Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 94/15 #1Usnesení ÚS ze dne 25.03.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
základní práva a svobody/právo podílet se na správě... více
Věcný rejstříkDokazování
svědek/výpověď
volby/do zastupitelstev obcí
starosta
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.94.15.1
Datum podání12.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 491/2001 Sb. ; o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů ; § 6/1/h, § 15, § 25/5, § 30/3, § 31/1

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 21, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 90

491/2001 Sb., § 30 odst.3, § 6 odst.1 písm.h, § 25 odst.5, § 31 odst.1, § 15


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 94/15 ze dne 25. 3. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Hudlíka, zastoupeného advokátem Mgr. Hugo Hubeným, se sídlem Běhounská 4/20, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2014 č. j. 66 A 10/2014-60, za účasti Krajského soudu v Brně, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Dne 12. 1. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2014 č. j. 66 A 10/2014-60, kterým byl zamítnut jeho návrh na vyslovení neplatnosti hlasování a voleb do zastupitelstva Městské části Brno - Starý Lískovec konaných ve dnech 10. - 11. 10. 2014. Stěžovatel tvrdí, že tímto usnesením bylo porušeno jeho právo na svobodné a rovné volby a práva s tím související, stejně jako jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel navrhl též zrušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. h), § 15, § 25 odst. 5, § 30 odst. 3 a § 31 odst. 1 zák. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů.

2. Stěžovatel brojí proti tomu, že se v den voleb jeden z kandidátů, totiž starosta městské části, pohyboval přímo v okolí volebních místností, čímž poškozoval ty kandidáty, kteří dodržovali volební zákony a v den voleb svou volební stranu takto nepropagovali. Krajský soud se ale spokojil se závěrem, že jednání starosty nebylo protizákonné. Nezkoumal už ale dále, zda dané porušení neovlivnilo výsledek voleb. Přitom i krajský soud akceptoval, že přítomnost starosty měla vliv na zisk hlasů pro jeho volební stranu, byť nezpůsobila vyšší, ale nižší zisk než v těch okrscích, u jejichž volebních místností se neobjevil. Přitom starosta má podle zákona v době voleb striktně vymezené úkoly a nevyplývá z nich, že by se měl v době voleb vyskytovat poblíž volebních místností, čímž by právě porušoval rovnost volebního práva. Krajskému soudu pak stěžovatel také vytýká porušení práva na spravedlivý proces, když nevyslechl svědkyni paní Lůžovou s odůvodněním, že ve volbách nevolila, a svědka pana Kratochvíla, přestože se v den ústního jednání vyskytoval poblíž jednací síně a čekal na zavolání do jednací místnosti. Krajský soud ovšem ukončil v ústním jednání dokazování, aniž by tohoto svědka vyslechl, ani nezjišťoval jeho přítomnost. K jednomu z vyslechnutých svědků pak krajský soud uvedl, že podal teatrální, nepřehledné a chaotické svědectví, ovšem takové vyjádření vyvolává podle stěžovatele pochybnosti o nestrannosti soudu. Libovůle v nakládání s důkazy ze strany krajského soudu zakládá navíc také porušení zásady právní jistoty. Proto stěžovatel navrhuje, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušeno. Svůj návrh spojuje také s návrhem na zrušení výše uvedených ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev obcí, neboť obsahují na straně jedné vymezení úkolů starosty obce, respektive městské části, a na straně druhé zakazují kandidátům volební agitaci a propagaci pro kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost. Zákon ovšem neřeší případný střet těchto ustanovení, k němuž došlo i v posuzovaném případě. Brojí i proti tomu, že tento zákon v § 31 odst. 1 nedostatečně vymezuje podobu úředního razítka, čímž nechává prostor pro svévoli.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatelovy námitky vůbec nedosahují ústavní úrovně. Co se týče tvrzených porušení práva na svobodné a rovné volby, respektive práva na rovný přístup k voleným funkcím, tato namítaná porušení jsou opřena toliko o skutkovou polemiku se zjištěními krajského soudu. Ústavní soud ovšem není soudem nalézacím, aby znovu vyslýchal tytéž svědky jako krajský soud či svědky nové a ověřoval, kolik minut se kandidát Bc. Vladan Krásný vyskytoval nebo nevyskytoval v okolí volebních místností, s kým rozmlouval či co měl na sobě oblečeno. Ústavnímu soudu ostatně vůbec není zjevné, jak by mohlo být nepřípustnou volební agitací to, že má na sobě kandidát v době voleb podobné oblečení (stěžovatel mluví o "shodném postavení a vizuální sebeprezentaci") jako na volebních plakátech a poutačích. Stejně tak není zjevné, jak by mohlo ovlivnit rovnost volebního práva a férovost průběhu voleb to, pokud uvedený kandidát, který byl starostou dané městské části, prováděl v některých volebních místnostech běžnou kontrolu, zdravil tam a upozorňoval na zavírání oken.

5. Co se týče námitek ohledně údajného porušení práva na spravedlivý proces, stěžovatel je opírá převážně o údajně nedostatečně provedené dokazování ze strany krajského soudu. K tomu Ústavní soud pouze podotýká, že krajský soud vyslechl i ve velmi krátké zákonné lhůtě dané ustanovením § 90 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, celou řadu svědků, provedl několik dalších důkazů a o věci samé, tedy o dlouhé řadě stěžovatelových skutkových námitek, dokázal rozhodnout pečlivě odůvodněným dvanáctistránkovým usnesením. Za této situace a v rámci oné krátké zákonné lhůty je zcela nepřípadné krajskému soudu vytýkat, že se údajnými pochybeními ve volebním procesu zabýval "pouze nepřijatelně okrajově". Co se týče dvou svědků, jejichž vyslechnutí stěžovatel navrhl a kteří vyslechnuti z různých důvodů nebyli, nelze přehlédnout, že navrhovatel nijak nezdůvodňuje, proč právě nevyslechnutí těchto dvou svědků ovlivnilo správnost samotného usnesení krajského soudu. Navíc v jednom případě šlo o svědkyni, jejíž nevyslechnutí krajský soud zdůvodnil, v druhém případě o svědka, který se podle krajského soudu k ústnímu jednání nedostavil. Pokud nyní stěžovatel namítá, že se dostavil, pouze nebyl pozván do jednací místnosti, jde o tvrzení v současnosti těžko ověřitelné, ostatně není zjevné, proč proti nevyslechnutí svědka neprotestoval stěžovatel či jeho právní zástupce hned v době ústního jednání. Pokud pak krajský soud na jednom místě hodnotil vystupování konkrétní svědkyně, nespatřuje v tom Ústavní soud nic, co by ohrozilo nestrannost jeho vystupování a přístupu k případu.

6. Pokud pak stěžovatel vytýká krajskému soudu pochybení při aplikaci tzv. algoritmu soudního přezkumu voleb, je třeba připomenout, že pokud krajský soud v prvním kroku tohoto algoritmu neshledal porušení volebního zákona, pak už opravdu nebylo namístě, aby posuzoval další části tohoto algoritmu. Trojice postupných kroků algoritmu soudního přezkumu voleb na sebe totiž navazuje, a pokud není splněn první krok, tedy protizákonnost, nedává ani logicky smysl zkoumat otázku, zda taková - nepřítomná - protizákonnost ovlivnila výsledek voleb či nikoli.

7. Námitky obsažené v ústavní stížnosti tedy nedosahují ústavní úrovně. S ohledem na právě uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

8. Co se týče návrhu na zrušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. h), § 15, § 25 odst. 5, § 30 odst. 3 a § 31 odst. 1 zák. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, jde o návrh akcesorický, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti. Není ostatně vůbec zjevné, jak by mohla být ustanovení o starostovi jako volebním orgánu, o zákazu volební agitace v okolí volebních místností a o opatření prázdných obálek úředním razítkem v rozporu s ústavním právem na svobodné a rovné volby.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru