Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 95/97Usnesení ÚS ze dne 28.04.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady - § 43/1/a)
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.95.97
Datum podání20.03.1997

přidejte vlastní popisek

I.ÚS 95/97 ze dne 28. 4. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 95/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem

JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., zastoupeného advokátem JUDr. V.Š., proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 1996, č.j. 3 Cdon 258/96-118, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 1993, sp. zn. 9 Co 733/92,

t akt o

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15.. 6. 1992, sp. zn. 8 C 158/91, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 11. 1992, č.j. 8 C 158/91-76, byla stěžovateli uložena povinnost uzavřít se žalobcem ing. M.S. dohodu o vydání původně

1

I. ÚS 95/97

odňatého pozemku č. 492 (nyní č. 492/1) o výměře 3.133 m2 a pozemku č. 430/7 o výměře 1.434 m2 v katastrálním území N.M.n.M.. Žaloba, týkající se vydání pozemku č. 1711/2

o výměře 106 m2 na stejném katastrálním území, byla citovaným rozsudkem zamítnuta.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl citovaný rozsudek okresního soudu v Náchodě změněn ve výroku týkajícím se uzavření dohody tak, že povinnost uzavřít dohodu o vydání pozemku se vztahuje i na pozemek č. 1711/2. V dalších částech byl rozsudek okresního soudu potvrzen.

Nejvyšší soud ČR podané dovolání v části, týkající se výroku potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Náchodě, odmítl. Ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání pozemku č. 1711/2, byl rozsudek krajského soudu zrušen a v tomto rozsahu mu byla věc vrácena k dalšímu řízení.

Podanou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozsudky Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Hradci Králové, neboť prý jimi byla porušena jeho základní práva a svobody, zakotvené v čl. 4 odst. tav čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Dovolání podané

2

I. ÚS 95/97

stěžovatelem bylo v části, směřované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, a proto je nutno za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje, považovat napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Jak Ústavní soud zjistil, nabyl tento rozsudek právní moci dne 17. 2. 1993. V souladu s judikaturou Ústavního soudu pak nezbývá než konstatovat, že pokud se stěžovatel rozhodl proti rozsudku krajského soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a nebylo přitom zřejmé, zda dovolání je přípustné, měl vedle něho podat v zákonné lhůtě 60 dnů i ústavní stížnost (viz ústavní soud ČR : Sbírka nálezů a usnesení - sv. 3., P.). To však neučinil a ústavní stížnost podal až 18. 3. 1997, tedy poté, co bylo v uvedeném rozsahu jeho dovolání jako nepřípustné odmítnuto. Proto byla ústavní stížnost v části, napadající citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v jeho potvrzujícím výroku, podána po uplynutí zákonné lhůty a jako taková musí být odmítnuta.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení plně dopadá na výrok napadeného rozsudku krajského soudu týkajícího se pozemku č. 1711/2, neboť tento výrok Nejvyšší soud zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V tomto směru tedy bude řízení u obecných soudů dále pokračovat.

3

I. ÚS 95/97

V té části ústavní stížnosti, kterou je napaden citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Napadený rozsudek Nejvyššího soudu totiž částečně podanému dovolání vyhověl, zrušil výrok Krajského soudu v Hradci Králové, vztahující se na pozemek č. 1711/2, a v tomto rozsahu je proto ústavní stížnost zcela nedůvodná. Nejvyšší soud však nepochybil ani v té části svého rozsudku, kterou dovolání odmítl, neboť neshledal důvody jeho přípustnosti podle ustanovení § 237 a 238 o.s.ř. Argumenty Nejvyššího soudu v tomto směru jsou přesvědčivé a správné a Ústavní soud nevidí důvod, aby je z hlediska ochrany základních práv a svobod stěžovatele zpochybňoval.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost částečně jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], částečně jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona] a částečně jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků

odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 1997JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru