Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 850/12 #1Usnesení ÚS ze dne 21.03.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkžaloba/na určení
pravomoc
církev/náboženská společnost
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.850.12.1
Datum podání08.03.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

3/2002 Sb., § 4 odst.3

99/1963 Sb., § 7 odst.1, § 80 písm.c


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 850/12 ze dne 21. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatelů 1) Mgr. E. D. a 2) Mgr. Z. D., zastoupených Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou Advokátní kanceláře Pejchal, Nespala a spol., pracoviště Stankovského 144, 250 88 Čelákovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2012 č. j. 62 Co 302/2009-294, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] stěžovatelé napadli v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. listopadu 2008 č. j. 4 C 25/2005-219 a řízení zastaveno s tím, že věc se postupuje po právní moci usnesení k projednání Ústřední radě Církve československé husitské.

Městský soud v Praze tak rozhodl poté, co Ústavní soud svým nálezem (sp. zn. IV. ÚS 3597/10 ze dne 20. října 2011) k ústavní stížnosti tehdejší stěžovatelky - nyní vedlejší účastnice řízení - zrušil jeho rozsudek ze dne 11. listopadu 2009 č. j. 62 Co 302/2009-248 (a navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 č. j. 28 Cdo 2082/2010-271) s odůvodněním, že v pravomoci civilních soudů není rozhodovat o určovací žalobě, jejímž předmětem je otázka trvání služebního poměru duchovních.

Tomuto závěru stěžovatelé, zastávající odlišný právní náhled, ve svém návrhu oponují. Tvrdí, s kritickým důrazem na tuto (dle nich nepřípustnou) zábranu přístupu k soudu, že napadeným rozhodnutím dotčeni jsou takto ve svých ústavně zaručených základních právech, jež jim Listina základních práv a svobod v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 zaručuje. Poté, co jednak zevrubně vyložili argumentaci, kterou toto své přesvědčení podkládají a na jejíž podporu poukázali na názory rozhodovací praxe (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 211/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004 sp. zn. 20 Cdo 1487/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 č. j. 28 Cdo 2082/2010-271), a jednak vyložili aktuální věcnou genezi své záležitosti v rámci interního postupu vedlejší účastnice a jeho předpokládané důsledky, domáhali se, aby Ústavní soud vpředu označené usnesení Městského soudu v Praze nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3597/10, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatelé ve svém návrhu brojí, Ústavní soud přiléhavě a koherentně podrobil ústavněprávním úvahám všechny námitky (argumenty), které - ač tentokráte v opačném postavení, tj. nikoliv jako tehdy vedlejších účastníků - nyní znovu k posouzení předkládají, a to včetně reakce na (argumentačně odlišná) rozhodnutí Nejvyššího soudu opětovně odkazovaná.

Bylo tak učiněno co do předestřených vývodů potud, že reflexe nyní uvažovaných protiargumentů je v těchto úsudcích dostatečná; Ústavní soud se s rozhodovacími důvody citovaného nálezu, jež jsou (sluší se k výhradám stěžovatelů říci) ve shodě, nikoli rozporu s předchozím právním názorem obsaženým v nálezu sp. zn. I. ÚS 211/96, ztotožňuje. I. senát Ústavního soudu tudíž nehledal žádné důvody, pro něž by se bylo lze od těchto právních názorů odchýlit (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), pročež postačí na odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 3597/10 pro stručnost odkázat.

Za této situace nemohla být posouzena ústavní stížnost jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná a o ní rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru