Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 998/15 #1Usnesení ÚS ze dne 29.04.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
MINISTERSTVO / MINISTR - životního prostředí
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami
právo na soudní a jinou právní ochranu... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
životní prostředí
správní rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.998.15.1
Datum podání03.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

114/1992 Sb., § 56


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 998/15 ze dne 29. 4. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Turck IMO s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Na Brně 2065, zastoupené JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 91/2014-37 ze dne 6. února 2015, za účasti Ministerstva životního prostředí se sídlem v Praze, Vršovická 1442/65, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský úřad Královéhradeckého kraje nepovolil stěžovatelce výjimku z ochrany zvláště chráněných živočichů podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítlo Ministerstvo životního prostředí a rozhodnutí krajského úřadu potvrdilo. Ve svém rozhodnutí Ministerstvo dospělo k závěru, že krajský úřad v řízení dostatečným způsobem zjistil výskyt zvlášť chráněných živočichů a vysvětlil, zda a jak by tito živočichové byli rušeni či ohrožení stavebním záměrem stěžovatelky. Dále se ministerstvo ztotožnilo i s tím, že ve věci není dán veřejný zájem na výstavbě nové provozovny Turck IMO s. r. o., který by převažoval nad zájmem ochrany přírody.

2. Žalobu proti rozhodnutí ministerstva zamítl Městský soud v Praze. Výskyt zvlášť chráněných živočichů považoval za dostatečně prokázaný a dostatečným shledal i vysvětlení, jak by došlo k ohrožení těchto živočichů. Proti tomuto rozsudku stěžovatelka podala kasační stížnost.

3. Nejvyšší správní soud výše uvedeným rozsudkem kasační stížnost zamítl. Kromě jiného uvedl, že pro věc není významné, zda jsou pozemky sousedící s dotčenou oblastí zastavěny. Významné je to, zda je ochrana zvlášť chráněných živočichů žádoucí právě ve zbylém nezastavěném území. Výskyt zvlášť chráněných živočichů byl v řízení před správními orgány dostatečně prokázán, oproti tomu stěžovatelka neprokázala, že ve věci není dán veřejný zájem na jejím stavebním záměru, který by převažoval nad zájmem ochrany přírody. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

4. Proti uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu stěžovatelka brojí ústavní stížností, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení práv stěžovatelky mělo dojít tím, že stěžovatelka zakoupila dotčené území jako stavební pozemek. Tento pozemek byl součástí skládky po bývalém vojenském prostoru. To by samo o sobě nemohlo být důvodem pro tvrzení ochránců přírody, že se zde nacházejí živočichové, kteří jsou zákonem chráněni. Pozemek je navíc obklopen zástavbou povahy obdobné záměru stěžovatelky. Podle stěžovatelky tak správní orgány a soudy nebraly danou situaci do úvahy.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost je proto přípustná.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"), není dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví. Je záležitostí obecných soudů, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly výklad jiných než ústavních předpisů a aplikovaly jej při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti [srov. kupř. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].

8. Stručná argumentace stěžovatelky je založena na tom, že Nejvyšší správní soud nevzal v potaz zvláštní okolnosti jejího případu (byť stěžovatelka hovoří o "správních a soudních orgánech", navrhla pouze zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tyto zvláštní okolnosti spočívají v tom, že pozemky sousedící s pozemkem stěžovatelky jsou z větší části zastavěny a zvlášť chránění živočichové se na nich nevyskytují.

9. Již z výše uvedené rekapitulace plyne, že Nejvyšší správní soud se hlavní námitkou, kterou stěžovatelka předkládá v ústavní stížnosti, zabýval. Tvrzení stěžovatelky, podle něhož správní orgány a soudy nebraly tvrzené skutečnosti do úvahy, tak zjevně není důvodné. Vypořádání této zásadní námitky stěžovatelky ze strany Nejvyššího správního soudu nelze ani vnímat jako svévolné. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí řádně odůvodnil a vypořádal se s námitkami stěžovatelky způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti a obecnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. Ústavní soud neshledal, že by napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu v tomto ohledu trpěl ústavně významnými vadami.

10. K důrazu stěžovatelky na zastavěnost sousedních pozemků lze ve shodě s Nejvyšším správním soudem stručně uvést, že poměry na sousedních pozemcích nevypovídají o poměrech na pozemku stěžovatelky. Na pozemku stěžovatelky byl výskyt zvlášť chráněných živočichů ve správním řízení prokázán, což se stěžovatelce zpochybnit nepodařilo. Ústavní soud zásadně není povolán zasahovat do činnosti správních orgánů a správních soudů, a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, pokud byly dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [srov. přiměřeně již nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Nedodržení procesních záruk Ústavní soud nezjistil a stěžovatelka je ostatně nad rámec obecného nesouhlasu s hodnocením věci ani netvrdila.

11. K odkazu na porušení čl. 36 odst. 2 Listiny může Ústavní soud pouze stručně uvést, že toto ustanovení zaručuje soudní ochranu proti rozhodnutím orgánů veřejné správy a nepřipouští výluku soudního přezkumu ve věcech, jež týkají základních práv a svobod [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 9/14 ze dne 16. 12. 2014 (14/2015 Sb.)]. V projednávané věci však výluka ve správním soudnictví stanovena nebyla a správní soudy se věcí z hlediska požadavků spravedlivého procesu řádně zabývaly.

12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru