Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 972/20 #1Usnesení ÚS ze dne 21.04.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkObnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.972.20.1
Datum podání01.04.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 228


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 972/20 ze dne 21. 4. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Kubíka, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3446/2019-617 ze dne 22. 1. 2020 a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 29 Co 286/2018-595 ze dne 11. 6. 2019, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Radky Fiamové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 12 C 414/2009 byl zrušen společný nájem stěžovatele a vedlejší účastnice (bývalé manželky), bylo určeno, že výlučným nájemcem družstevního bytu je stěžovatel (předseda družstva) a byla mu uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na vypořádacím podílu k bytu 705 000 Kč. Usnesením č. j. 12 C 414/2009-556 ze dne 15. 10. 2018 zamítl nalézací soud žalobu stěžovatele na obnovu předmětného řízení. Nepřisvědčil stěžovateli, že novou skutečností odůvodňující obnovu řízení je následně vydaný rozsudek nalézacího soudu č. j. 18 C 82/2017-51 ze dne 19. 7. 2017, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele o určení neplatnosti výpovědi nájmu družstevního bytu ze dne 18. 5. 2012; v řízení nebyla podle nalézacího soudu otázka platnosti výpovědi rozhodná, byla-li žaloba zamítnuta pro opožděnost. Citovaný rozsudek tak nebyl novou skutečností způsobilou přivodit stěžovateli příznivější rozhodnutí ve věci.

2. Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") posledně uvedené usnesení nalézacího soudu potvrdil a zavázal stěžovatele k náhradě nákladů řízení; podrobně v něm rekapituloval právní kroky stěžovatele (včetně několika souvisejících soudních řízení), vedoucí ke zkrácení práva vedlejší účastnice na vyplacení obvyklé ceny členských práv, spojených s nájmem dotčeného družstevního bytu. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost, neboť odvolací soud věc posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

3. Stěžovatel se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatel žádnou ústavněprávní argumentaci nepředkládá, pouze rekapituluje průběh řízení, prezentuje vlastní náhled skutkových okolností věci a výslovně uvádí, že nesouhlasí s právním posouzením obecných soudů. Výsledek řízení je podle něj absurdní a extrémně nespravedlivý.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je sice přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti; učinit tak může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Článek 36 odst. 1 Listiny, garantující na ústavní úrovni právo na soudní ochranu, však nezaručuje jednotlivci právo na úspěch či výrok soudu podle jeho představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci (včetně přesvědčivého odůvodnění rozhodnutí), rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci. Spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek, a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele.

5. Jediným "pochybením" odvolacího a dovolacího soudu v nynější věci je, že nepřisvědčily tvrzením stěžovatele a předkládanou novou skutečnost odůvodňující obnovu řízení posoudily odlišně od stěžovatelova přesvědčení. Ve svém právním posouzení přitom oba soudy (ve shodě se soudem nalézacím, jehož rozhodnutí nebylo stěžovatelem napadeno) přiléhavě zohlednily specifické skutkové okolnosti věci a své úvahy přesvědčivě odůvodnily (dovolací soud věnoval podání stěžovatele vzhledem k jeho nepřípustnosti až nadstandardní pozornost). Stěžovatel měl v řízení adekvátní prostor pro uplatnění své procesní obrany (žádné nedostatky v tomto směru ostatně netvrdí), nebyl s ní však úspěšný - tato skutečnost porušení jeho základních práv nezakládá. Ústavní soud nezaznamenal v postupu obecných soudů ani jejich rozhodnutích žádné pochybení, natož takové, které by s ohledem na výše uvedené aspekty spravedlivého procesu zasluhovalo jeho bližší pozornost.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru