Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 107/99Usnesení ÚS ze dne 07.04.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHoleček Miloš
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
Věcný rejstříksociální dávky
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.107.99
Datum podání01.03.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

119/1990 Sb., § 25 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 107/99 ze dne 7. 4. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II.ÚS 107/99

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. P., zast. JUDr. K. K., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 9.11.1998 sp. zn. 1 Cao 137/98, takto:

Návrh se odmítá

Odůvodnění:

Navrhovatel podal Ústavnímu soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze z 9.11.1998 sp. zn. 1 Cao 137/98, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze z 15.5.1998 sp. zn. 47 Ca 86/98 o potvrzení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 13.1.1998 č. 290 319 142, jímž byla zamítnuta jeho žádost o starobní důchod. Uvedl, že jak správní orgán, tak soudní orgány mu odepřely právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, které občanům přiznává čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Sdělil, že rozsudkem Státního soudu v Praze z 31.10.1951 sp. zn. 3 Ts I 43/51 ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ze 7.3.1952 sp. zn. To III 35/52 byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 roků.Tyto rozsudky byly zrušeny podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, pro účely důchodového zabezpečení k výpočtu starobního důchodu mu však byla započtena jen doba skutečného výkonu trestu, nikoli doba od jeho útěku z vězení do ciziny, ačkoliv za situace, do níž byl protiprávním odsouzením vehnán, nemohl v naší zemi pracovat a splnit požadavky pro přiznání starobního důchodu.Vyjádřil přesvědčení, že na jeho případ se vztahuje § 25 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb, a vytkl orgánům veřejné moci, které o jeho nároku rozhodovaly, nesprávný výklad zákona, podle něhož se uvedené ustanovení vztahuje pouze na případy, kdy byl poškozený z výkonu trestu propuštěn, nikoli na případy, kdy uprchl.

Z informace stěžovatele a z rozsudku Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze ve výroku rozsudku připustil proti svému rozsudku z 9.11.1998 sp. zn. 1 Cao 137/98 dovolání podle současného znění § 239 odst. 1 občanského soudního řádu a v odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodnutí v otázce

II.ÚS 107/99

nemožnosti aplikace § 25 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. na daný případ je po právní stránce zásadního významu.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

V projednávané věci je posledním prostředkem k ochraně stěžovatelova práva dovolání, které bylo odvolacím soudem připuštěno za účelem vyřešení právní otázky, která by měla zásadní význam i v řízení před Ústavním soudem.

Kdyby Ústavní soud za této situace ústavní stížnost meritorně projednával, nastal by nežádoucí stav, kdy by současně probíhala dvě řízení o téže věci a Ústavní soud by suploval Nejvyšší soud, jehož úkolem je sjednocovat judikaturu obecných soudů mimo jiné také rozhodováním o dovoláních.

Vzhledem k tomu, že před podáním ústavní stížnosti Nejvyšší soud o dovolání ještě nerozhodl, nesplnil stěžovatel požadavek § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., a proto soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání v nepřítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 1999

JUDr. Miloš Holeček

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru