Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 880/20 #1Usnesení ÚS ze dne 19.05.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Rychnov nad Kněžnou
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika t... více
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
In dubio pro reo
presumpce/neviny
Znalec
EcliECLI:CZ:US:2020:1.US.880.20.1
Datum podání23.03.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 105, § 108


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 880/20 ze dne 19. 5. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 987/11, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 1345/2019-457 ze dne 27. 11. 2019, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 210/2019-422 ze dne 13. 8. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 1 T 14/2018-393 ze dne 25. 3. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 12, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou byl stěžovatel uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku (dále též "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit sražením cyklistky při řízení nákladního vozidla, a to za okolností blíže popsaných ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců se zkušební dobou v délce dvou let. Současně byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky.

Z podnětu odvolání státního zástupce i stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným rozsudkem zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, a to v kontextu dílem změněných skutkových okolností, blíže popsaných ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Za tento přečin byl stěžovatel odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v délce dvou let. Současně byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden a půl roku. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že dokazování mělo být doplněno revizním znaleckým posudkem, či alespoň výslechem dalšího znalce z oboru, neboť závěry původního znaleckého posudku byly dle jeho názoru vyvráceny dalšími znaleckými posudky, jež naopak dospěly k závěru o pádu poškozené z kola pod projíždějící nákladní vůz řízený stěžovatelem. Toto pochybení ve svém důsledku dle stěžovatele vedlo alespoň k porušení zásady in dubio pro reo. Soudy dle něj rovněž zcela pominuly obhajobu ve všech směrech, když v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní řádně nevypořádaly. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o námitky týkající se skutkového stavu zjištěného soudy a hodnocení důkazů, sluší se uvést, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním trestního řízení, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je v posuzované věci přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů na pozadí vlastní verze skutkového děje se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu nelze úspěšně domáhat, jelikož jen (obecný) soud je oprávněn rozhodovat o vině a trestu za trestné činy (čl. 40 odst. 1 Listiny), a proto jen on je za tím účelem oprávněn provádět a hodnotit důkazy.

Ústavní soud stěžovatelem namítaná porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování neshledal. Již okresní soud přesvědčivě vyložil, proč nevyslyšel návrh obhajoby na výslech Ing. Miloše Štěrby, CSc., znalce z oboru dopravy. Jmenovaný znalec byl totiž odsouzen za spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to dokonce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Je zřejmé, že k takové osobě nemohl mít soud důvěru. Obdobně okresní soud nevyhověl ani návrhu obhajoby na doplnění dokazování vyšetřovacím pokusem, resp. rekonstrukcí či prověrkou na místě. Ozřejmil přitom, že simulovat nehodový děj za pomoci "cyklistického figuranta" při obdobných povětrnostních podmínkách se jeví s ohledem na noční tmu zcela neproduktivním. Taková úvaha nevybočuje z kautel spravedlivého procesu. V podrobnostech lze v tomto směru na odůvodnění soudu prvního stupně zcela odkázat.

Soudy rovněž v dostatečném rozsahu reagovaly na výtky obhajoby týkající se tvrzených nedostatků znaleckého posudku, vypracovaného Ing. Milošem Málkem, na jehož závěrech rozhodnutí soudů o vině stěžovatele převážně spočívá. Znalec své závěry, k nimž ve svém posudku dospěl, prezentoval u hlavního líčení, včetně doplňků k němu, a zodpověděl i četné dotazy obhajoby. Okresní soud přehledně a zároveň podrobně rozvedl, proč pokládá tento znalecký posudek a výstupy jeho autora za přiléhavé a prosté pochybností či zřejmých nelogických úsudků (viz zejména body 20 - 24 napadeného rozsudku okresního soudu). Zdůraznil přitom ty jeho části, které se vázaly k argumentům obhajoby. Ústavní soud tedy nemohl rozumně dospět k závěru, že soudy ve svých rozhodnutích námitky obhajoby nereflektovaly. S ohledem na celistvost a přesvědčivost závěrů znalce Málka neshledal okresní (potažmo krajský) soud potřebu doplnit dokazování dalším znaleckým posudkem, a proto příslušnému návrhu obhajoby nevyhověl. Za této situace však nelze postup soudu hodnotit jako přezíravý či jinak rozporný se zásadami spravedlivého procesu.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2020

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru