Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 112/01Usnesení ÚS ze dne 07.03.2001

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkSmlouva
legitimace/pasivní
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.112.01
Datum podání20.02.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36

40/1964 Sb., § 3, § 37, § 39, § 48


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 112/01 ze dne 7. 3. 2001

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Soudce zpravodaj Ústavního soudu JUDr. Vojtěch Cepl rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti E. F. zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2000, č.j. 14 C 195/2000-74, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2000, č.j. 6 Co 2958/2000-104, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 20. 2. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které brojí proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2000, č.j. 6 Co 2958/2000-104, kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2000, č.j. 14 C 195/2000-74, o návrhu na určení vlastnického práva k nemovitostem tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolává ochrany svých ústavně zaručených práv a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka však v této věci nevyužila možnost podat proti napadenému rozsudku dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť - jak vyplývá z výroku i odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu - stěžovatelka vznesla návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, odvolací soud však jejímu návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelka vytvořila prostor pro podání dovolání, svého práva však nevyužila. Ústavní soud také odkazuje na přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17), podle kterých se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. 3. 2001

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru