Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 918/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
daň/daňová povinnost
Daňové řízení
platební výměr
daňová kontrola
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.918.15.1
Datum podání27.03.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 54 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 918/15 ze dne 19. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky JVS GROUP s. r. o., se sídlem Ostrava - Poruba, Slavíkova 1744/12, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Škroupova 1114/4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015 č. j. 2 Afs 124/2014-32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před správními orgány a obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatelka pro tvrzený zásah do ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces a na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.

2. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 1. 2015 č. j. 2 Afs 124/2014-32 zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2014 č. j. 22 Af 87/2012-26, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 28. 5. 2012 č. j. 737/12-1202-802360. Předmětným správním aktem došlo k zamítnutí odvolání stěžovatelky a potvrzení rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava III (dále jen "správce daně") ze dne 29. 9. 2011 č. j. 208779/11/390912803693 o vydání dodatečného platebního výměru daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008 ve výši 1 013 670 Kč.

3. Rozhodnutí správních orgánů a správních soudů vycházela z toho, že správce daně provedl u stěžovatelky daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008, která nebyla zahájena ani provedena nezákonnou formou, a mohla být proto podkladem pro vydání dodatečného platebního výměru. Postup správce daně podle názoru obecných soudů nevykazoval znaky svévole, účelovosti nebo nelegitimity.

II.

Obsah ústavní stížnosti

4. V ústavní stížnosti bylo argumentováno nesprávným právním posouzením otázky zákonnosti dodatečného platebního výměru daně z příjmů právnických osob za období roku 2008 obecnými soudy. Stěžovatelka namítala, že dodatečný platební výměr byl správcem daně vydán v rozporu se zákonem, neboť se zakládal na postupu daňové kontroly, která byla zahájena i provedena nezákonně a svévolně. Správce daně daňovou kontrolou zahájenou protokolem ze dne 7. 6. 2010 č. j. 89813/10/3909318 05048 nesledoval legitimní cíl, kterým je v případě daňové kontroly veřejný zájem státu na řádném stanovení a vybírání daní. I v rámci vymáhání daňového nedoplatku daně z příjmů právnických osob za rok 2005 správce daně vybočil z legitimity správního uvážení a postupoval nezákonně, jak konstatoval i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. 22 Ca 227/2009.

5. Správní akty a postupy správce daně za období roku 2005 a roku 2008 nebyly v napadených rozhodnutích obecných soudů hodnoceny ve vzájemných souvislostech, za kterých je možno dojít k právnímu závěru o nezákonnosti daňové kontroly a vydaného dodatečného platebního výměru v nyní posuzovaném případě.

III.

Právní posouzení

6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

7. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda postupem v řízení nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

8. Pochybení obecných (správních) soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o zákonnosti daňové kontroly a dodatečného platebního výměru k zaplacení daně z příjmů právnických osob za období roku 2008 nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně vyložily, proč nevyhodnotily žalobu proti rozhodnutí správního orgánu jako důvodnou. Samotný nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením případu a s hodnocením skutkového stavu nemohl bez dalšího založit opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

9. Výklad práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu.

10. Ústavní soud je mimoto nucen podotknout, že ústavní stížnost je toliko opakováním argumentů, které stěžovatelka namítala v řízení před Nejvyšším správním soudem a s nimiž se kasační soud dostatečně a ústavně konformním způsobem vypořádal. Stěžovatelka polemizovala s rozhodnutími správních soudů v rovině podústavního práva, nesouhlasila s posouzením zákonnosti postupu i rozhodnutí správce daně a uvedla vlastní právní názor, který považovala za správný. V ústavní stížnosti ovšem nebyly vzneseny námitky, kterými by stěžovatelka mohla zpochybnit ústavní konformitu rozporovaných rozsudků správních soudů.

11. Lze konstatovat, že obecné (správní) soudy postupovaly v řešené věci ústavně souladně a rozhodly předvídatelným způsobem. Ústavní soud dodává, že vzhledem k odůvodnění soudních rozhodnutí nedošlo ani k porušení principů spravedlivého procesu.

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru