Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 835/12 #1Usnesení ÚS ze dne 04.04.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
advokát/odměna
advokátní tarif
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.835.12.1
Datum podání07.03.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb.

484/2000 Sb.

99/1963 Sb., § 151 odst.2, § 80 písm.b, § 142 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 835/12 ze dne 4. 4. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele společnosti Turon, s. r. o., se sídlem v Brně, Hlinky 133/64, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012 č. j. 72 C 870/2011-7, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označený rozsudek obecného soudu vydaný v jeho občanskoprávní věci.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městský soud v Brně zavázal žalovaného zaplatit stěžovateli (žalobci jako právnímu nástupci Dopravního podniku města Brna) částku ve výši 1022 Kč s úrokem z prodlení z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k němu (výrok I), a na náhradě nákladů řízení 5 280 Kč (výrok II); soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášku č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a nepřiznání celé částky stěžovatelem uplatňovaných nákladů odůvodnil množstvím obsahově stejných jím podaných žalob.

V obšírně zdůvodněné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy od účinnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb. rozhodovaly o nákladech řízení podle této vyhlášky a tento způsob rozhodování se stal stabilním a očekávatelným. V daném případě tak byl zcela potlačen princip právní jistoty a legitimního očekávání, jestliže soud rozhodl odlišně od zažité praxe; sama "snadnost" sporu přitom podle jeho názoru nemůže být pro postup dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. určujícím faktorem. Stěžovatel brojí tedy proti výroku o nákladech řízení, byť v petitu napadá v záhlaví označený rozsudek celý.

II.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené obdobné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil; v případě stěžovatele lze v této souvislosti odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 611/12.

Ústavní soud dále připomíná, že se k otázce náhrady nákladů řízení, o niž jde v dané věci, v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (sp. zn. IV. ÚS 10/98, II. ÚS 130/98, I. ÚS 30/02, IV. ÚS 303/02, III. ÚS 255/05); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko připouštěné výjimky se proto odvíjí od požadavku, aby vady nákladového výroku dosáhly specifické kvality a značné intenzity, má-li být dosaženo ústavněprávní roviny problému; silněji než jinde se uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Nic z toho pro zásah Ústavního soudu - ani v této stěžovatelově ústavní stížnosti - nesvědčí.

Argument, že se obecný soud odchýlil od dosavadní většinové aplikační praxe, může být v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecného soudu relevantní tehdy, jestliže směřuje do oblasti základních práv či svobod a pokud současně platí, že "odlišný" názor je ústavněprávně neakceptovatelný. Ani jedna z těchto podmínek však naplněna není (viz též výše), určující je, že napadené rozhodnutí nelze kvalifikovat - bez dalšího - ani jakožto "svévolné" či excesivní. Obecný soud své rozhodnutí dostatečným způsobem odůvodnil a jeho názor opřený o množství obsahově stejných podaných žalob je jasný a srozumitelný; jde o kvalifikaci daného řízení jako triviálního, mnohočetně opakovaného, s týmiž určujícími "toliko administrativními" znaky, čemuž odpovídá i evidentně nižší úroveň odborné náročnosti stěžovateli poskytnuté právní pomoci, a v této logice i "nižší" odměna (dle advokátního tarifu), jež za ni přísluší.

O ústavní konformitě rozhodovacího algoritmu zvoleného obecným soudem v právě projednávané věci přitom svědčí i nedávný zamítavý nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012 ve věci stěžovatelky Solidní finance, uzavřený investiční fond, a.s. evidované pod sp. zn. I ÚS 3923/2011 (dostupný pod http://nalus.usoud.cz), na který lze rovněž odkázat.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody stěžovatele napadeným rozhodnutím zjevně porušeny nebyly.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti výroku, kterým soud vyhověl žalobě stěžovatele v plném rozsahu, odmítnut jako nepřípustný, proti výroku o nákladech řízení pak jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. e), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru