Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 876/17 #1Usnesení ÚS ze dne 25.04.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánJINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
MINISTERSTVO / MINISTR - vnitra - Odbor azylové a migrační politiky
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkcizinec
pobyt/cizinců na území České republiky
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.876.17.1
Datum podání22.03.2017
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

329/1999 Sb., § 56 odst.1 písm.j


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 876/17 ze dne 25. 4. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Shchipakina Savvy, zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-156018-5/SO-2016 ze dne 26. 1. 2017 a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, č. j. OAM-13690-5/DV-2016 ze dne 27. 9. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených správních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozhodnutím ze dne 27. 9. 2016 Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, neudělilo stěžovateli dlouhodobé vízum k pobytu nad 90 dnů za sportovními účely na území České republiky, a to dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále též "zákon o pobytu cizinců"). Na základě žádosti stěžovatele o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců v záhlaví citovaným rozhodnutím dospěla k závěru, že důvody neudělení dlouhodobého víza stěžovateli nadále trvají.

Proti rozhodnutím správních orgánů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel má za to, že v důsledku zásadní změny skutkové i právní argumentace až na úrovni druhostupňového správního orgánu byl fakticky zbaven možnosti uplatnit v této věci opravný prostředek. Rozhodnutí komise dle něj porušuje zákaz vydávání překvapivých rozhodnutí a zásadu legitimního očekávání. Rozhodnutí komise nebylo řádně odůvodněno, opírá se o náležitost v zákoně neuvedenou a vykazuje znaky libovůle. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných správních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že problematikou rozhodování o neudělení víza, eventuálně o neprodloužení víza ve vazbě na základní práva, se v minulosti již zabýval v řadě případů. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 23/11 ze dne 24. 4. 2012 (vyhlášen pod č. 234/2012 Sb.) Ústavní soud připomněl, že veškerá jeho rozhodnutí stojí na tezi, že na udělení víza není právní nárok. Proto ani není důvod tato rozhodnutí vyjímat z dosahu pravidla vylučujícího jejich soudní přezkum s tím, že neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky (vyjma unijních občanů).

Napadené rozhodnutí nezasahuje do žádného z ústavně zaručených práv stěžovatele, je řádně a přesvědčivě odůvodněno. Vypořádává se s argumentací sportovními aktivitami stěžovatele i s důvody, proč mu dlouhodobé vízum uděleno nebylo. Rovněž přesvědčivě vysvětluje, že neudělením víza nedochází ani k zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhu na přednostní projednání věci vyhověl via facti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru