Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 945/12 #1Usnesení ÚS ze dne 28.03.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.945.12.1
Datum podání14.03.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 945/12 ze dne 28. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, o ústavní stížnosti Bytového družstva Bránická stráň E, se sídlem v Praze 4, Za Mlýnem 1567/35, 147 00, IČO: 63083728, zastoupeného JUDr. Tomášem Holubem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova ul. 29, 150 00, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 340/2011-210 ze dne 29. 11. 2011, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1. M. K., 2. Ing. M. P. a 3. M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Návrhem došlým dne 14. 3. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí. Stěžovatel v ní tvrdil, že Městský soud v Praze (odvolací soud) nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, když nezjišťoval a neuvedl, kdy začala plynout a byla završena vydržecí doba stran práva k nemovitostem, jichž se vedlejší účastníci stali vlastníky, nezkoumal, zda byli vedlejší účastníci v dobré víře, a nevyjádřil se s ohledem na stěžovatelem předestřenou judikaturu Nejvyššího soudu, zda byl stěžovatel jako žalovaný ve sporu pasivně legitimován. Protože se odvolací soud s uvedeným nevypořádal, měl tím porušit čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

II.

2. Ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Ústavní soud prostřednictvím sítě internet z veřejně přístupného informačního zdroje (http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp) zjistil, že v řízení před obecnými soudy byl podán dne 6. 3. 2012 opravný prostředek. Krátkou cestou bylo ověřeno, že tímto opravným prostředkem je dovolání, které bylo stěžovatelem podáno ve lhůtě stanovené zákonem.

4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].

5. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem (viz ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

7. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat teprve poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, není splnění tohoto požadavku možné.

8. Podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud je přesvědčen, že v souzeném případě není s ústavní stížností spojen tak silný a významný veřejný zájem, jenž by ospravedlňoval neodmítnout nepřípustný návrh: opačný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; k takovému závěru však Ústavní soud nedošel. Podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu se umožňuje podat ústavní stížnost, pokud v řízení o posledním podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. To však stěžovatel ani netvrdil a takový stav z listin nevyplývá.

9. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel podal ústavní stížnost v době, kdy řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Za této situace je ústavní stížnost předčasná. Ústavní soud však dodává, že stěžovatel má možnost, aby ústavní stížností případně napadl jak rozhodnutí, jež bude v jejich věci teprve vydáno, tedy rozhodnutí o dovolání, tak spolu s ním i rozhodnutí odvolacího soudu; lhůta je mu díky ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve vymezené době zachována.

III.

10. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, jako návrh nepřípustný, odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2012

Pavel Rychetský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru