Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 103/98Usnesení ÚS ze dne 01.04.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHoleček Miloš
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.103.98
Datum podání09.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

451/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 103/98 ze dne 1. 4. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 103/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. S.H., zast. advokátem JUDr. J.Ž., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze z 23.10.1997 č.j. 1 Co 59/97-56 a Městského soudu v Praze z 28.11.1996 č.j. 34 C 107/95-36 za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal dne 9.3.1998 ústavní stížnost proti uvedeným rozsudkům a navrhl, aby Ústavní soud vydal tento nález:

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10.1997 č.j. 1 Co 59/97-56, jakož i jemu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.11.1996 č.j. 34 C 107/95-36 v zamítavém výroku, kterým nebylo vyhověno mé žalobě, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se uvádění, že jsem byl evidován jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 451/1991 Sb., bylo porušeno základní právo stěžovatele ing. S.H. uvedené v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.10.1997 č.j. 1 Co 59/97-56 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.11.1996 č.j. 34 C 107/95-36 v napadeném rozsahu se zrušují.

Česká republika - Vrchní soud v Praze je povinna zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku ve výši, jak bude Ústavním soudem určena, a to do 3 dnů od právní moci tohoto nálezu k rukám JUDr. J.Ž.

Žalobce v návrhu uvedl, že dne 6.2.1998 podal ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní soud vyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby zjistil, bylo-li dovolání přípustné a plnilo-li funkci posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje nebo přípustné nebylo a uvedeným procesním prostředkem bylo už odvolání.

Rozsudkem Nejvyššího soudu z 12.1.1999 č.j. 30 Cdo 1013/98-85 bylo dovolání zamítnuto. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se Nejvyšší soud dovoláním

II. ÚS 103/98

přípustným podle § 239 odst. 2 občanského soudního řádu věcně zabýval, neshledal je však důvodným.Tato skutečnost znamená, že návrh je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustný, neboť stěžovatel před jeho podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nepočítaje v to návrh na povolení obnovy řízení. Za takový poslední prostředek se podle ustálené a sjednocené judikatury Ústavního soudu považuje dovolání, které je přípustné.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh jako nepřípustný odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.

Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 1999

JUDr. Miloš Holeček

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru