Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1052/08 #1Usnesení ÚS ze dne 18.06.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkObchodní rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2008:2.US.1052.08.1
Datum podání24.04.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 31

99/1963 Sb., § 229, § 200d


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1052/08 ze dne 18. 6. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti G. F. R., zastoupeného Mgr. Zuzanou Horákovou, advokátkou se sídlem Palác Myslbek, Ovocný trh 8/1096, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007 sp. zn. F 36535/2007 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2008 sp. zn. 7 Cmo 240/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 4. 2008, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z podané ústavní stížnosti a přiložených listin bylo zjištěno, že Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl návrh na zápis změn u obchodní společnosti SPP Bohemia a. s. se sídlem Praha 10, Vinohradská 1511/230 do obchodního rejstříku, konkrétně zápisu stěžovatele jako člena představenstva společnosti. O odvolání společnosti SPP Bohemia a.s. a stěžovatele rozhodl Vrchní soud v Praze druhým napadeným usnesením tak, že odvolání společnosti odmítl podle § 218a o. s. ř. jako opožděně podané a odvolání stěžovatele odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí argumenty, pro něž považuje usnesení soudů obou stupňů za nezákonné . Vyslovuje přesvědčení, že postupem obou soudů byla poškozena jeho základní práva, neboť se nemohl zúčastnit vedeného jednání ani v řízení účinně hájit svá práva a podávat opravné prostředky. Jeho postavení ve vztahu k žalobci ve sporu se tak stalo nerovným.

Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.

Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.

V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž byla dle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a § 218a o.s.ř. odmítnuta odvolání stěžovatele a společnosti SPP Bohemia a.s. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1. 1. 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocných rozhodnutí soudů, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2883/07, III. ÚS 1786/07, II. ÚS 1381/07, I. ÚS 393/08, týkající se obdobné problematiky).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2008

Stanislav Balík

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru