Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 946/15 #1Usnesení ÚS ze dne 26.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Rokycany
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkvýživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.946.15.1
Datum podání30.03.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 913

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 946/15 ze dne 26. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele T. Z., zastoupeného JUDr. Václavem Markem, advokátem se sídlem Praha 6, Nad Lávkou 5, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2014 č. j. 15 Co 430/2014-348 a proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. 9. 2014 č. j. 30 P 58/2013-326, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzený zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů (o zvýšení výživného pro nezletilé dítě).

2. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2014 č. j. 15 Co 430/2014-348 byl (k odvolání stěžovatele) ve věci samé výrokem I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. 9. 2014 č. j. 30 P 58/2013-326, kterým byla zvýšena vyživovací povinnost otce (stěžovatele) k nezletilému synovi z částky 5 000 Kč na 6 500 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 1. 2014, čímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 11. 2010 č. j. 11 Nc 56/2010-88. Výrokem II. rozsudku odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovateli (otci) byla uložena povinnost k zaplacení nedoplatku na výživném za dobu od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 v částce 18 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Obecné soudy konstatovaly, že pro změnu poměrů bylo odůvodněno rozhodnutí o zvýšení výživného pro nezletilé dítě.

3. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nedostatky rozhodnutí obecných soudů, pokud jde o právní posouzení i skutkový základ. Stěžovatel nesouhlasil s obecným právním závěrem, že se v důsledku plynutí doby a nástupu školní docházky navyšují potřeby nezletilého dítěte. Uvedl, že je nutno se vypořádat s konkrétními okolnostmi (zhodnotit mimoškolní aktivity nezletilého apod.). Namítal, že obecné soudy dostatečně neodůvodnily rozhodnutí o zvýšení výživného. V soudním řízení nebyly vyhodnoceny schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů. Soudy řádně neposoudily majetkové poměry matky nezletilého, které se zvýšily. Stěžovatel závěrem vytkl obecným soudům, že nevzaly v úvahu ani rozsah styku otce s nezletilým synem, kdy otec má nezletilého v péči 101 dní v roce a po tuto dobu nese náklady na výživu nezletilého dítěte sám (tj. bez přispění matky).

II.

Právní posouzení

4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad i aplikace podústavního práva je úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn v případě, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

5. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázku, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv či svobod.

6. Vzhledem k obecně zastávanému principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů není úkolem Ústavního soudu nahrazovat hodnocení důkazů provedených v soudním řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s vysloveným hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)].

7. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou Ústavní soud ve věci neshledává.

8. V oblasti rodinného práva (do 31. 12. 2013 upraveného zejména zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, od 1. 1. 2014 v části druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že v rodinněprávních věcech je nutno upřednostnit princip právní jistoty, jak vychází z příslušných ustanovení ústavního pořádku, před ochranou základních práv jednotlivce. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak v řečených případech poměrně zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu koncentruje toliko na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní vybočení z mezí ústavnosti, kterým je negováno právo účastníka řízení na spravedlivý proces. K protiústavnímu postupu však v předmětné věci nedošlo. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy rozhodnutí o zvýšení výživného pro nezletilé dítě dostatečně odůvodnily, a v rámci posouzení otázky vyživovací povinnosti otce k nezletilému synovi se řádně a v odpovídajícím rozsahu zabývaly majetkovými poměry účastníků i potřebami nezletilého.

9. Rozhodnutí obecných soudů byla odůvodněna ústavně konformním způsobem. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru