Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1189/15 #1Nález ÚS ze dne 13.12.2016Zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí odchylujícího se od předchozí judikatury; princip právní jistoty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip právní jistoty... více
Věcný rejstříkodůvodnění
interpretace
škoda/odpovědnost za škodu
nepřezkoumatelnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 240/83 SbNU 739
EcliECLI:CZ:US:2016:2.US.1189.15.1
Datum vyhlášení21.12.2016
Datum podání22.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 4 odst.3

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Hodlá-li se soud odchýlit od právního názoru vyjádřeného v předchozím rozhodnutí téhož soudu v obdobné věci, musí dané rozhodnutí náležitě, racionálně a ústavně konformně odůvodnit, jinak porušuje základní právo účastníka řízení na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 13. 12. 2016 zrušil II. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Evelyn Cvikové rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 2. 2015 č. j. 27 C 148/2014-36, a to pro rozpor s právem stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Narativní část

Žalobou podanou k obvodnímu soudu se stěžovatelka domáhala kompenzace ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „Nařízení“), za zrušení letu, které bylo způsobeno mimořádnou technickou kontrolou letadla. Dle názoru obvodního soudu však existoval liberační důvod dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spočívající v mimořádných a nepředvídatelných okolnostech, pro něž bylo nezbytné kontrolu letadla provést. Žalobu stěžovatelky proto zamítl. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítala, že obvodní soud při rozhodování v její věci nepřípustně extenzivně vyložil liberační důvody ve smyslu uvedeného ustanovení Nařízení a porušil rovněž princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť ve dvou skutkově i právně totožných případech, v nichž se kompenzace domáhali účastníci téhož letu, rozhodl zcela odlišně a jejich žalobám vyhověl.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud předně uvedl, že samotná existence rozdílných rozhodnutí ve skutkově a právně totožných věcech nutně nezakládá jejich protiústavnost. Je však nutné, aby obě tato rozdílná řešení byla řádně, racionálně a ústavně konformně odůvodněna a aby se ani jedno z nich neocitlo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V nyní projednávané věci však musel Ústavní soud v kontextu s právě uvedeným konstatovat, že odůvodnění napadeného rozsudku obvodního soudu je zcela nedostatečné, ve své podstatě nepřezkoumatelné a již proto protiústavní.

Nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu plynula dle názoru Ústavního soudu hned z několika skutečností. V prvé řadě bylo zjevné, že soud byl konfrontován s poměrně komplikovanou otázkou výkladu práva EU, jíž se věnovala i judikatura SDEU. Rozsudek obvodního soudu však nezohlednil ani tuto judikaturu, ani výkladová pravidla vyplývající ze samotného Nařízení. Navíc skutečnost, že obvodní soud ve svých předchozích rozhodnutích, na něž bylo stěžovatelkou odkazováno, rozhodl na základě podrobného výkladu Nařízení zcela opačně, kladla na odůvodnění rozhodnutí, které se od dříve zvoleného řešení odchylovalo, zvýšené nároky. Za tohoto stavu tak nebylo možno argumentačně nepodložená tvrzení obsažená v rozhodnutí obvodního soudu považovat za řádné odůvodnění.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatoval, že napadené rozhodnutí obvodního soudu porušilo právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Daná pochybení byla dle Ústavního soudu natolik závažná, že je nebyla s to zvrátit ani skutečnost, že předmětem řízení byla tzv. bagatelní částka, což jinak bývá faktor, který ústavní nároky kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí může legitimně snižovat. Ústavní stížnosti proto vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojtěch Šimíček. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 1189/15 ze dne 13. 12. 2016

N 240/83 SbNU 739

Zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí odchylujícího se od předchozí judikatury; princip právní jistoty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka - ze dne 13. prosince 2016 sp. zn. II. ÚS 1189/15 ve věci ústavní stížnosti Evelyn Cviklové, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 2. 2015 č. j. 27 C 148/2014-36, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě na kompenzaci za zrušený let, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení a obchodní společnosti British Airways, se sídlem Waterside PO Box 365, UB7 0GB, Harmondsworth, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem, se sídlem Argentinská 783, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení.

I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 2. 2015 č. j. 27 C 148/2014-36 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 2. 2015 č. j. 27 C 148/2014-36 se proto ruší.

Odůvodnění:

I. Podstatný obsah ústavní stížnosti

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatelka konkrétně Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vytkla, že při rozhodování její věci nepřípustně extenzivně vyložil liberační důvody ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 v platném znění (dále jen "Nařízení").

3. Stěžovatelka se domáhala kompenzace ve smyslu Nařízení za zrušení letu. Obvodní soud pro Prahu 6 však rozhodl, že existoval liberační důvod ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení ("mimořádné okolnosti"), přestože tyto mimořádné okolnosti se týkaly letu předcházejícího, byť obsluhovaného stejným letadlem. Navíc dle stěžovatelky technické problémy letadla nebyly způsobeny mimořádnými okolnostmi ve smyslu Nařízení, což lze podpořit i odkazem na relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Pakliže chtěl obecný soud liberační důvody vyložit takto extenzivním způsobem, měl dle stěžovatelky položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, což ovšem neučinil.

4. Stěžovatelka dále tvrdí, že byl porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodování a princip rovnosti. Obvodní soud pro Prahu 6 totiž rozhodoval ve dvou skutkově i právně totožných věcech (sp. zn. 18 C 68/2014 a 33 C 70/2014), v nichž se kompenzace domáhali účastníci stejného letu jako stěžovatelka. Těmto žalobám přitom bylo vyhověno.

II. Splnění podmínek řízení

5. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1 a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení

6. Obvodní soud pro Prahu 6 ve vyjádření k ústavní stížnosti toliko odkázal na odůvodnění rozsudku.

7. Vedlejší účastnice ve vyjádření uvedla, že výkladem Nařízení dospěla k závěru, že v projednávané věci byly naplněny liberační důvody. Stěžovatelčin let byl totiž zrušen z důvodu kontroly, jež byla po problémech letu předcházejícího (v důsledku špatných povětrnostních podmínek) nezbytná. Dále vedlejší účastnice uvedla, že stěžovatelka byla zastoupena stejným advokátem jako další členové její rodiny, jejichž žalobám bylo vyhověno (a na jejichž věci ostatně stěžovatelka ve své stížnosti odkazuje). S ohledem na kontext věci má vedlejší účastnice za to, že žaloby byly podány odděleně pouze za účelem zvýšení náhrady nákladů řízení a v důsledku toho i újmy vedlejší účastnice. Mnohem hospodárnější by proto bylo, pokud by byly návrhy uplatněny ve stejném řízení.

IV. Podstatný obsah spisu

8. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu sp. zn. 27 C 148/2014 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

9. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se stěžovatelka na základě Nařízení domáhala zaplacení částky 250 eur. Stěžovatelka byla držitelkou rezervace na let vedlejší účastnice č. BA 853 z Prahy do Londýna, který se měl uskutečnit dne 7. 8. 2013 ráno. Uvedený let však byl vedlejší účastnicí zrušen a stěžovatelce byl nabídnut náhradní let (BA 857, který odlétal v 19.45 hod.). Důvodem zrušení předmětného letu byla technická kontrola letadla, které k letu mělo být použito.

10. Vedlejší účastnice v řízení před obvodním soudem navrhla zamítnutí žaloby, neboť dle jejího názoru byl dán jeden z liberačních důvodů ve smyslu Nařízení. Konkrétně uvedla, že zrušenému letu předcházel let BA 858 z Londýna do Prahy, který měl přistát v Praze dne 6. 8. 2013 a následně mělo předmětné letadlo dne 7. 8. 2013 letět zpátky do Londýna pod číslem BA 853 (na tento let měla stěžovatelka rezervaci); s ohledem na prudké zhoršení počasí v průběhu letu mezi Londýnem a Prahou (v průběhu předcházejícího letu) došlo k výskytu silných turbulencí, které se nepředvídatelně projevily během finálního přiblížení na přistání na přistávacích klapkách letadla, a žalovaný byl povinen dle příslušných předpisů letadlo nechat zkontrolovat, zda v průběhu letu neutrpělo vážné škody. Z důvodu časové náročnosti kontroly letadla tato byla provedena až následující den, a stěžovatelčin let tak byl zrušen. Takové okolnosti bylo dle vedlejší účastnice třeba posoudit jako mimořádné (liberační důvod) ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení.

11. Obvodní soud pro Prahu 6 tuto argumentaci vedlejší účastnice přijal a návrh stěžovatelky zamítl napadeným rozsudkem s následujícím odůvodněním: "Uvedenou skutečnost soud posoudil jako mimořádnou, nahodilou, na lidské vůli nezávislou událost, jež se vymykala účinné kontrole žalovaného, soud má za to, že tato mimořádná okolnost nemá původ ve výkonu činnosti leteckého dopravce ani není tomuto výkonu vlastní, a vymyká se tak jeho účinné kontrole, proto soud žalobní návrh zamítl."

12. Ústavní soud si dále vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 18 C 68/2014. Obvodní soud pro Prahu 6 v tomto řízení rozhodoval o návrhu Jonáše Cvikla, který byl držitelem rezervace na stejný let. Skutkové okolnosti případu byly totiž zcela totožné jako ve věci stěžovatelky.

13. Obvodní soud pro Prahu 6 v této věci rozsudkem ze dne 19. 11. 2014 (tedy rozsudkem starším než rozsudek napadený) č. j. 18 C 68/2014-59 návrhu v plném rozsahu vyhověl. Pečlivě přitom rozebral jak samotné Nařízení, tak judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se výkladu pojmu "mimořádné okolnosti" ve smyslu Nařízení. Na základě této analýzy dospěl soud k závěru, že jde o otázku v judikatuře Soudního dvora dostatečně vyřešenou, že liberační důvody je ve smyslu této judikatury třeba vykládat restriktivně a že technické problémy letadla v den předcházející letu žalobce (a následnou technickou kontrolu) nelze pod pojem "mimořádné okolnosti" podřadit.

14. Obdobným způsobem pak Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl i dne 2. 12. 2014, a to rozsudkem č. j. 33 C 70/2014-40.

V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu

15. Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

16. Jak vyplývá již z rekapitulace skutkového stavu, zamítl Obvodní soud pro Prahu 6 napadeným rozsudkem návrh stěžovatelky v situaci, kdy týž soud (byť v jiném složení) dvěma jiným držitelům rezervace na stejný let ve stejné věci vyhověl. Samotná tato skutečnost, tj. existence rozdílných rozhodnutí ve skutkově a právně totožných věcech, však nutně nezakládá jejich protiústavnost. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti totiž není přehodnocovat či sjednocovat výklad podústavního práva obecnými soudy, nýbrž "toliko" chránit ústavnost (čl. 83 Ústavy) a poskytovat ochranu základním právům a svobodám jednotlivce [čl. 4 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud se proto nutně nevyjadřuje k otázce, které ze zvolených meritorních řešení je v rovině podústavního práva "správné".

17. Na druhou stranu je však Ústavní soud povinen chránit principy právního státu, mezi něž lze řadit mj. princip právní jistoty a předvídatelnosti práva. Tato předvídatelnost je vyjádřením postulátu, podle kterého se lze v demokratickém právním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nebude nikdo zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli. Ústavní soud k tomu dodává, že z toho plyne i požadavek shodné interpretace zákona ve srovnatelných případech, v čemž se zobrazuje - kromě právní jistoty - i ústavní princip rovnosti [k tomu srov. nález sp. zn. I. ÚS 1607/11 ze dne 25. 4. 2012 (N 89/65 SbNU 203].

18. Rovnost a předvídatelnost ve smyslu citované judikatury nevnímá Ústavní soud absolutně. Jak již bylo naznačeno, mohou i dvě rozdílná řešení (v rovině podústavního práva) téže věci být ústavně konformní. Je však nutné, aby obě tato řešení byla řádně, racionálně a ústavně konformně odůvodněna a aby se ani jedno z nich neocitlo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

19. V tomto kontextu však Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku je s přihlédnutím ke kontextu věci zcela nedostatečné, ve své podstatě nepřezkoumatelné, a již proto protiústavní.

20. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je přitom požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí jedním za základních atributů spravedlivého procesu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. Dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Pakliže v rozhodnutí řádné odůvodnění chybí, je tím dána nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také protiústavnost; nejsou-li totiž zřejmé důvody napadeného rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213)]. V nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil, že je zcela nezbytné, aby rozhodnutí obecných soudů nejen odpovídala zákonu v meritu věci a byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby také odůvodnění vydaných rozhodnutí ve vztahu k zmíněnému účelu odpovídalo kritériím daným ustanovením § 157 odst. 2 in fine a odst. 3 občanského soudního řádu, neboť jen věcně správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležitě, tj. zákonem vyžadovaným způsobem odůvodněná rozhodnutí, naplňují ? jako neoddělitelná součást "stanoveného postupu" ? ústavní kritéria plynoucí z Listiny (čl. 38 odst. 1). Obdobně jako ve skutkové oblasti i v oblasti nedostatečně vyložené a zdůvodněné právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k neúplnosti a zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s požadovaným účelem soudního řízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny), jak jim Ústavní soud rozumí.

21. K podobným závěrům opakovaně dospěl při interpretaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy i Evropský soud pro lidská práva, který např. ve věci Torija proti Španělsku (rozsudek ze dne 9. 12. 1994, stížnost č. 18390/91, bod 29) konstatoval, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy zavazuje soudy uvést důvody pro svá rozhodnutí. Zároveň však uvedl, že rozsah této povinnosti odůvodnění se může lišit podle povahy rozhodnutí. Proto též otázka, zda soud dostál své ústavní povinnosti řádně odůvodnit své rozhodnutí, může být zodpovězena pouze s přihlédnutím k okolnostem případu.

22. Nedostatečnost odůvodnění napadeného rozsudku plyne v projednávané věci hned z několika skutečností. V prvé řadě je zjevné, že nalézací soud byl konfrontován s poměrně komplikovanou otázkou výkladu práva Evropské unie, jíž se věnovala i judikatura Soudního dvora Evropské unie. Výkladu pojmu mimořádné okolnosti se Soudní dvůr věnoval v rozsudku ze dne 4. 10. 2012, Finnair Oyj (C-22/11). Obecné výkladové principy týkající se výjimek z práv cestujících pak vyložil v rozsudku ze dne 22. 12. 2008, Wallentin-Hermann (C-549/07). Napadený rozsudek se však nevěnoval ani jim, ani výkladovým principům vyplývajícím ze samotného Nařízení.

23. Nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí vynikne ještě více v kontrastu se shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 18 C 68/2014-59. To, že Obvodní soud pro Prahu 6 ve věci sp. zn. 18 C 68/2014 rozhodl opačně na základě pečlivého a podrobného výkladu Nařízení a relevantní judikatury, klade zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí, které se od dříve zvoleného řešení odchyluje.

24. Za tohoto stavu nelze pouhé lakonické a argumentačně nepodložené tvrzení obsažené v napadeném rozhodnutí ("soud má za to, že tato mimořádná okolnost nemá původ ve výkonu činnosti leteckého dopravce ani není tomuto výkonu vlastní, a vymyká se tak jeho účinné kontrole, proto soud žalobní návrh zamítl") považovat za řádné odůvodnění respektující právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

25. Uvedená pochybení jsou dle přesvědčení Ústavního soudu natolik výrazná, že je není s to zvrátit ani skutečnost, že předmětem řízení byla tzv. bagatelní částka, což je jinak faktor, který ústavní nároky kladené na odůvodnění může legitimně snižovat. Již podle dřívější judikatury Ústavního soudu ostatně vady odůvodnění rozhodnutí v bagatelních věcech mohou zakládat protiústavnost takového rozhodnutí [nález sp. zn. IV. ÚS 2338/08 ze dne 5. 5. 2009 (N 108/53 SbNU 363)].

26. Vedlejší účastnici lze ovšem přisvědčit v tom, že nárok stěžovatelky a jejích rodinných příslušníků na kompenzaci ve smyslu Nařízení bylo možno uplatnit jediným návrhem (s tím ostatně žalobní formulář pro evropské řízení o drobných nárocích počítá). Takové řešení by bylo hospodárnější a nemohla by nastat ani situace, v níž by o stejných nárocích bylo rozhodnuto rozdílně. K okolnostem, jako je oddělené podávání prakticky totožných návrhů, jejichž řešení by bylo hospodárnější v jednom řízení, lze nepochybně přihlédnout při rozhodování o náhradě nákladů řízení, např. pokud jde o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Na skutečnost, že napadeným rozsudkem bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, však tyto procesní okolnosti podání návrhu vliv nemají.

VI. Závěr

27. Ze všech shora popsaných důvodů Ústavnísoud uzavírá, že Obvodní soud pro Prahu 6 svým rozhodnutím porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

28. Proto Ústavnísoud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru