Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 84/96Nález ÚS ze dne 24.06.1997K odškodnění obětí nacistické perzekuce

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkinterpretace
odškodnění
Poznámkanález vychází z nálezu sp.zn. Pl. ÚS 23/96
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 81/8 SbNU 263
EcliECLI:CZ:US:1997:1.US.84.96
Datum podání18.03.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

217/1994 Sb., § 3 odst.1 písm.c

255/1946 Sb., § 2 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 84/96 ze dne 24. 6. 1997

N 81/8 SbNU 263

K odškodnění obětí nacistické perzekuce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti

M. Š.proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 15. 12. 1995, sp. zn.

3 A 64/95, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 1995, sp. zn.

3 A 64/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy

sociálního zabezpečení ze dne 20. 7. 1995, č. j. 106 227 433/BC,

sezrušuje.

Odůvodnění:

I.

M. Š. podala 18. 3. 1996 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 15. 12. 1995, sp. zn.

3 A 64/95, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení ze dne 20. 7. 1995. Tímto rozhodnutím byla tehdy

zamítnuta žádost M. Š. o poskytnutí jednorázové peněžní částky

podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 217/1994 Sb., v platném

znění, s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka ustanovení § 2

zákona, protože její manžel v době úmrtí již neměl status

československého politického vězně podle ustanovení § 2 odst. 1

bod 5. zákona č. 255/1946 Sb., jak to požaduje zákon č. 217/1994

Sb., v platném znění.

Navrhovatelka podala proti tomuto rozhodnutí opravný

prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, ve kterém poukázala na

nepřímé svědectví o tom, že A. Š. nezahynul až 8. května 1945, ale

že byl zastřelen na korbě nákladního auta při evakuaci

koncentračního tábora již 25. 4. 1945. Vrchní soud však dospěl

k závěru, že se navrhovatelce nepodařilo toto datum prokázat

a opřel se o doklady Mezinárodního červeného kříže, v nichž se

uvádí jako den smrti 8. květen 1945. Vrchní soud dále dospěl

k závěru, že status politického vězně trval u manžela stěžovatelky

pouze do 5. 5. 1945. Zemřel-li až po uplynutí tohoto období, nebyl

již dle stanoviska vrchního soudu politickým vězněm podle zákona

č. 255/1946 Sb., a nemůže být proto považován za postiženou osobu.

Stěžovatelka napadla svou ústavní stížností rozsudek vrchního

soudu ve dvojím směru. Předně namítla, že Česká správa sociálního

zabezpečení i Vrchní soud v Praze nesprávným výkladem zákona

rozhodly v rozporu s článkem 1 Listiny základních práv a svobod

o rovnosti lidí v důstojnosti i v právech. Dále pak namítla, že

soud neodstranil nejasnosti o datu smrti A. Š., neboť - dle

svědectví - postižený zemřel již 25. 4. 1945.

Zřejmě pro případ, že by soud nepřijal závěr stěžovatelky,

doplnila tato svou ústavní stížnost 27. 5. 1996 a 8. 7. 1996

návrhem na zrušení části § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 217/1994

Sb., ve znění zákona č. 77/1995 Sb.

Tento návrh plénum Ústavního soudu projednalo a svým nálezem

ze dne 7. května 1997 (sp. zn. Pl. ÚS 23/96) zamítlo návrh

stěžovatelky na zrušení této části zákona, neboť usoudilo, že

k porušení zákonných práv stěžovatelky nedošlo v přímém důsledku

zákonné úpravy samé, ale chybnou interpretací tohoto dotčeného

ustanovení zákona. Ústavní soud dospěl k závěru, že výklad,

o který se opírá zamítavé stanovisko vrchního soudu v této věci,

není udržitelný a že - vedle určitých dalších v zákoně zmíněných

případů - byl politickým vězněm každý, kdo v době mezi 15. březnem

1939 a 4. květnem 1945 byl z důvodů v zákoně uvedených omezen na

osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak.

Tento závěr je významný z hlediska ústavní stížnosti M. Š. potud,

že její manžel nepochybně uvedené podmínky splňoval. Myšlenka, že

by tento status postižený občan právě prodloužením svého věznění

za hranici 4. května 1945 ztratil, je absurdní a odporuje smyslu

zákona.

II.

V dané věci je rozhodnutí o nárocích M. Š. na poskytnutí

jednorázové peněžní částky spjato s citovaným nálezem pléna

Ústavního soudu a jeho odůvodněním.

Ústavní soud proto pokládá nárok M. Š. podle § 3 odst. 1

písm. c) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní

částky některým obětem nacistické perzekuce, v platném znění, za

nepochybný, neboť zákon nestanoví ani pojem koncentračního tábora,

ani nevymezuje dobu existence koncentračních táborů, a protože

termín 4. 5. 1945 podle jiného zákona (č. 255/1946 Sb.) pro

vymezení jiných skutečností (totiž pojmu politického vězně) nelze

pokládat za časovou hranici pro předpoklad, že vězni, kteří

zemřeli v koncentračním táboře po tomto datu, v koncentračním

táboře vlastně nezemřeli.

Protože rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

i rozsudek Vrchního soudu v Praze v této věci vycházely z absurdní

a smyslu zákona neodpovídající interpretace, došlo k porušení

základního práva stěžovatelky podle čl. 36 Listiny základních práv

a svobod, neboť jí nebyla poskytnuta soudní ochrana proti

rozhodnutí, jež nemělo zákonného opodstatnění. Z výše uvedených

důvodů nemohl senát Ústavníhosoudu než zrušit uvedený rozsudek

Vrchníhosoudu v Praze.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně 24. června 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru