Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 112/14 #1Usnesení ÚS ze dne 11.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
Věcný rejstříkstyk rodičů s nezletilými dětmi
rodiče
Diskriminace
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.112.14.1
Datum podání09.01.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 18

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 37 odst.3, čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 26, § 27


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 112/14 ze dne 11. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem Palackého 389/7, 301 00 Plzeň, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2013 č. j. 56 Co 404/2013-362 , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včas podanou a z hlediska zákonem stanovených formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 1. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozhodnutí z důvodu namítaného porušení svých základních práv zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 32 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 82 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a ustanovením § 26 a § 27 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.

2. Napadeným výrokem I rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") byl změněn výrok III rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 5. 2013 č. j. 99 P 134/2011-335, kterým byl upraven styk stěžovatele s nezletilou dcerou. Krajský soud rozhodoval na podkladě odvolání obou rodičů, přičemž oběma částečně vyhověl. Napadený výrok III rozsudku soudu prvního stupně upravil tak, že změnil původní rozsah styku stěžovatele s nezletilou, stanovený na "každý lichý kalendářní týden od čtvrtka 16:00 hodin do neděle 18:00 hodin", na "každý lichý kalendářní týden od pátku 16:00 hodin do neděle 19:00 hodin", dále prodloužil styk otce s nezletilou v době velikonočních a vánočních svátků o 1 hodinu, styk v období jarních prázdnin změnil z lichého kalendářního roku na sudý s tím, že v roce 2014 je o jarních prázdninách oprávněna mít u sebe nezletilou matka a konečně doplnil chybějící úpravu styku otce s nezletilou o podzimních prázdninách. Pokud jde o změnu začátku víkendového styku, krajský soud ji odůvodnil s přihlédnutím na věk nezletilé (v době rozhodování 8 let), hodnocení osobnosti nezletilé znalcem (introvertní, zvýšená citlivost a úzkost, projevy emoční nestability a vztahové nejistoty) a s přihlédnutím k závěrům znalce, dle nichž nezletilá má citový vztah k oběma rodičům, přičemž však na vědomé úrovni preferuje matku a žití s ní. Ve zbylé části respektoval dohodu rodičů a promítnul ji do výrokové části rozsudku.

3. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení té části napadeného rozsudku, v níž krajský soud zkrátil jeho styk s nezletilou z období čtvrtek 16:00 hodin až neděle 18:00 hodin, na období pátek 16:00 hodin až neděle 19:00 hodin. Má za to, že rozhodnutí krajského soudu bylo v této části zcela svévolné, neboť soud nepřihlédl k citové orientaci dítěte, výchovným schopnostem a odpovědnosti rodičů, stabilitě výchovného prostředí a schopnosti rodičů dohodnout se na výchově dítěte, čímž porušil ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny. Rozhodnutí dále považuje za diskriminační a spatřuje v něm zcela jasné zvýhodnění matky z důvodu pohlaví, a tedy rozpor s čl. 3 odst. 1 Listiny. Soud dle jeho názoru porušil i právo nezletilé dle čl. 32 odst. 1 Listiny, neboť rozhodoval v rozporu se zájmem nezletilé na stejné péči obou rodičů. Porušena byla i jeho procesní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, a to zejména v důsledku nerovného přístupu soudů k němu a matce nezletilé. Stěžovatel konečně tvrdí porušení čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jež spatřuje zejména v tom, že krajský soud svým rozhodnutím popřel postulát týkající se společné odpovědnosti za dítě, neboť stěžovateli přiznal omezené právo styku s nezletilou.

tu

II.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.

5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jeho úlohou naopak není nahrazovat roli obecných soudů při výkladu a aplikaci podústavních hmotněprávních či procesněprávních předpisů. Sám totiž ve vztahu k nim není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.

7. V nyní projednávaném případě Ústavní soud nezjistil, že by v závěrech napadeného rozhodnutí došlo k ústavněprávnímu pochybení. Přesto, že odůvodnění napadeného rozhodnutí lze vytknout určitou stručnost, je z něj seznatelné, že zkrácení začátku víkendového styku o jeden den považoval krajský soud za vhodné s ohledem na zájmy nezletilé, které v daném případě převážily nad zájmem otce a s ohledem na to, že nezletilá žití s matkou preferuje. Krajský soud v tomto směru odkazuje na závěry znalce, dle něhož má nezletilá introvertní osobnost, projevuje se u ní zvýšená citlivost a úzkost, emoční nestabilita a vztahová nejistota. Ústavní soud tudíž neshledává, že by byl předmětný závěr projevem svévole či v rozporu s principy spravedlnosti. Z rozhodnutí je zjevné, že krajský soud neopomíjí ani práva či zájmy stěžovatele, když ostatně sám konstatuje, že nezletilá má citový vztah k oběma rodičům, přičemž však doplňuje, že na vědomé úrovni preferuje matku a žití s ní. Pokud se týká námitek stěžovatele týkajících se jeho údajné diskriminace, Ústavní soud konstatuje, že žádné známky diskriminačního přístupu ze strany krajského soudu neshledal, což je ostatně patrné i ze skutečnosti, že krajský soud vyhověl i některým odvolacím námitkám stěžovatele. Skutečnost, že krajský soud zkrátil víkendový styk stěžovatele s nezletilou o 24 hodin, sama o sobě diskriminaci nenasvědčuje. Za těchto okolností zde neexistuje prostor pro zásah Ústavního soudu, neboť není jeho úkolem výše uvedené závěry obecného soudu přehodnocovat.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2015

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru