Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1000/16 #1Nález ÚS ze dne 08.11.2016Nesprávné zastavení dovolacího řízení způsobené administrativní chybou soudu prvního stupně

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUDNÍ EXEKUTOR - Přerov - Vrána Tomáš
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo ... více
Věcný rejstříkExekuce
Zastoupení
procesní postup
spis
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 213/83 SbNU 387
EcliECLI:CZ:US:2016:2.US.1000.16.1
Datum vyhlášení16.11.2016
Datum podání29.03.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 241b odst.2, § 104 odst.2, § 241


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


K zásahu do práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) dojde tehdy, zastaví-li Nejvyšší soud řízení o dovolání z důvodu chybějícího zastoupení advokátem, ačkoliv dovolatel o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení včas požádal a o této žádosti soud prvního stupně opomenul rozhodnout.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 8. 11. 2016 zrušil II. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele Františka Fillingera usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 4645/2015, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel (v postavení povinného) podal v rámci exekučního řízení návrh na zastavení exekuce, o němž bylo soudním exekutorem rozhodnuto tak, že se řízení o tomto návrhu zastavuje. Odvolací soud rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Po podání dovolání stěžovatel na výzvu soudního exekutora využil svého práva požádat o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení a tento svůj návrh zaslal jak soudnímu exekutorovi, tak okresnímu (exekučnímu) soudu. Nejvyšší soud však dovolací řízení zastavil, neboť dle něj stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení, když ani nepožádal o ustanovení zástupce.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Po posouzení ústavní stížnosti, jakož i po prostudování obsahu spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že k zásahu do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces skutečně došlo. Nejvyšší soud se totiž zmýlil, byť i nikoliv vlastní vinou, pokud dovolací řízení zastavil s tvrzením, že stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení a ani nepožádal o ustanovení zástupce pro toto řízení. Jak totiž patrno z kopie potvrzení generovaného elektronickou podatelnou okresního soudu, jež byla přiložena k ústavní stížnosti, jakož i ze spisu soudního exekutora, stěžovatel skutečně o ustanovení zástupce z řad advokátů za účelem podání dovolání požádal. Tento přípis však nebyl do spisu okresního soudu – patrně administrativním nedopatřením tohoto soudu – založen, což vedlo k nesprávnému zastavení dovolacího řízení Nejvyšším soudem, aniž by bylo předtím o žádosti o ustanovení právního zástupce jakkoliv rozhodnuto.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnosti stěžovatele vyhovět a napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušit.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojtěch Šimíček. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 1000/16 ze dne 8. 11. 2016

N 213/83 SbNU 387

Nesprávné zastavení dovolacího řízení způsobené administrativní chybou soudu prvního stupně

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka - ze dne 8. listopadu 2016 sp. zn. II. ÚS 1000/16 ve věci ústavní stížnosti Františka Fillingera, zastoupeného JUDr. Martinem Havelkou, advokátem, se sídlem Masarykova 542/18, Liberec, pobočka Praha, Slezská 1, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 4645/2015, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání stěžovatele, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.

I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 26 Cdo 4645/2015 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto usnesení se proto ruší.

Odůvodnění:

I. Průběh řízení před Ústavním soudem, podstatná zjištění z vyžádaného spisu a rekapitulace ústavní stížnosti

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Nejvyšší soud nyní napadeným usnesením zastavil dovolací řízení, přičemž uvedl, že v řízení o dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 3. 2015 č. j. 36 Co 579/2014-92 stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení, když ani nepožádal o ustanovení zástupce.

3. V exekučním řízení stěžovatel (v postavení povinného) na základě usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2012 č. j. 48 EXE 3701/2012-12 podal návrh na zastavení exekuce, o kterém rozhodl soudní exekutor tak, že se řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavuje, a po podaném odvolání krajský soud usnesení soudního exekutora potvrdil. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána pak stěžovatele podle jeho tvrzení vyzval, aby své dovolání doplnil mimo jiné o doložení plné moci udělené advokátovi. Zároveň stěžovatele poučil o tom, že může požádat o ustanovení právního zástupce. Stěžovatel proto využil svého práva požádat o ustanovení právního zástupce a tento svůj návrh zaslal jak soudnímu exekutorovi, tak exekučnímu soudu, tedy Okresnímu soudu v České Lípě. Konstatuje-li Nejvyšší soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, že stěžovatel na výzvu soudního exekutora nepožádal o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení, pak to neodpovídá skutečnosti a stěžovatel s tím nemůže souhlasit. Stěžovatel se naopak domnívá, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, což se projevilo tím, že stěžovateli bylo bezdůvodně upřeno právo na přezkum dovolacím soudem. Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil rovněž potvrzení generované systémem elektronické podatelny provozované Ministerstvem spravedlnosti, že jeho návrh na ustanovení zástupce byl soudu doručen.

4. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 48 EXE 3701/2012, jehož součástí je i elektronická verze spisu Exekutorského úřadu Přerov sp. zn. 103 EX 44066/12. Z obsahu této spisové dokumentace se podává, že soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 22. 9. 2014 č. j. 103 EX 44066/12-82 zastavil řízení o návrhu na zastavení řízení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele bylo citované usnesení soudního exekutora usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 3. 2015 č. j. 36 Co 579/2014-92 potvrzeno (výrok I) a stěžovateli byla uložena povinnost oprávněnému uhradit náklady odvolacího řízení, jejichž výše bude určena v průběhu exekuce. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal stěžovatel prostřednictvím soudního exekutora, JUDr. Tomáše Vrány, dovolání. Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána usnesením ze dne 18. 6. 2015 č. j. 103 EX 44066/12-122 vyzval stěžovatele, aby doplnil své dovolání mimo jiné tím, že doloží splnění podmínky povinného právního zastoupení doložením plné moci udělené advokátovi nebo doložením svého úplného vysokoškolského právnického vzdělání. V této souvislosti stěžovatele poučil také o možnosti požádat o ustanovení advokáta Okresní soud v České Lípě, splní-li stěžovatel zákonem stanovené podmínky. Návrh na ustanovení advokáta stěžovatel adresoval jednak samotnému soudnímu exekutorovi (jenž ho založil do jím vedeného spisu), jednak elektronické podatelně Okresního soudu v České Lípě. Toto stěžovatelovo podání však podle zjištění Ústavního soudu není ve spise Okresního soudu v České Lípě zn. 48 EXE 3701/2012 založeno. Následně Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolací řízení zastavil, neboť stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení a na výzvu soudního exekutora ani nepožádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

II. Vyjádření účastníka řízení

5. Nejvyšší soud ve svém vyjádření toliko odkázal na ústavní stížností napadené usnesení s tím, že se k ústavní stížnosti nebude blíže vyjadřovat. Proto toto vyjádření Ústavní soud pro nadbytečnost stěžovateli nezasílal k případné replice.

6. Společnost GE Money Auto, s. r. o., se postavení vedlejšího účastníka vzdala.

III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

7. Ústavnísoud opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy, a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá ještě sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 ze dne 26. 6. 1995 (N 39/3 SbNU 281)]. Ústavní soud současně připouští, že výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. To je právě případ stěžovatele.

8. Z dříve provedené rekapitulace věci je totiž patrno, že se Nejvyššísoud zmýlil (byť i nikoliv vlastní vinou), pokud dovolací řízení zastavil s tvrzením, že stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení a ani nepožádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Jak je totiž patrno z kopie potvrzení generovaného elektronickou podatelnou okresního soudu, jež stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil (a také podpůrně z citovaného spisu soudního exekutora), stěžovatel dne 13. 7. 2015 skutečně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to za účelem podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 3. 2015 č. j. 36 Co 579/2014-92. Tento přípis však není ve spise Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 48 EXE 3701/2012, patrně administrativním nedopatřením, založen, což vedlo k vydání ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu a k nesprávnému zastavení dovolacího řízení, aniž by však bylo předtím o žádosti o ustanovení právního zástupce jakkoliv rozhodnuto.

9. Ústavnísoud za této situace konstatuje, že v dané věci došlo k pochybení ze strany Okresního soudu v České Lípě, jež se následně projevilo ve vydání ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Proto Ústavní soud shledal ústavní stížnost důvodnou pro porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

10. Proto Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru