Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 99/97Nález ÚS ze dne 03.02.1998K aplikaci § 250f občanského soudního řádu ve znění před zrušením nálezem Ústavního soudu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na veřejné projednání věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces... více
Věcný rejstříkDokazování
soud/rozhodování bez jednání
pozemek
Stavba
správní orgán
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 14/10 SbNU 95
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.99.97
Datum podání24.03.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

202/1997 Sb.

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.h

85/1976 Sb., § 1 odst.2 písm.b

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 99/97 ze dne 3. 2. 1998

N 14/10 SbNU 95

K aplikaci § 250f občanského soudního řádu ve znění před zrušením nálezem Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů V.

K. a A. K., proti rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu

v Novém Jičíně ze dne 21. 6. 1996, č. j. PÚ/4705/92-Mš-202E,

a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 1996, sp. zn.

22 Ca 447/96, ve věci vydání nemovitosti podle zák. č. 229/1991

Sb., takto:

Rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Novém Jičíně

ze dne 21. 6. 1996, č. j. PÚ/4705/92-Mš-202E, se ve výroku sub I.

zrušuje. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 1996,

sp. zn. 22 Ca 447/96, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Svou ústavní stížností navrhovatelé napadají rozsudek

Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 1996, sp. zn. 22 Ca

447/96, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového

úřadu v Novém Jičíně ze dne 21. 6. 1996, č. j.

PÚ/4705/92-Mš-202E, a to pouze ve výroku I.

Správním rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu

v Novém Jičíně ze dne 21. 6. 1996 bylo rozhodnuto ve výroku I., že

oprávněné osoby (navrhovatelé) nejsou vlastníky nemovitostí par.

č. 679/1 o výměře 6967 m2 v katastrálním území Š. Oprávněným

osobám nelze vydat pozemky z důvodů ustanovení § 11 odst. 1 písm.

c) zák. č. 229/1991 Sb., tedy proto, že byly po přechodu do

vlastnictví státu zastavěny. V rámci soudního přezkumu správního

Krajský soud v Ostravě bez nařízení ústního jednání správní

rozhodnutí potvrdil. Svůj potvrzující výrok opřel o závěr, že

v daném případě nelze pozemky navrhovatelům vydat, neboť tomu

brání skutečnost, že se jedná o pozemky zastavěné ve smyslu

ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., přičemž

nejde o stavbu dočasné povahy. Současně obecný soud poukázal na

vyhlášku č. 85/1976 Sb., která definuje pojem dočasné stavby v §

1 odst. 2 písm. b). Dle názoru obecného soudu se v případě dané

věci o žádnou takovou situaci nejedná. Doba trvání stavby nebyla

časově předem omezena a ani rozhodnutí o dodatečném povolení

stavby "zpevněná plocha autocvičiště" neobsahuje žádné časové

omezení.

Navrhovatelé ve své ústavní stížnosti poukazují na porušení

čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"). Konkrétně obecnému soudu vytýkají

projednání věci v jejich nepřítomnosti, čímž jim bylo znemožněno

vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, přičemž se podle názorů

stěžovatelů nejedná o jednoduchý případ. Vlastním rozhodnutím pak

obecný soud údajně porušil právo na spravedlivý proces, neboť po

právní stránce věc nesprávně posoudil. V této souvislosti

navrhovatelé poukazují na skutečnost, že uplatnili restituční

nárok podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů

k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě"),

přičemž stavebním úřadem v Novém Jičíně nebyly dohledány žádné

doklady, tj. stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, týkající

se pozemku, parcelní číslo 679/1, v kat. úz. Š. Proto dodatečně

14. 5. 1996 vydal Okresní úřad - referát dopravy a silničního

hospodářství v Novém Jičíně rozhodnutí o povolení stavby "zpevněné

plochy autocvičiště". V rámci tohoto správního řízení nebyl

respektován závěr odborné expertizy z 27. 6. 1995, který

konstatoval, že zpevněná plocha je 5 let po životnosti

a nevyhovuje platné normě. Následně vydávaná správní rozhodnutí

měla, podle názoru stěžovatelů, pouze zhojit stav tak, aby

naplňoval ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. V té

souvislosti navrhovatelé trvají na svém tvrzení, že ke dni

účinnosti zákona o půdě byla konstatována pouze existence

samotného pozemku, par. č. 679/1, v kat. úz. Š. Stěžovatelé se

proto domáhají zrušení napadeného správního rozhodnutí

i rozhodnutí obecného soudu, vydaného v rámci soudního přezkumu

správního. V písemném vyjádření k ústavní stížnosti setrval obecný

soud na závěrech svého rozhodnutí. K otázce řízení bez jednání

pouze poukázal na nález Ústavního soudu č. 269/1996 Sb. Okresní

úřad - pozemkový úřad Nový Jičín v písemném vyjádření navrhl

zamítnutí ústavní stížnosti. Zdůraznil, že stavba zpevněné plochy

na par. č. 679/1 ke dni účinnosti zákona o půdě existovala

a existenci zpevněné plochy ke dni účinnosti zákona o půdě

nezpochybnili v průběhu restitučního řízení ani sami stěžovatelé.

Zpevněná plocha autocvičiště byla vybudována v roce 1983 v rámci

výstavby čtyřproudové silnice I/48. Nebylo dohledáno ani stavební

povolení ani kolaudační rozhodnutí, tj. doklady, které by

nasvědčovaly tomu, že stavba autocvičiště byla realizována a její

užívání povoleno v souladu se zák. č. 50/1976 Sb. Proto

následovalo dodatečné stavební řízení, v jehož rámci dne 14. 5.

1996 byla stavba dodatečně povolena. Dohledáno bylo pouze

rozhodnutí bývalého severomoravského KNV Ostrava, odbor vodního

a lesního hospodářství a zemědělství, jímž byl udělen předchozí

souhlas s trvalým odnětím zemědělské půdy zemědělským účelům za

účelem výstavby silničního obchvatu I/48 - Nový Jičín. Dále tentýž

orgán udělil souhlas s dočasným vynětím pozemků ze zemědělského

půdního fondu pro zařízení staveniště a manipulační účely po dobu

výstavby (čtyřproudové silnice) dne 13. 2. 1973.

Ústavní soud připojil spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

22 Ca 447/96, z něhož zjistil, že žalobou ze dne 2. 8. 1996 se

navrhovatelé domáhali u obecného soudu soudního přezkumu správního

ze stejných důvodů, o které opírají svou ústavní stížnost. Ve věci

bylo rozhodováno obecným soudem dne 26. 11. 1996 bez nařízení

jednání. Obecný soud sám uzavřel právní stránku tak, že chápe

"zpevněnou plochu autocvičistě" jako stavbu trvalou, a proto

bránící vydání pozemku navrhovatelům. Vedlejší účastník, Pozemkový

fond České republiky, se svým dopisem z 13. 1. 1998 svého

postavení vzdal.

II.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavnímu soudu

nepřísluší, jak již vícekrát ve svých nálezech uvedl, přezkoumávat

celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů a nahrazovat

dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však

posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavní

práva, mezi nimi i právo na soudní a jinou právní ochranu.

Jak z předchozího řízení před správním orgánem a následně

obecným soudem vyplynulo, navrhovatelé se domáhali restitučního

nároku podle zákona o půdě. V řízení byl restituční důvod podle

ustanovení § 6 odst. 1 písm. h) zákona o půdě uznán. Vzhledem

k tomu, že však se jedná o pozemek zastavěný, nebylo možné jej

navrhovatelům vydat ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c)

zákona o půdě. Navrhovatelé sporný pozemek získali přídělovou

listinou od Ministerstva zemědělství - Národního pozemkového

fondu. Dále pak stejnopisem "Zápisu" ze dne 15. 2. 1951

o odevzdání zemědělské usedlosti v Š. JZD v Š. K přechodu

nemovitosti na stát došlo rozhodnutím Lidového soudu v Novém

Jičíně ze dne 13. 12. 1958, jímž bylo vloženo vlastnické právo pro

československý stát na základě prohlášení přídělců, jímž se zřekli

přídělu.

Podstatou řízení před správním orgánem a následně před

obecným soudem bylo posouzení otázky, zda se jedná o zastavěný

pozemek, který podléhá ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona

o půdě či nikoliv. Podle citovaného ustanovení zákona o půdě nelze

vydat pozemky nebo jejich části v případě, že pozemek je po

přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické

osoby zastavěn, pozemek lze však vydat, nebrání-li stavba

zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se

o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou

anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část

pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena

před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně

související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se

rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního

deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do

dvou let od vydání stavebního povolení. Vzhledem k tomu, že

v řízení bylo nesporně prokázáno, že původní dokumentace ohledně

povolení stavby a její kolaudace nebyla dohledána, muselo dojít

14. 5. 1996 k vydání dodatečného rozhodnutí o povolení stavby.

Dále bylo v řízení prokázáno, že v roce 1973 došlo k vynětí

zemědělské půdy ze zemědělského užívání zčásti trvale, zčásti

dočasně pro účely výstavby obchvatové komunikace. Následně je

pouze konstatováno, že v roce 1983 již existovalo autocvičiště.

V roce 1986 byla uzavřena hospodářská smlouva, na jejímž základě

odevzdal bývalý MěNV Nový Jičín parcelu Autoškole Svazarmu Nový

Jičín. Dohodou z 29. 10. 1993 bylo zrušeno právo trvalého užívání

sporného pozemku k datu 31. 10. 1993, neboť autoškola ukončila

svou činnost a pozemek se stal nadbytečným. V současné době je

pozemek pronajímán soukromým podnikatelům za účelem výuky řízení

motorových vozidel.

V této věci byly rovněž zpracovány dva znalecké posudky,

jeden dne 31. 7. 1995 - ing. Č. K., druhý 1. 2. 1996 - ing. T. M.

První z uvedených posudků v závěru uvádí, že plocha autocvičiště

byla vybudována jako dočasné provizorium, přičemž ve smyslu

vyhlášky č. 85/1976 Sb. § 1 odst. 2 písm. b) se jedná o stavbu

dočasnou, která nebyla jako zařízení staveniště v příslušné době

z pozemku, par. č. 679/1, odstraněna. Druhý z uvedených posudků

dospěl ke zcela opačným závěrům, tj. že se jedná o stavbu trvalou,

která nemá v žádném případě znaky stavby dočasné. Sám obecný soud

v odůvodnění svého rozhodnutí pak uzavírá, že se jedná o stavbu

trvalou a tedy bránící vydání pozemku navrhovatelům. Pokud se týká

závěru posudku znalce, obecný soud dovozuje, že úkol nebyl znalci

zcela správně zadán. Pokud má znalecký posudek přispět k objasnění

skutkového stavu věci, je nezbytné správně znalci úkol vymezit

a na základě závěrů znalce je pak věcí správního orgánu posoudit,

zda jde o stavbu bránící vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 11

odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Ústavní soud zjistil, že obecný

soud nevzal v úvahu existenci dvou znaleckých posudků se zcela

rozdílnými závěry a provedl výsledné právní posouzení, aniž by

zaujal k rozdílným závěrům posudku stanovisko, případně rozpory

odstranil zpracováním revizního znaleckého posudku, v jehož rámci

by sám vymezil znalci úkol přesněji. Za situace, kdy otázka

posouzení trvalosti či dočasnosti stavby na parcele stěžovatelů je

určující pro závěr, zda parcelu lze či nelze vydat, postup

obecného soudu svědčí o odepření práva na spravedlivý proces ve

smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny.

Současně rozhodování obecného soudu bez nařízení jednání za

situace, kdy podle názoru Ústavního soudu nebylo zcela nepochybné,

že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu,

nebylo namístě. Je nutno uvést, že v době rozhodování obecného

soudu platil § 250f o. s. ř., který dával prostor obecnému soudu

v rámci soudního přezkumu správního rozhodovat bez jednání.

Nálezem Ústavního soudu ČR č. 269/1996 Sb. bylo toto ustanovení

s účinností od 1. 5. 1997 zrušeno. Zákonem č. 202/1997 Sb.

s účinností od 1. 10. 1997 pak byl zakotven § 250f o. s. ř.

v novém znění, které dává prostor soudu v případech správního

soudnictví rozhodovat bez nařízení jednání jen tehdy, je-li

napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro

nedostatek důvodů, a dále jen pokud to účastníci shodně navrhnou.

Stávající úprava by v případě této ústavní stížnosti nedávala

prostor obecnému soudu rozhodovat bez nařízení jednání. Nedávala

ho však ani právní úprava platná v době, kdy obecný soud své

rozhodnutí vydal. I tehdy totiž připouštěl § 250f o. s. ř.

rozhodnutí soudu bez jednání pouze v jednotlivých případech,

zejména bylo-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně

zjištěného stavu a šlo-li jen o posouzení právní otázky. Tak tomu

však v daném případě nebylo, neboť dva protichůdné znalecké

posudky směřovaly k odlišným právním závěrům. I v tomto procesním

přístupu obecného soudu lze proto spatřovat porušení čl. 36 odst.

1 Listiny. Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud posoudil

předcházející řízení jako celek z hlediska porušení práva na

soudní ochranu a dospěl k závěru, že v předmětné věci bylo jak

správním orgánem tak obecným soudem porušeno právo navrhovatelů na

právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a tím i čl. 6 odst. 1

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto bylo ústavní

stížnosti vyhověno a napadené rozhodnutí Okresního úřadu

- pozemkového úřadu v Novém Jičíně ze dne 21. 6. 1996, č. j.

PÚ/4705/92-Mš-202E, ve výroku sub I. zrušeno, současně se zrušuje

rozsudek Krajskéhosoudu v Ostravě ze dne 26. 11. 1996, sp. zn.

22 Ca 447/96.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 3. února 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru