Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1190/11 #1Usnesení ÚS ze dne 30.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Karviná
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
důkaz/volné hodnocení
Důkaz
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.1190.11.1
Datum podání21.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 278, § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 125 odst.1, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1190/11 ze dne 30. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti L. V., právně zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011 sp. zn. 5 To 9/2011 a usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 20. 12. 2010 sp. zn. 101 T 276/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces a k porušení principu presumpce neviny (čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, stěžovatel návrhem ze dne 27. 8. 2010 požádal o obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn, 101 T 276/2009. Napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově byla žádost stěžovatele o obnovu řízení zamítnuta podle ust. § 283 písm. d) trestního řádu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, rovněž napadeným ústavní stížností byla stížnost stěžovatele jako nedůvodná zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí o vině v trestním řízení soudy založily na jediném a navíc nepřímém důkazu - Odborném vyjádření z oboru kriminalistické genetické expertízy PČR, Krajského ředitelství Policie Severomoravského kraje, OKTE, ze dne 28. 7.2009, podle něhož nedopalek cigarety zajištěný na místě činu vykazuje stopy DNA odsouzeného. Rozhodující soudy se neztotožnily s argumentací stěžovatele, že cigaretový nedopalek byl na místo činu přenesen.

Stěžovatel má za to, že v posuzovaném případě byly podmínky vyžadované ust. § 278 odst. 1 trestního řádu k povolení obnovy řízení dány, jelikož v rámci svého návrhu na obnovu řízení předložil nový důkaz, a to znalecký posudek z oboru kriminalistiky specializace vyhledávání, zjišťování a dokumentace biologických stop ke znaleckému zkoumání vypracovaný znalcem Mgr. J. M., z nějž vyplývají nové skutečnosti, které zásadním způsobem zpochybňují správnost rozhodnutí o vině stěžovatele, a tudíž jsou způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí. Závěry znaleckého posudku pak zcela podporují tvrzení stěžovatele, že nedopalek cigarety byl dopraven do garáže poškozené na pneumatice automobilu poškozené či na obuvi poškozené nebo jiné osoby.

Ústavní soud po přezkoumání napadených usnesení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud je povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv ke kontrole "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy) a nepřezkoumává pouhou správnost interpretace a aplikace "jednoduchého práva" ze strany obecných soudů. Do jejich činnosti zasáhne jen tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena stěžovatelova základní práva či svobody, které mu garantuje ústavní pořádek. Základní práva totiž vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž stanovují i rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace.

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Obdobné zásady je nutné vztáhnout i k posouzení otázky, vyšly-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, což je významné z hlediska zde rozhodného ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu.

Ústavní soud připomíná, že právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené v hlavě páté Listiny, resp. právo na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem zaručené v čl. 6 Úmluvy, musí být vykládáno ve světle Preambulí k Ústavě, resp. Úmluvě, deklarujících princip právního státu. Jedním ze základních prvků tohoto principu je princip právní jistoty; ten mj. vyžaduje, aby konečná rozhodnutí obecných soudů nebyla zpochybňována a aby žádná ze stran skončeného řízení nebyla oprávněna žádat jeho znovuotevření toliko za účelem opětovného projednání a nového rozhodnutí ve věci.

Výjimka z uvedeného principu právní jistoty je ospravedlněna pouze tehdy, jeví-li se jako nezbytná v důsledku podstatných a přesvědčivých okolností. Samotná možnost odlišného posouzení věci však není dostatečným důvodem pro její opětovné projednání. Pravomoc soudů vyšších stupňů zrušit nebo změnit závazná a vykonatelná soudní rozhodnutí by měla být vykonávána jen pro nápravu zásadních pochybení ("podstatných vad") za účelem dosažení spravedlivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a potřebou zajistit efektivitu soudního systému (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 1. 2009 ve věci Lenskaya proti Rusku, stížnost č. 28730/03, odst. 30 a násl., http://www.echr.coe.int).

Na úrovni zákona jsou předpoklady zásahu do principu právní jistoty v trestních věcech pravomocně skončených upraveny též v ustanovení § 277 a násl. tr. řádu o obnově řízení. Posouzení otázky, zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé a způsobilé přivodit důsledky dle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu, je výlučnou záležitostí obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.

V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v trestní věci nutno vzít v úvahu, že navrhovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.

I když se v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy (o takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy), nutno na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 I. ÚS 113/02, Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. I v řízení o návrhu na povolení obnovy obecné soudy disponují jistou mírou uvážení, pokud jde o přijatelnost důkazů předložených stranami sporu. Zejména mohou zamítnout důkazy, které nejsou pro vedené řízení relevantní nebo které vedou k prokázání skutečnosti, jejichž existence nemá vazbu na předmět řízení; svůj postup však musí ve svém rozhodnutí přiměřeně odůvodnit.

Obnova řízení skončeného pravomocným rozsudkem postihuje výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a na tomto novém skutkovém základě ovlivnit jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, náhradě škody či trestu.

Důkazy a skutečnosti musí být - ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu - "nové", tj. dříve nebyly soudu známy nebo nebyly dostupné (proveditelné), ačkoli objektivně existovaly; důvod obnovy řízení je dán i tehdy, jestliže obviněný v původním řízení navrhl určitý důkaz, ten však nemohl být z důvodu objektivních překážek proveden (listina se pokládala za ztracenou, svědkova adresa se nezjistila apod.). Oproti tomu za nové důkazy nelze pokládat ty, které byly dříve označeny nebo jinak známy, avšak neprovedeny proto, že je soud nepokládal za relevantní, resp. měl-li za to, že určitá skutečnost byla již prokázána jinak.

Stěžovatel postavil návrh na obnovu řízení na znaleckém posudku, který se týkal nedopalku cigarety nalezené na místě činu - v garáži a jehož závěr spočíval v tom, že "s velkou pravděpodobností došlo k přenosu stopy do místa vyhledání". Tento závěr znalce považoval stěžovatel v podstatě za důkaz své neviny, kterou nemohl prokázat již v průběhu předchozího řízení, neboť v něm žádný znalecký posudek vypracován nebyl a obecné soudy se spokojily s odborným vyjádřením - kriminalistickou genetickou expertízou.

Po prostudování obou napadených rozhodnutí lze konstatovat, že se obecné soudy relevantně vypořádaly s navrhovaným "novým důkazem" a v odůvodnění napadených rozhodnutí náležitě vysvětlily, z jakých důvodů nelze tento návrh považovat na nové skutečnosti nebo důkazy dle § 278 odst. 1 tr. řádu. Soud I. stupně i soud stížnostní zaujaly logicky závěr, že ani znalecký posudek předložený stěžovatelem nevyloučil skutečnost, že nedopalek na místě činu zanechal stěžovatel, a to i když znalec konstatoval velkou míru pravděpodobnosti jeho přenosu na botech či na pneumatikách automobilu. Obecné soudy neponechaly stranou část posudku, dle které znalec vyloučil, že by nedopalek cigarety byl v kontaktu s jakoukoli kapalnou látkou, včetně vody a sněhu. V souvislosti s ročním obdobím, kdy k trestnému činu mělo dojít (v době od 8. 3. do 10. 3.) soudy nepovažovaly za příliš pravděpodobné, že by se nedopalek mohl do garáže přenést, aniž by se kontaminoval vodou z tajícího sněhu či zbytky sněhu, které se před garáží v tomto období dle protokolu o ohledání místa činu prokazatelně nacházely.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení, tj. zda v řízení provedené důkazy byly novými skutečnostmi nebo důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 tr. řádu, či nikoliv. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů učiněných v řízení o návrhu na povolení obnovy a právními závěry z takového hodnocení soudem vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů [srov. např. nález III. ÚS 23/93, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (46)].

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru