha právního principu však nevylučuje stanovení výjimek, je-li nutno dát v daném případě přednost uplatnění jiného

4

5

II. ÚS 122/97

principu, kterým může být např. ochrana základních práv v případě rušení pravomocných rozhodnutí ústavním soudem nebo ve správním řízení náprava skutkových vad v případě obnovy řízení nebo právních vad v přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Na základě ustanovení § 320 celního zákona (zákon ČNR č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 35/1993 Sb.) platí podpůrně pro celní řízení správní řád za podmínky, že celní zákon neobsahuje zvláštní úpravu.

V daném případě se o zvláštní právní úpravu jedná. Celní zákon obsahuje zvláštní postup k zachování celních předpisů a zajištění odpovídajícího celního dluhu jako povinnosti zaplatit příslušné dovozní clo ve smyslu ustanovení § 2 písm. i) celního zákona. K tomu slouží také provádění zvláštní úkonů celními orgány, aby byly celní předpisy včetně celního dluhu dodržovány. Pro postup celních orgánů zde platí další princip právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Ústavní soud v daném případě nezjistil, že by celní orgány postupovaly jinak, než v případě, způsobem a v mezích stanovených zákonem, konkrétně plněním stanovených povinností a podle oprávnění, která jim svěřují ustanovení § 2 písm. k) § 8 písm. c) a e), § 10 písm. a), b), h) a n), § 52 odst. 3, § 127 odst. 1 a 3, § 264 odst. 1 a 3 a§ 267 odst. 1 celního zákona.

Samotná úroveň legislativně technického zpracování celního zákona těmto závěrům nemůže být na závadu. Celní zákon výslovně neuvádí možnost doměřit clo při zjištění, že celní dluh je nesprávně nižší a že se tedy clo doměří ve výši rozdílu mezi původní a následně opravenou výší celního dluhu, popř. že se clo dodatečně doměří, stanoví a vybere, aniž by tomu byla na překážku právní moc předchozího rozhodnutí, které bylo vydáno na základě nesprávných nebo neúplných údajů. Tato oprávnění (jinak vyjádřena) však lze dovodit z výše uvedených ustanovení celního zákona. Ani navrhovatel neprokázal, že by z ustanovení § 127 odst. 3 a § 267 odst. 1 a zejména § 52 odst. 3 celního zákona plynulo něco jiného. Přitom z výše uvedených ustanovení celního výslovně plyne oprávnění celních orgánů provádět následnou kontrolu po propuštění zboží, tedy i poté, co takové rozhodnutí v celním řízení nabylo podle § 104 právní moci a je vykonatelné. Dále z nich plyne možnost (povinnost) dopisovat do účetních dokladů odpovídající částku cla a konečně z těchto ustanovení vyplývá výslovně stanovená povinnost celních orgánů původní rozhodnutí o propuštění zboží změnit, vyplyne-li to z následné kontroly provedené se zaměřením na správné stanovení celního dluhu. Právní úpravě tak lze sice vytknout nedostatek jasnosti a přehlednosti, stejně jako zbytečné formulační odchylky od obdobného řízení ve věcech daní a poplatků platného pro finanční orgány, nikoli však porušení principu právního státu, vyjádřeného v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR ve spojení s ustanoveními chránícími majetková práva fyzických a právnických osob v čl. 11 Listiny.

Proto soudci zpravodaji nezbylo než rozhodnout v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné .

V Brně dne 30. června 1997

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

5

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru